V čem jsou japonské zahrady jiné? Co jsou hlavní aspekty japonských zahrad, které je charakterizují a zároveň tak odlišují od západní zahradní architektury?
Zahrady byly v Japonsku vždy spojené s duchovním životem. Pomocí vlastní symboliky a poetiky tvořily jakousi ideální krajinu pro zklidnění mysli. Kromě jiného, se vyznačují harmonií a rovnováhou, prostorem, specifickými liniemi, pocitem Wabi a Sabi, uzavřeným soukromím zahrady a vlastní krásou v každém ročním období.
Rovnováha
Jedním z nejdůležitějších aspektů zdůrazňovaných ve všech japonských zahradách je rovnováha. Vše zapadá do jednoho celku. Všechno v zahradě by mělo být vyvážené, ale ne nutně rovnoměrné. Tato rovnováha je více soustředěná na prostor a na to, jak jednotlivé prvky zahrady spolu tvoří celek, méně pak na symetrii. Prostor by měl být použit jako prvek ve svém vlastním ohledu, stejně jako jakýkoli jiný prvek v zahradě. Jednotlivé komponenty zahrady by měly být pečlivě vybrány a zahrnuty v lichých číslech, například v jednom nebo třech nebo pěti kamenech, stromech nebo jiných prvcích. Neměl by zde existovat sudý počet položek.
Prostor
Prostor je další prvek, který se v japonské zahradě používá odlišně než v našich zahradách. Naše zahrady jsou často plné zeleně a barevných květů rostlin. Japonské zahrady využívají prostor a rovnováhu pro vytvoření úplného vzhledu. V tomto stylu zahrad rozhodně platí, že méně je více. S méně komponentami, každý komponent znamená více a každý má větší váhu a větší dopad na celkový vzhled. Jedna věc, které si všichni západní lidé všimnou, když se dívají na japonské zahrady, je, že zahrady se často zdají prázdné. Ale v japonském stylu je prostor součástí, který pomáhá definovat prvky, které obklopuje. To se vztahuje opět k myšlence rovnováhy. Prostor definuje prvky uvnitř a zpětne je definován věcmi v něm.
Linie zahrady
V japonské zahradě jsou důležité linie. Čtvercové či příliš rovné linie a drsné úhly působí až moc uměle. Linie a úhly jsou tedy spíše zaoblené a organické. Komponenty zahrady by měly fungovat společně stejně jako v přírodě. To je také důvod, proč by věci měly přicházet v lichých číslech, neboť to přispívá k přirozené asymetrií.
Wabi a Sabi v zahradě
Jedna složka japonské zahradnické filozofie, která je nám někdy obtížná k pochopení, jsou právě elementy/součásti wabi a sabi. Tyto dva pojmy nelze zcela snadno přeložit . Wabi je doslova přeložený na „osamělé“ (více o významu slova wabi zde) , ale v případě japonských zahrad spíše vyjadřuje jedinečné nebo zvláštní. Pokud položka ve vaší zahradě má prvek wabi, bude vystupovat jako kontrastní složka, zatímco bude stále obsahovat duch vašeho prostoru. Mnoho japonských zahrad využívá k utvoření pocitu wabi například kamenné lucerny .
Sabi, na druhé straně, se překládá něco jako „patina“ (více o významu slova sabi zde). Při tvorbě japonské zahrady, se používá spíše jako způsob, jak vyjádřit, že něco má ideální představu; nebo v případě vyvažování wabi a sabi to znamená, že váš výrazný kousek by měl odrážet představu/vzhled vašeho prostoru. Často to zahrnuje také jisté opotřebení a věk, protože staré a opotřebované kousky mají přirozený a vyprávějící vzhled. Nová kamenná lucerna může být wabi, ale chybí sabi a kámen obalený v mechu 
může tvořit pocit sabi, zatímco chybí wabi. Existuje mnoho způsobů, jak vyvážit wabi a sabi. Zvláštní strom, lucerna nebo obzvláště zajímavý kámen, to vše časem získávající patinu a odrážející duch zahrady, je skvělým příkladem dobře vyvážené wabi-sabi.
Zestručněně se dá prvek wabi-sabi v zahradě popsat jako akceptování a možná až oslava nestálosti a pomíjivosti života kolem.
Zahrada za zdmi
Japonské zahrady jsou většinou uzavřené, soukromé. Mít zahradu otevřenou pro zbytek světa je v japonských zahradách velmi vzácné. Naopak je celkem běžné, že je japonská zahrada obklopena zdmi, jakoby uzavřená ve vlastním mikrokosmu. Nedovoluje, aby vnější svět rozrušil pečlivě navrženou rovnováhu.
Krása zahrady po celý rok
Japonské zahrady jsou navrhovány a udržovány tak, aby si je mohl majitel či návštěvník takové zahrady vychutnávat ve všech ročních obdobích. Každé období přináší trochu jinou scenérii, trochu jinou krásu.
Japonské zahrady inspirují v posledním století stále více zahradních architektů i samotných zahradníků po celém světe. Čistota, jednoduchost, symbolika, harmonie. To vše nám může navodit příjemný pocit klidu. A především klid a určité zpomalení toku
času je to, co v dnešní stále uspěchané době aspoň občas všichni chceme, hledáme, potřebujeme.
Karesansui neboli suchá/kamenná zahrada, známější jako 
Na rozdíl od jiných konceptů interiérového designu, wabi-sabi interiér není o vybavení konkrétními styly nebo na základě pečlivě předepsané palety barev. Je to o umění ocenění prostoru a toho co se tam již z případné minulosti nachází, je to o umění sladění toho, co si opravdu potřebujeme pořídit nově s tím, co již vlastníme. Rozhodně zde platí že MÉNĚ JE VÍCE.
Styl wabi-sabi není vhodný pro zastánce konzumu. Naopak se přiklání k udržitelnému enviromentálnímu přístupu . Věcem a zařízením vyrobeným z kvalitních přírodních materiálů a v kvalitním provedení čas ani šetrné užívání neublíží. Získání patiny času jim často spíše prospěje. A takové věci také neměníme tak často.
Pokud jste v nedávné minulosti našli v časopisech ukázky interiérů ve stylu wabi-sabi, často to byli i velmi drahé rezidence. A často jsou to také obydlí více či méně známých osob (viz 
Domov by mělo být vždy místem, kde můžeme zapomenout na nesnáze okolního světa. Domov podle wabi-sabi by mělo být místo, kde se cítíte absolutně volně, svobodně, nespoutaně, kde můžete krásně odpočívat, pokud chcete meditovat, ale i tvořit a rozvíjet svojí kreativitu.
K aspoň částečné proměně našeho domova do stylu wabi-sabi nepotřebujeme ani velké finance ani práci designéra. Stačí pár krůčků.
Časopisy nás zahrnují obrázky dokonalých bezchybných interiérů podle posledních trendů, popisováním jak má vše správně a současně vypadat. Často se tak můžeme nechat strhnout k pocitu, že doma vidíme hlavně ty věci, které nejsou přesně tak, jak si myslíme, že by bylo podle jakýchsi strnulých názorů na dokonalost současného bydlení správné. Naše kuchyně či koupelna je moc malá, stará, tmavá? Prkna na podlaze mají v jednom místě o trochu větší spáry? Omítka na zdi je po práci elektrikáře i po opravě trochu vypouklá? Třetí schod při došlapu trochu skřípe? Na gauči je malá nevyčistitelná skvrna, která sice není vidět, ale vy o ní víte?
Jak už bylo zmíněno – prostor, čistota, jednoduchost – jsou ty zásadní principy wabi-sabi interiéru. Místnost asi žádným kouzelným proutkem nezvětšíte, ale někdy stačí posunout nábytek do rohů, zamyslet se nad zbytností některých našich věcí. Čistota je zde myšlena nejen obrazně, ale i doslovně. Čistotou našeho domova vyjadřujeme úctu k našim návštěvám, ale především k nám samotným. Udržováním povrchů bez vrstvy prachu a nečistot dodáváme do našeho prostoru požadovaný pocit klidu a pořádku.
Zkuste starou japonskou metodu ROTUJÍCÍCH CENNOSTÍ. Japonci své cennosti uschovali a vystavovali jich vždy jen pár v určeném koutku nebo ve speciálním výklenku – tokonoma, s tím, že po určité době je obměnili. Za předpokladu, že máme úložný prostor, prostě tyto maličkosti a nám cenné věci schováme a vystavíme na čas jen pár z nich. Po nějakém době je vyměníme za jiné z našeho „skladu“. Tato metoda je mnohem méně bolestivá, než se našich „cenností“ prostě jen zbavit. Navíc nám po čase, kdy je nemáme stále na očích, přijdou vzácnější nebo naopak opravdu vhodné k vyhození či předání dál.
Styl wabi-sabi není vhodný pro zastánce konzumu. Naopak se přiklání k udržitelnému enviromentálnímu přístupu . Věcem a zařízením vyrobeným z kvalitních přírodních materiálů a v kvalitním provedení čas ani šetrné užívání neublíží. Získání patiny času jim často spíše prospěje. A takové věci také neměníme tak často.
Přesto, aby byl náš domov opravdu místem, kde se cítíme absolutně volně, svobodně a nespoutaně – prostě sami sebou, při jeho zařizování bychom měli poslouchat naše pocity a intuice. Zařídit si ho barvami, materiály a předměty, které máme rádi, které nám dělají dobře.
Když jsem se poprvé seznámila s 
Kdysi hodně dávno byl význam těchto slov značně pochmurný: „wabi“ označovalo bídu osamělého života v přírodě, smutek a sklíčenost. „Sabi“ znamenalo studený, chudý nebo také povadlý. Koncem 14. století se začali tato slova posunovat k trochu pozitivnějšímu a poetičtějšímu chápání – dobrovolná samota a chudoba poustevníků a asketů byla brána jako příležitost k duchovnímu obohacení, jako základ k nové a čisté kráse.
„Wabi“ dnes znamená něco jako jednoduchý, nematerialistický, skromný, pokorný z vlastní vůle, v souladu s přírodou, vnímavý. „Sabi“ může být doslova přeloženo jako „květ času“ – neboli příjemná patina, je to něco co už proběhlo určitým časem. V současnosti jsou už obě tato slova mnohými Japonci často vnímána jako slova víceméně shodného významu.
