Česká zahrada po Japonsku

Česká zahrada po JaponskuJsme celkem národ zahradníků. Hlavně s příchodem jara. Ať už máme zahradu, zahrádku nebo třeba jen malý balkón. Prospívají z toho řetězce hobby marketů, ale i vydavatelství mnoha časopisů a magazíny televizních kanálů, které nám mj. pravidelně a opakujíce radí kdy, jak a kde sázet, zalévat, udržovat  svoje zahrady.

Naše zahrady máme rádi a trávíme na nich hodně volného času – kromě zimy. Ale jakkoliv je každá zahrada tak trochu jiná, základní prvky našich zahrad jsou si tak nějak podobné. Nejčastěji zde najdete zatravněnou plochu, okrasnou s květinami pro pěkný pohled, místo na posezení, často i na grilování, užitkovou část pro pěstování zeleniny a ovoce a prostor pro uchování nářadí, příjezdovou cestu. A to vše v různých poměrech, často závislých na stáří zahrady, posledních trendech, ale hlavně povaze a vkusu majitelů.

Zahrada po Japonsku
Claude Monet, Le Pont Japonais à Giverny/ Japonský most v Giverny v roce 1896
Claude Monet, Le Pont Japonais à Giverny/ Japonský most v Giverny v roce 1896

Pokud chcete ale přeci jen jinou zahradu, než je takový ten náš „standard“, zkuste zvážit možnost zahrady v japonském stylu.

Mohlo by se zdát, že i toto je trend poslední doby. Japonské zahrady ale inspirují zahradní design po celém světě již mnoho desetiletí. Možná by se dalo říci, že již několik století.

Kolem nás vzniklo v posledních desetiletích několik zahrad a parků v japonském stylu s volným přístupem pro veřejnost. Najděte si nějakou ve své blízkosti, navštivte ji a nechte na sebe působit duch tohoto místa. Možná vás to přesvědčí, že budete chtít mít kousek takového světa i u sebe na zahradě.

Zahrada po JaponskuPokud budete chtít vytvořit opravdu autentickou japonskou zahradu, čekají Vás roky studií. Nebo se můžete obrátit na pomoc odborníků na tvorbu japonských zahrad, které tyto roky studií mají již za sebou. Rozumět všem aspektům, správnému použití jednotlivých prvků a stylům japonských zahrad není tak jednoduché. Japonské zahrady byly po celá století zásadně ovlivňovány náboženskými vlivy, jako šintoismem, buddhismem nebo taoistickou filozofií. Mají své zákonitosti, tradice, filosofie, specifické prvky. A to vyžaduje opravdu mnoho znalosti.

K vytvoření své vlastné poklidné oázy klidu a harmonie se ale nemusíte snažit o striktně japonskou zahradu s dodržením všech „pravidel“. Můžete se nechat inspirovat jen některými z těchto aspektů, popřípadě si vyčlenit ve své zahradě jen takový poklidný koutek japonské zahrady, kde čas plyne jakoby pomaleji (např. vlastní malou zenovou zahradu).

Please follow and like us:

Zenové zahrady

Vzhled typické zenové zahrady se vzpírá klasické definici „zahrady“ v téměř každém běžném slova smyslu. Není to místo, kde najdete řady svěžích stromů, kde kolem lánu svěže zeleného trávníka září záplava květin všech možných barev. Není to ani místo, uprostřed kterého byste si s rodinou či přáteli udělali zahradní piknik nebo party.

Přesto, zenové zahrady si získávají v naší společnosti stále větší oblibu. Nabízejí totiž něco jiného. Něco co v dnešní uspěchané době hledáme. Svojí kamennou strohostí nám nabízí určité zapomění na každodenní stres a posilují schopnost soustředění se, svoji čistotou a minimalismem nám nabízejí chvilky zklidnění a rozjvíjejí v nás pocit pohody.

Je zenová zahrada opravdu zenová?

Hned na začátku  je třeba zdůraznit, že termín „Zenová zahrada“ je poněkud nesprávný. Jedná se pouze o „západní“ pojmenování tohoto druhu zahrad. Japonci pro tento typ zahrad používají výraz „kare sansui“, což v doslovném překladu znamená „suché hory a vody“ neboli „suchá krajina“. Termín „Zenová zahrada“ se prvně objevil v angličtině v knize americké spisovatelky Loraine E. Kucková „100 kjótských zahrad“  v roce 1935. Japonský termín pro “zenové zahrady” – zen-teki teien, se prvně v japonské literatuře objevil dokonce až v roce 1958.

Přesto, osmdesát let užívání, správně nebo špatně, poskytlo pojmu „zenová zahrada“ jakousi patinu autenticity. I my zde zůstaneme u pojmu zenová zahrada.

Co je zenová zahrada ?

Tento typ zahrad je klasickým typem meditačních zahrad. V Japonsku jsou populární již od 14. století a to hlavně díky zen buddhistickému mnichovi, učiteli a staviteli zahrad – Soseki Musó. Suché kamenné zahrady byly tehdy používány pouze buddhisty jako nástroj pro meditaci. Z tohoto důvodu se většina autentických japonských skalních zahrad – kare sansui – pro nás zenových zahrad – nachází v prostoru buddhistických klášterů. Jejich krása v jednoduchosti přežila, a možná stále nově ožívá, i po více než sedmi staletí.

Rostlinný život je v typické suché/zenové zahradě minimální, často až nulový. Písek, štěrk a kámen zde mohou být dokonce jedinými prvky, kterými je znázorněna představa celé krajiny, oceánu (pískem či štěrkem), ostrovů, skal a hor (kameny různých velikostí). V tradičních zenových zahradách jsou velké kameny pojmenovány podle známých asijských hor.

zen gardensV zenových zahradách bývá nejpatrnější pro japonské zahrady typická čistota a rovnováha prostoru (viz Aspekty japonských zahrad). Zenové zahrady můžete najít opravdu rozsáhlé, ale často i na velmi malém pozemku.  Mnoho lidí po celém světě se nechalo inspirovat zahradami Kare sansui k vytvoření malého meditačního kousku světa na své zahradě.

Zenové zahrady jsou zamýšleny jako osobní projekt, který odráží vlastní vnitřní reflexe. Bílý písek nebo štěrk jsou uhrabávány do vždy originálního vzoru majitelem zahrady. Kopírování vzoru jiné zenové zahrady jde proti duchu takové zahrady; i když to neznamená, že se jimi nemůžete inspirovat.

Please follow and like us:

Vaše vlastní zenová zahrada za víkend? Proč ne?

 

Líbí se vám představa malé svatyně klidu a pohody – malý zen prostor pár kroků od vašich dveří, přímo na vaší zahradě? Ačkoli umění japonského zahradnictví je staré mnoho století, za pouhý víkend si můžete vytvořit přiměřenou repliku klasické chrámové zahrady v  rohu vaší zahrady. Vyžaduje to minimum materiálů i peněz a hlavně velmi malou údržbu.

Co potřebujete?

Základní přísadou, kterou budete potřebovat, je malý, dokonce klidně až miniaturní pozemek; množství písku (čím je bělejší, tím lépe) nebo drobného štěrku na pokrytí země (pod obé doporučujeme položit zahradní textilní fólii), nějaké kameny různých tvarů a velikostí. Pro začátek se příliš netrapte okamžitým správným výběrem kamenů. Jelikož nejsou upevněny, jednoduše je později můžete vyměnit, přemístit, doplnit a postupně ladit do vaší představy.

Dokončovacím bodem/tečkou je umístit svou oblíbenou zahradní židli tak blízko, abyste, kdykoli si budete potřebovat odpočinout, se při tom mohli dívat na výsledek své vlastní práce.

Nechte působit čas

Ideální zenová zahrada se vyvíjí a zlepšuje s plynutím času. Stejně jako větve drobného, pomalu rostoucího jehličnatého stromu, který se jemně rozvinul do vzoru rovnováhy a harmonie zkušeného bonsajského mistra. Vaše zahrada bude růst, kdykoli se rozhodnete upravit pozici toho či jiného kamene. Možná přidáte i nějakou tu suchomilnou rostlinu či keř nebo kamennou lampu či malou sošku Buddhy (nebo jiný typický prvek japonských zahrad). Je to postupný proces, omezený jen tím, kolik času tomu chcete dát. A na rozdíl od květinové nebo zeleninové zahrady vaše zenová zahrada nepotřebuje vodu … jen iluze vody bude stačit. A to je při  dnešních  klimatických změnách – častému období sucha –  je velké plus.

Spomalte, odpočívejte, rozjímejte

Zenové zahrady jsou zamýšleny jako osobní projekt, který odráží vlastní vnitřní reflexe. Bílý písek nebo štěrk jsou uhrabávány do vždy originálního vzoru majitelem zahrady. Kopírování vzoru jiné zenové zahrady jde proti duchu takové zahrady. Ale to neznamená, že se jimi nemůžete inspirovat. Svým minimalismem a čistotou na nás tyto zahrady působí zklidňujíce a vyzývají nás k meditaci a rozjímání. A i proto bychom asi  v dnešním rychlém a „přeinformovaném“ světě potřebovali všichni takový malý zenový koutek.

 

Please follow and like us:

Mrazivá krása zimní přírody

Patřím k lidem, kteří mají rádi teplo. Což se v místním klimatickém podnebí vždy nedaří. Žiju v části světa, kde přes globální oteplování máme stále ještě čtyři v přírodě velmi rozdílná roční období – pučící jaro, horké léto, sychravý podzim a studená zima. I když už někdy je jejich přechod velmi rychlý a občas máme pocit jako by se jedno promítalo do druhého.

Příroda na jaře mě nikdy nepřestane ohromovat. Miluji dlouhé letní večery v zahradě. Obdivuji tu neskutečnou malebnou barevnou škálu podzimu. Ale od začátku zimy počítám, kolik ještě měsíců a týdnů do mého jarního ohromování.

Nepomáhá mi ani to, že na rozdíl od, zdá se, naprosté většiny českého národa, příliš neholduji zimním sportům. Kromě zimních procházek. A ty mi přeci jen pomáhají vidět zimní měsíce trochu pozitivněji. V teplém kabátě a s vlněnou čepicí obdivuji ty krásné obrazy zasněžené nebo jen zamrzlé krajiny, ty „umělecké“ výtvory jakoby spící přírody, ty nádherné abstraktní obrazy v ledu.

mrazivá krásaKdyž si pak doma (v teple u krbu a nejlépe s horkou čokoládou nebo svařákem v ruce) prohlížím, co objektiv mého fotoaparátu nebo jen mobilu zachytil, překvapuje mě, kolik barevné krásy můžete venku najít i v tomto zdánlivě jednobarevném ročním období. Zvláštní krása se značnou dávkou melancholie. Přesto, především ta abstraktní ledová díla přírody jsou přinejmenším srovnatelná  s mnohými obrazy slavných umělců, nemyslíte?

 


 

Please follow and like us:

Aspekty japonských zahrad

V čem jsou japonské zahrady jiné? Co jsou hlavní aspekty japonských zahrad, které je charakterizují a zároveň tak odlišují od západní zahradní architektury?

Zahrady byly v Japonsku vždy spojené s duchovním životem. Pomocí vlastní symboliky a poetiky tvořily jakousi ideální krajinu pro zklidnění mysli. Kromě jiného, se vyznačují harmonií a rovnováhou, prostorem, specifickými liniemi, pocitem Wabi a Sabi, uzavřeným soukromím zahrady a vlastní krásou v každém ročním období.

Rovnováha

Jedním z nejdůležitějších aspektů zdůrazňovaných ve všech japonských zahradách je rovnováha. Vše zapadá do jednoho celku. Všechno v zahradě by mělo být vyvážené, ale ne nutně rovnoměrné. Tato rovnováha je více soustředěná na prostor a na to, jak jednotlivé prvky zahrady spolu tvoří celek, méně pak na symetrii. Prostor by měl být použit jako prvek ve svém vlastním ohledu, stejně jako jakýkoli jiný prvek v zahradě. Jednotlivé komponenty zahrady by měly být pečlivě vybrány a zahrnuty v lichých číslech, například v jednom nebo třech nebo pěti kamenech, stromech nebo jiných prvcích. Neměl by zde existovat sudý počet položek.

Prostor

Prostor je další prvek, který se v japonské zahradě používá odlišně než v našich zahradách. Naše zahrady jsou často plné zeleně a barevných květů rostlin. Japonské zahrady využívají prostor a rovnováhu pro vytvoření úplného vzhledu. V tomto stylu zahrad rozhodně platí, že méně je více. S méně komponentami, každý komponent znamená více a každý má větší váhu a větší dopad na celkový vzhled. Jedna věc, které si všichni západní lidé všimnou, když se dívají na japonské zahrady, je, že zahrady se často zdají prázdné. Ale v japonském stylu je prostor součástí, který pomáhá definovat prvky, které obklopuje. To se vztahuje opět k myšlence rovnováhy. Prostor definuje prvky uvnitř a zpětne je definován věcmi v něm.

 Linie zahrady

V japonské zahradě jsou důležité linie. Čtvercové či příliš rovné linie a drsné úhly působí až moc uměle. Linie a úhly jsou tedy spíše zaoblené a organické. Komponenty zahrady by měly fungovat společně stejně jako v přírodě. To je také důvod, proč by věci měly přicházet v lichých číslech, neboť to přispívá k přirozené asymetrií.

Wabi a Sabi v zahradě

Jedna složka japonské zahradnické filozofie, která je nám někdy obtížná k pochopení, jsou právě elementy/součásti wabi a sabi. Tyto dva pojmy nelze zcela snadno přeložit . Wabi je doslova přeložený na „osamělé“ (více o významu slova wabi zde) , ale v případě japonských zahrad spíše vyjadřuje jedinečné nebo zvláštní. Pokud položka ve vaší zahradě má prvek wabi, bude vystupovat jako kontrastní složka, zatímco bude stále obsahovat duch vašeho prostoru. Mnoho japonských zahrad využívá k utvoření pocitu wabi například kamenné lucerny .

Sabi, na druhé straně, se překládá něco jako „patina“ (více o významu slova sabi zde). Při tvorbě japonské zahrady, se používá spíše jako způsob, jak vyjádřit, že něco má ideální představu; nebo v případě vyvažování wabi a sabi to znamená, že váš výrazný kousek by měl odrážet představu/vzhled vašeho prostoru. Často to zahrnuje také jisté opotřebení a věk, protože staré a opotřebované kousky mají přirozený a vyprávějící vzhled. Nová kamenná lucerna může být wabi, ale chybí sabi a kámen obalený v mechu může tvořit pocit sabi, zatímco chybí wabi. Existuje mnoho způsobů, jak vyvážit wabi a sabi. Zvláštní strom, lucerna nebo obzvláště zajímavý kámen, to vše časem získávající patinu a odrážející duch zahrady, je skvělým příkladem dobře vyvážené wabi-sabi.

Zestručněně se dá prvek wabi-sabi v zahradě popsat jako akceptování a možná až oslava nestálosti a pomíjivosti života kolem.

Zahrada za zdmi

Japonské zahrady jsou většinou uzavřené, soukromé. Mít zahradu otevřenou pro zbytek světa je v japonských zahradách velmi vzácné. Naopak je celkem běžné, že je japonská zahrada obklopena zdmi, jakoby uzavřená ve vlastním mikrokosmu. Nedovoluje, aby vnější svět rozrušil pečlivě navrženou rovnováhu.

Krása zahrady po celý rok

Japonské zahrady jsou navrhovány a udržovány tak, aby si je mohl majitel či návštěvník takové zahrady vychutnávat ve všech ročních obdobích. Každé období přináší trochu jinou scenérii, trochu jinou krásu.

Please follow and like us:

Styly japonských zahrad

Japonská zahrada stále ještě vzbuzuje v mnoha lidech představu velmi náročně udržované zahrady plné miniaturních keřů a bonsají, popřípadě suchou kamennou zahradu. Styly japonských zahrad jsou ale poměrně různorodé.

Tvorba tradičních japonských zahrad byla a stále je jedním z nejdůležitějších součástí tradičního japonského umění. V průběhu staletí byla ovlivňována různými náboženskými a filosofickými vlivy. Jeden z nejvýznamnějších vlivů na tvorbu japonských zahrad měl a má zen budhismus.

Přesto, dá se říci, že všechny jsou tvořeny do jisté koncepce ideální krajiny. A to pomocí určité symboliky a poetiky. I způsob pohledu na vyjádření této ideální krajiny rozděluje tradiční japonské zahrady na různé typy/styly. Tyto styly se v zahradách různě kombinují a prolínají.

Mezi nejznámějšími typy tradičních japonských zahrad patří zahrady Kare sansui (suché/kamenné neboli zenové zahrady), Rajské zahrady, Cukijama (zahrada rybníků a hor) a Chaniwa (čajové zahrady).

Kare sansui

– neboli suché skalní nebo kamenné krajinné zahrady. Ve světě jsou ale  známé a oblíbené pod jiným jménem –

Zenové zahrady

Tento typ zahrad je klasickým typem meditačních zahrad. V Japonsku jsou populární již od 14. století a to hlavně díky zen buddhistickému mnichovi, učiteli a staviteli zahrad – Soseki Musó.

Rostlinný život je v typické suché/zenové zahradě minimální, často až nulový. Písek, štěrk a kámen zde mohou být dokonce jedinými prvky, kterými je znázorněna představa celé krajiny, oceánu (pískem či štěrkem), ostrovů, skal a hor (kameny různých velikostí).

V zenových zahradách bývá nejpatrnější pro japonské zahrady typická čistota a rovnováha prostoru (viz Aspekty japonských zahrad). Zenové zahrady můžete najít opravdu rozsáhlé, ale často i na velmi malém pozemku.  Mnoho lidí po celém světě se nechalo inspirovat zahradami Karesansui k vytvoření malého meditačního kousku světa na své zahradě.

Zenové zahrady jsou zamýšleny jako osobní projekt, který odráží vlastní vnitřní reflexe. Bílý písek nebo štěrk jsou uhrabávány do vždy originálního vzoru majitelem zahrady. Kopírování vzoru jiné zenové zahrady jde proti duchu takové zahrady; i když to neznamená, že se jimi nemůžete inspirovat.

 

Cukijama 

Tato japonská zahrada představuje miniaturu přírodních scenérií, které zahrnují rybníky a potoky s rybami, kopce a kameny, mosty a cesty,  stromy i mechy,  květiny a malé rostliny.  Slovo cukijama odkazuje na vytvoření umělých nebo uměle vytvořených kopců.

Jedná se o klasický styl japonské zahrady, kterou si můžete vychutnat při procházce podél zahradních cest a chrámových verand. Obvykle je tato zahrada větší než zenová zahrada. Tento druh zahrady je návštěvníky vyhledávaný  hlavně během jara pro krásně rozkvetlé sakury. Na podzim to jsou právě zahrady cukijama, které tvoří ty nádherné barevné kombinace z rudých javorů a žloutnoucích ginkgo stromů.

Chaniwa, Rodži (čajová zahrada)

Jak název napovídá, tento typ zahrad byl vždy úzce spojen s čajovým obřadem. Zahrada byla tvořena tak, aby procházka po ní naladila jejího návštěvníka na čajový obřad v čajovně postavené vedle nebo uvnitř zahrady.

Zdroj: kyotomoyou.jp
Zdroj: kyotomoyou.jp

Tento typ zahrad má celkem komplikovanou strukturu a přísná pravidla. Obvykle je zde mnoho stromů a keří, ale málo nebo žádné květiny. Rozdělena je na vnitřní a vnější část zahrady. Obě části jsou často spojeny cestou z nášlapných kamenů. Rozděleny jsou krytými bránami. Před vstupem do vnitřní zahrady je nutné si rituálně omýt ruce v kamenném umyvadle „Cukubai“.

V čajové zahradě zcela jistě najdete prvky wabi-sabi. Ať už to jsou staré kamenné lucerny nebo použití zvětralého materiálu a mechu.

 Rajská zahrada

Rajská zahrada je zahrada, která je postavena tak, aby reprezentovala ráj nebo „čistou zemi“- Jōdo [džódó]. Tento druh zahrady má velmi svěží rostlinný život vyvážený vodou a kameny. Vodní plochy a ostrovy jsou propojené mosty. Najdete zde sochy i kamenné lucerny (viz prvky japonských zahrad).

Tyto zahrady byly původně navrženy pro buddhistické mnichy, aby zde  meditovali a odrážely se v kráse zahrady.

Oáza klidu a harmonie

Jak již bylo zmíněno, dnes najdete skoro ve všech velkých japonských či japonskem inspirovaných zahradách kombinace mnoha typů tradičních japonských zahrad. V každé z nich najdete i určitou a nenahodilou kombinaci prvků a detailů, kde i každá část má svoji symboliku. To vše správně použité tvoří oázu klidu a harmonie.

Please follow and like us:

Prvky japonských zahrad

Základem krásy našich zahrad bývá záplava rostlin, stromů a květin. U japonských zahrad toto víceméně neplatí. U většiny typů japonských zahrad jsou sice rostliny také velmi důležité, ale ne jejich nejdůležitějším prvkem.

Japonské zahrady se vyznačují kromě jiného harmonií, prostorem, specifickými liniemi, pocitem Wabi a Sabi, uzavřeným soukromím zahrady. K dosažení tohoto se používají prvky a doplňky, které se mezi sebou mísí tak, aby bylo dosaženo právě rovnováhy, linie, meditačního pocitu v prostoru zahrady. Každý takový prvek má různé významy a může symbolizovat mnoho věcí. Dá se říci, že v japonské zahradě není nic nahodilé.

Voda

Voda  je jedním ze základních prvků všech stylů japonských zahrad, kromě suchých tzv. zenových zahrad. Vodní hladina v zenových zahradách je znázorněna dalšími prvky: písek, štěrk, kámen. Velké i malé rybníky představují oceán nebo moře.

Potoky a vodopády
Potoky a vodopády v japonských zahradách, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Potoky a vodopády v japonských zahradách, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz

Potoky a vodopády přinášejí do prostoru  pohyb a zvuk. Zvuk může být v japonských zahradách nedílnou součástí stejně jako vizuální prvky.

Ostrovy
Ostrovy v japonských zahradách, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Ostrovy v japonských zahradách, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz

Ostrovy jsou dalším tradičním prvkem japonských zahrad. Mohou být  naznačeny jen velkým kamenem nebo naopak tak velké, že na ně lze postavit altán. Některé mohou být vytvořeny tak, aby připomínaly želvu a jeřába, symboly dlouhověkosti a zdraví, nebo posvátnou mystickou horu Horai.

Mosty
Mosty v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Mosty v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Most v japoské zahradě často symbolizuje cestu do ráje a nesmrtelnosti. Také ale často spojuje pevninu s ostrovem a umožňuje výhled na krásu zahrady. Mosty mohou být podle stylu zahrady kamenné, dřevěné, klenuté, ploché. Některé dřevěné mosty jsou natřené na červeno, ale to se vztahuje spíše k čínské tradici.

Mosty v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Mosty v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Bambusové fontány sōzu
Bambusové fontány, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Bambusové fontány, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Bambusové fontány, známé jako sōzu, přináší do zahrady krom jiného i prvek zvuku (stejně jako vodopády).

Bambusové fontány, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Bambusové fontány, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Ryby, kapři koi

Japonští kapři koi a jiné ryby přináší do vodního prostoru nádherné barvy a život.

Kámen

Kámen, písek a štěrk v japonské zahradě, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Kámen, písek a štěrk v japonské zahradě, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Kámen je další základní prvek japonských zahrad. Nejvíce pak v zahradách ve stylu karesansui – suché zahrady, známé pod často používaným názvem zenové zahrady. Písek, štěrk a kámen zde mohou být dokonce jedinými prvky, kterými je znázorněna představa celé krajiny, oceánu (pískem či štěrkem), ostrovů, skal a hor (kameny různých velikostí).

Nášlapné kameny
Nášlapné kameny, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Nášlapné kameny, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Cesty a cestičky v trávě, skrz pískový či štěrkový „oceán“, ale i přes opravdovou vodní hladinu. Nášlapné kameny – tj. ploché kameny je další prvek, který najdete v každé japonské zahradě.  Nesymetrické posazení Vám mimo jiné dovolí pocítit představu mnohem větší dálky.

Kamenné lucerny
Kamenné lucerny, zdroj: Pinterest.com, wabisabilife.cz
Kamenné lucerny, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Přestože kamenné lucerny nebývaly základním prvkem japonských zahrad, v západním světě se staly jejich symbolem. A opravdu již není mnoho zahrad v japonském stylu, kde by aspoň jedna z mnoha variací kamenných luceren nebyla. Často se také využívají k utvoření pocitu wabi.

Kamenné sochy
Sochy a sošky v japonské zahradě, zdroj: tokyotimes.org, pinterest.com, wabisabilife.cz
Sochy a sošky v japonské zahradě, zdroj: tokyotimes.org, pinterest.com, wabisabilife.cz

V japonských zahradách je všudypřítomná myšlenka buddhismu. Není proto divu, že  zde můžete potkat i nějakou sošku Buddhy. Většinou nenápadně umístěnou a často porostlou mechem, což opět přináší do zahrady pocit wabi-sabi. Kromě klasického Buddhy  bývá v zahradách často i socha jedné z nejoblíbenějších postav japonského buddhismu Jizō Bosatsu (Bodhisattva). Je znám zejména jako ochránce zemřelých dětí.

Ploty a brány

 

Soukromí japonských zahrad,, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Soukromí japonských zahrad,, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Mít zahradu otevřenou pro zbytek světa je v japonských zahradách velmi vzácné. Japonská zahrada bývá často obklopena zdmi či bambusovými ploty, které brání pečlivě navrženou rovnováhu před ruchem vnějšího světa. A k plotu patří i brána, která představuje symbolické i skutečné rozhraní tohoto vnitřního a vnějšího světa.

Brány do zahrad,, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Brány do zahrad,, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Čajovny a altánky

Čajovny a altány v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Čajovny a altány v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

V minulosti bylo mnoho druhů zahrad vytvořeno tak, aby byly vidět zevnitř budovy, jako je palác nebo chrám. Dnes bývají  naopak drobné stavby jako altány a čajovny jedním z prvků zahrady.

Stromy a rostliny

Stromy a rostliny nejsou u japonských zahrad tím nejdůležitějším prvkem. Přesto u většiny stylů,  je velmi důležitý výběr a kompozice jednotlivých stromů, keřů, rostlin a mechů. Ale to je již téma na jiný samostatný článek.

Please follow and like us:

Japonské zahrady

Japonské zahrady inspirují v posledním století stále více zahradních architektů i samotných zahradníků po celém světe. Čistota, jednoduchost, symbolika, harmonie. To vše nám může navodit příjemný pocit klidu. A především klid  a určité zpomalení toku času je to, co v dnešní stále uspěchané době aspoň občas všichni chceme, hledáme, potřebujeme.

V japonské kultuře je tvorba zahrad považována za vysoké a prestižní umění, které se vyvíjelo po staletí. Bylo ovlivňováno filosofiemi, jako šintoismem, buddhismem nebo taoistickou. A, jak jinak, i uměním čajového obřadu. Japonské zahrady mají své zákonitosti, tradice, filosofie, specifické prvky. Rozumět všem aspektům a symbolice japonské zahrady vyžaduje opravdu mnoho znalostí.

Styly japonských zahrad

Pod pojmem japonská zahrada si stále ještě mnoho lidí představí zahradu plnou bonsají a velmi náročnou na udržování.

Styly japonských zahrad jsou ale poměrně různorodé. Přesto, dá se říci, že všechny jsou tvořeny do jisté koncepce znázornění ideální krajiny. A to pomocí určité symboliky a poetiky. I způsob pohledu na vyjádření této ideální krajiny rozděluje tradiční japonské zahrady na různé styly. Tyto styly se v  zahradách často různě kombinují a prolínají.

Mezi nejznámějšími typy tradičních japonských zahrad patří:

  • Karesansui neboli suchá/kamenná zahrada, známější jako Zenová zahrada – klasický typ meditačních zahrad s minimálním rostlinným životem.
  • Cukijama (zahrada rybníků a hor) – představuje miniaturu přírodních scenérií, které zahrnují rybníky a potoky s rybami, kopce a kameny, mosty a cesty, stromy i mechy, květiny a malé rostliny.
  • Roji, Chaniwa (čajové zahrada) – zahrada s celkem komplikovanou strukturou a přísnými pravidly. Je tvořena tak, aby naladila jejího návštěvníka na čajový obřad v čajovně postavené vedle nebo uvnitř zahrady.
  • Rajská zahrada – zahrada reprezentující ráj nebo „čistou zemi“- Jōdo [džódó]. Původně navrženy pro buddhistické mnichy, aby zde meditovali a odrážely se v kráse zahrady.

Aspekty japonských zahrad

Japonské zahrady, bez ohledu na konkrétní styl, mají určitě aspekty, společné znaky, které je charakterizují. Mezi ně patří:

  • Rovnováha a harmonie – kdy vše zapadá do jednoho celku, vše je vyvážené, ale ne nutně rovnoměrné.
  • Prostor se v japonské zahradě používá odlišně než v našich zahradách. Prostor je součástí, která pomáhá definovat prvky, které obklopuje. To se vztahuje opět k myšlence rovnováhy. Prostor definuje prvky uvnitř a zpětne je definován věcmi v něm. Rozhodně zde platí, že méně je více. S méně komponentami, každý komponent znamená více a každý má větší váhu a větší dopad na celkový vzhled.
  •  Linie zahrady – linie a úhly jsou spíše zaoblené a organické, aby působily co nejpřirozeněji – stejně jako v přírodní krajině.
  • Wabi a sabi v zahradě – jedinečnost a patina, akceptování a možná až oslava nestálosti a pomíjivosti života kolem (co je wabi-sabi zde).
  • Zahrada za zdmi – japonské zahrady jsou často obklopeny zdmi, jakoby uzavřené ve vlastním mikrokosmu. Chrání, aby vnější svět nerozrušil pečlivě navrženou rovnováhu.
  • Krása zahrady po celý rok –  zahrady jsou navrhovány a udržovány tak, aby přinášely krásu a meditační pocit ve všech ročních obdobích.

Prvky a symbolika japonských zahrad

K dosazení  harmonie, linie, pocitu Wabi a Sabi a meditačního pocitu v prostoru zahrady se používá také určitá kombinace prvků a doplňků typických pro japonské zahrady. Mezi takové základní prvky patří  voda (jezera, potoky, vodopády), kameny, štěrk, písek, ostrovy a mosty, zděné či bambusové ploty a brány, čajovny a altánky. Dále jsou s japonskou zahradou spojeny kamenné lampy, sochy a sošky, bambusové fontány sozu, nášlapné kameny a další (více zde). Každý  prvek má různé významy a může symbolizovat mnoho věcí.

V japonské zahradě není nic nahodilé, vše má své opodstatnění.

Please follow and like us:

Zlaté švy Kintsugi

Kolikrát v životě jste rozbili nějaký svůj oblíbený hrnek, talíř či misku? Někdy jen tak vyklouzne, jindy prostě zapracuje čas a jednoho dne se objeví prasklina, ouško zůstane v ruce…Pokud je to vám velmi vzácný nebo oblíbený kousek a nerozbil se na mnoho střepů, možná jej zkusíte opravit tak, aby to pokud možno nebylo poznat. Takový hrnek použijete třeba na tužky, talířek nebo misku pak pod květinu. Ale asi pouze pokud se vám jej podaří slepit tak, aby to nebylo na první pohled poznat. V opačném případě jej prostě vyhodíte.

zdroj: kinarino.jp
zdroj: kinarino.jp

Ale jde to i jinak. Takový kousek můžete opravit tak, aby naopak jeho oprava vynikla, zářila do dálky a udělat tím svým způsobem nový originální kus.

V japonské kultuře najdete umění Kintsugi (volně přeložené jako zlaté spojení) nebo Kintsukuroi (zlatá oprava) – což se stručně dá popsat jako umění opravování rozbité keramiky lakem poprášeným nebo smíchaným se zlatým, stříbrným nebo i platinovým práškem. Věří, že někdy může opravení rozbitých věcí  způsobit, že jsou poté ještě lepší a krásnější, než kdyby byly nové.

Tento způsob opravy oslavuje jedinečnou historii každého artefaktu tím, že zdůrazňuje právě jeho rozbití, praskliny i chybějící části místo toho, aby je skrýval nebo zamaskovával. Kintsugi často dělá opravený kus ještě krásnější než originál, oživuje ho novým životem.

Historie

Umění Kintsugi pochází z konce 15. století. Podle jedné legendy vzniklo toto umění tehdy, když japonský šógun Ashikaga Yoshimasa poslal zpět do Číny k opravě popraskaný čínský čawan neboli čajovou misku. Při návratu byl Yoshimasa zklamaný, když zjistil, že toto bylo opraveno nevzhlednými kovovými sponkami. To motivovalo jeho tehdejší řemeslníky k nalezení alternativní, esteticky příjemnější metody opravy. A Kintsugi byl na světě.

Sběratelé byli tímto novým uměním tak okouzleni, že někteří byli obviňováni z úmyslného rozbíjení cenné keramiky, aby ji bylo  možné opravit zlatými švy Kintsugi. Kintsugi se stal úzce spojen s keramickými nádobami používanými pro japonský čajový obřad – chanoyu. Přesto se časem tato technika uplatnila i na keramické kusy nejaponského původu, včetně Číny, Vietnamu a Koreje.

Filozofie

Již od svého vzniku byla technika Kintsugi spojena i ovlivněna různými filozofickými myšlenkami. Konkrétně právě s japonskou filozofii wabi-sabi, která volá po tom, aby krása byla viděna i v chybách nebo nedokonalostech. Tento způsob opravy je ale také spojen s japonským pocitem mottainai, který vyjadřuje lítost, když je něco zbytečné či vyhozené, stejně jako mushin – přijetí změny.

Základní metody

Existují tři převládající styly Kintsugi: oprava praskliny, metoda obnovení kusu a metoda propojovací. Zatímco v každém případě se k opravě keramiky používá zlatem poprášená sloučenina/epoxid, samotné způsoby oprav se od sebe trochu liší.

Metoda opravy prasklin – použití zlatého prachu a pryskyřice nebo laku k upevnění rozbitých kusů s minimálním překrytím nebo vyplněním z chybějících kusů

Metoda obnovení kusu – pokud určitý fragment keramiky není k dispozici, vyrobí a doplní se náhradní výhradně z epoxidové pryskyřice – zlaté směsy

Kintsugi metoda propojovacíMetoda propojovací – chybějící kus keramiky se nahradí podobně tvarovaným, ale nesourodým fragmentem esteticky odlišné keramiky. Spojuje tak dvě vzhledově odlišná díla do jednoho jedinečného kusu. Je to metoda připomínající nám známý patchwork.

Současnost

Kintsugi inspiruje mnoho umělců a řemeslníků po celém světě i dnes. A tím nadále udržuje tuto starou tradici živou. Díla inspirována touto technikou můžete najít v mnoha světových muzeí a galerií.Kintsugi

Ale může inspirovat i nás. Až příště nebudeme chtít vyhodit prasklý talířek ze sady po babičce,  rozbitý hrneček, který jsme měli rádi, nebo jen starý květináč… I my můžeme brát rozbití a následnou opravu spíše za součást historie předmětu, než něco, co by se mělo zamaskovat.

Please follow and like us:

Axel Vervoordt – „Nacházení radosti tvořením radosti“

Zdroj: axel-vervoordt.com

K umělcům a designérům, kteří ve své práci  představují a uplatňují  prvky wabi-sabi v západním kontextu, bezesporu patří i Axel Vervoordt –  světově uznávaný návrhář interiérů velmi specifického stylu, ale také sběratel starožitností, majitel galerie, autor několika knih. Narodil se Antwerpách, Belgii v roce 1947.

Jako designér je oslavován především pro své přitažlivě minimalistické interiéry, které jsou inspirovány klidným smyslem pro historii a nadčasovost.

„Věřím ve vše, co je historické, ne pouze dekorativní. Mám rád hloubku, ne povrchnost. Vše vyžaduje hluboký lidský smysl, proto je pro mě důležité vytvořit něco zajímavého, ne jen dekorativního.“

Lásku ke všemu starému a autentickému i jistý obdiv středověkem, renesancí a barokem získal již v mládí, kdy pomáhal své matce s rekonstrukcemi starých domů v Vlaeykensgangu – historické čtvrti Antwerp, které byly poté pronajímány místním umělcům. K tomu se později, i díky obchodnímu cestování po Thajsku, Kambodži a Japonsku, přidal obdiv k východním filosofiím a umění.

„Vůbec mi nevadí, když jsou věci nevzhledné, protože mají svoji vlastní krásu, když ji poctivě hledáte.“

Už dříve nezvykle lehce kombinoval nábytek rustikální s barokním, nebo starobylé sochy s moderními malbami. Dnes ve své práci prosazuje také zenovou představu wabi-sabi – že pravá krása je nedokonalá, neúplná a nestálá – jinými slovy, stejně pomíjivá jako život. Tento pohled se odráží v jeho lásce ke skromným, někdy na první pohled skoro až nehezkým předmětům, jako je pastýřský hrubý stůl nebo raku čajová mísa. „Už třicet let se snažím rozvíjet umění žít tak, že transformuji obyčejné předměty na umění.“

Pro někoho se může zdát jeho kombinace materiálů a stylů rozporuplná, ale Vervoordt věří, že pravda může být obsažena v paradoxu a nejednoznačnosti.

 

„Miluju to napětí mezi různými objekty a různými kulturami, vždy nechávám prostor, který rekonstruji, aby mě inspiroval.“

Axel Vervoordt vytváří prostředí , které nevypadá jako by bylo zhotoveno, ale nalezeno. Jeho specifický styl je velmi vyhledávaný a často i napodobovávaný. Mezi jeho klienty v minulosti patřili členové královských rodin, úspěšní magnáti z finančního i IT světa,  rockové i filmové hvězdy a další umělci. Z těj nejznámějších např. Bill Gates, Ellen DeGeneres, Kanye West, Sting, Calvin Klein, Robert De Niro (viz Newyorský jeho wabi-sabi Penthouse),  a mnoho dalších.

„Etre heureux en rendant heureux“

– což se zhruba dá přeložit jako „nacházení radosti tvořením radosti“ – uvádí Axel Vervoordt na svých stránkách jako své oblíbené rčení.

Please follow and like us:

Wabi-sabi interiér

Pohled na interiér podle wabi-sabi může připomínat trochu strohost industriálního stylu, možná oslavu starých časů jako v provensálském či venkovském rustikálním stylu. Ale stejně jako samotnou filosofii i interiér podle wabi-sabi charakterizuje především jednoduchost, čistota, přirozenost, asymetrie a ocenění plynutí času.

Na rozdíl od jiných konceptů interiérového designu, wabi-sabi interiér není o vybavení konkrétními styly nebo na základě pečlivě předepsané palety barev. Je to o umění ocenění prostoru a toho co se tam již z případné minulosti nachází, je to o umění sladění toho, co si opravdu potřebujeme pořídit nově s tím, co již vlastníme. Rozhodně zde platí že MÉNĚ JE VÍCE.

Styl wabi-sabi není vhodný pro zastánce konzumu. Naopak se přiklání k udržitelnému enviromentálnímu přístupu . Věcem a zařízením vyrobeným z kvalitních přírodních materiálů a v kvalitním provedení čas ani šetrné užívání neublíží. Získání patiny času jim často spíše prospěje. A takové věci také neměníme tak často.

Interiér v duchu wabi-sabi není místo, kterým se chcete předvést či oslnit okolí. Mnohem důležitější než samotný vzhled je to, jak se zde cítíte.

Wabi-sabi domov je pojatý až jako svatyně klidu a pohody. Místo, kde můžete zapomenout na nesnáze okolního světa, krásně odpočívat, pokud chcete meditovat, ale i tvořit a rozvíjet svojí kreativitu. Domov podle wabi-sabi by mělo být místo, kde se cítíte absolutně volně, svobodně, nespoutaně.

Pokud jste v nedávné minulosti našli v časopisech ukázky interiérů ve stylu wabi-sabi, často to byli i velmi drahé rezidence. A často jsou to také obydlí více či méně známých osob (viz newyorská rezidence Roberta de Niro). V poslední době je ale možné vidět aspoň drobné známky wabi-sabi inspirace již i u českých interiérových designérů při zařizování „běžných“ domů a bytů. Ať u rekonstrukcí starých činžovních bytů či rodinných domů, ale i u novostaveb.

K aspoň částečné proměně našeho domova do stylu wabi-sabi ale nepotřebujeme ani velké finance ani práci designéra. Více na wabi-sabi domov.

Please follow and like us:

Wabi-sabi domov

domovDomov by mělo být vždy místem, kde můžeme zapomenout na nesnáze okolního světa. Domov podle wabi-sabi by mělo být místo, kde se cítíte absolutně volně, svobodně, nespoutaně, kde můžete krásně odpočívat, pokud chcete meditovat, ale i tvořit a rozvíjet svojí kreativitu.

Stejně jako samotnou filosofii i interiér podle wabi-sabi charakterizuje především jednoduchost, čistota, přirozenost, asymetrie a ocenění plynutí času. Více o wabi-sabi interiéru zde.

Čistota a jednoduchost, prostor a světlo. Dá se říct, že to je to, co je pro wabi-sabi domov ta nejžádanéjší výzdoba.

K aspoň částečné proměně našeho domova do stylu wabi-sabi nepotřebujeme ani velké finance ani práci designéra. Stačí pár krůčků.

Než se ale pustíte do prvního základního kroku, tj. co největšímu otevření prostoru, uklizení, přeuspořádávání místností či poté již k samotnému dekorování, udělejte krok nula:

Časopisy nás zahrnují obrázky dokonalých bezchybných interiérů podle posledních trendů, popisováním jak má vše správně a současně vypadat. Často se tak můžeme nechat strhnout k pocitu, že doma vidíme hlavně ty věci, které nejsou přesně tak, jak si myslíme, že by bylo podle jakýchsi strnulých názorů na dokonalost současného bydlení správné.  Naše kuchyně či koupelna je moc malá, stará, tmavá? Prkna na podlaze mají v jednom místě o trochu větší spáry? Omítka na zdi je po práci elektrikáře i po opravě trochu vypouklá? Třetí schod při došlapu trochu skřípe? Na gauči je malá nevyčistitelná skvrna, která sice není vidět, ale vy o ní víte?

Žádný dům nebo byt, kde se opravdu žije, není bez vad.
Takže, krok nula:
Nahlížejte i na svůj domov pohledem trochu tolerantnějším k jeho chybám a nedokonalostem.

 

Nerezignujte a nevyhazujte číslo na dobrého řemeslníka, ale také nepohlížejte na svoje obydlí jako na seznam nedokonalostí. Mějme prostě svůj domov rádi. I s jeho drobnými chybami, za kterými je často nějaký příběh.

Krok jedna:

Jak už bylo zmíněno – prostor, čistota, jednoduchost – jsou ty zásadní principy wabi-sabi interiéru.  Místnost asi žádným kouzelným proutkem nezvětšíte, ale někdy stačí posunout nábytek do rohů, zamyslet se nad zbytností některých našich věcí. Čistota je zde myšlena nejen obrazně, ale i doslovně. Čistotou našeho domova vyjadřujeme úctu k našim návštěvám, ale především k nám samotným. Udržováním povrchů bez vrstvy prachu a nečistot dodáváme do našeho prostoru požadovaný pocit klidu a pořádku.

Prvním a nezbytným krokem pro vytvoření prostoru ve stylu wabi-sabi je tedy úklid, respektive zbavit se doma nepořádku a věcí, které se nám postupně nahromadily. Zní to jednoduše, ale možná i vy máte problém s vyhozením všech těch malých či velkých dárků od svých blízkých, kolekcí suvenýrů z cest, věcí rodinného dědictví. Možná byste některé i rádi vyhodili, ale pro jiného člena vaší rodiny jsou to cennosti, o které by nechtěl přijít. Ale přesto chcete ulehčit svému domovu?

Zkuste starou japonskou metodu ROTUJÍCÍCH CENNOSTÍ. Japonci své cennosti uschovali a vystavovali jich vždy jen pár v určeném koutku nebo ve speciálním výklenku – tokonoma, s tím, že po určité době je obměnili. Za předpokladu, že máme úložný prostor, prostě tyto maličkosti a nám cenné věci schováme a vystavíme na čas jen pár z nich. Po nějakém době je vyměníme za jiné z našeho „skladu“. Tato metoda je mnohem méně bolestivá, než se našich „cenností“ prostě jen zbavit. Navíc nám po čase, kdy je nemáme stále na očích, přijdou vzácnější nebo naopak opravdu vhodné k vyhození či předání dál.

Wabi-sabi domov nemusí vypadat jako mnišské obydlí, bez ozdob nebo trochy rozmaru, ale také by nemělo být přeplněno vnějšími detaily.

Ale to už jsme u dalšího kroku:

Krok druhý: Zařízení interiéru

Styl wabi-sabi není vhodný pro zastánce konzumu. Naopak se přiklání k udržitelnému enviromentálnímu přístupu . Věcem a zařízením vyrobeným z kvalitních přírodních materiálů a v kvalitním provedení čas ani šetrné užívání neublíží. Získání patiny času jim často spíše prospěje. A takové věci také neměníme tak často.

Jak už bylo zmíněno v článku Wabi-sabi interiér, se stylem wabi-sabi se pojí:

  • barvy spíše jemné a matné;
  • materiály – co nejpřírodnější, hrubé a s patinou;
  • tvary – oblé, zakulacené hrany, nepravoúhlé;
  • nábytku méně, aby nezabíral celý prostor a klidně aspoň nějaký kousek „z půdy“, tj. takový, který už v sobě jisté prověření časem má;
  • umění a dekorace – abstraktní obrazy a fotografie, skici vyjadřující nedokončenost – třebas od našich dětí, doplňky zajímavých tvarů, barev a struktury.

Přesto, aby byl náš domov opravdu místem, kde se cítíme absolutně volně, svobodně a nespoutaně – prostě sami sebou, při jeho zařizování bychom měli poslouchat naše pocity a intuice. Zařídit si ho barvami, materiály a předměty, které máme rádi, které nám dělají dobře.

 

Please follow and like us:

Moje wabi-sabi zahrada

Říká se, že zahrada odráží povahu jejího majitele a jeho/její pohled (i případné změny jeho/jejího pohledu) na svět. S tím naprosto souhlasím. Podívejte se při procházce do zahrad v okolí (pokud vám to plot dovolí) a uvidíte zahrady divoké a lehce zanedbané, zahrady na první pohled navržené a pravidelně udržované profesionálním zahradníkem a přesto někdy jakoby neživé – neužívané, zahrady vzrostlé i právě zakládané podle posledních trendů. Ale i zahrady, které sice možná nemají dokonalou strukturu, ale kde velmi často uvidíte za plotem majitele něco upravovat nebo prostě jen relaxovat. Zahrady, kde se žije.

Naše rodina rozhodně patří k té poslední skupině. Zahrada je pro nás místem, kde trávíme velký čas našeho života „doma“. Naše rodinné večeře, víkendové obědy, oslavy či jen posezení u kávy či čaje, popřípadě večerní sklenka vína, se od dubna do září jen velmi zřídka uskutečňují uvnitř domu.

Naše zahrada rozhodně odráží změny našeho rodinného života. Když byly děti malé, tak to bylo hlavně místo her a místo, kde neustále něco objevovaly. Byl to prostor, který musel být pro ně bezpečný, ale zároveň dostatečně různorodý.

Vždy jsem měla ráda určitou divokost zahrady. Nevadily mi rostliny, které navál vítr, zvláště pokud pěkně kvetly. Přemnožená dobromysl, která od června láká na své květy velké množství motýlů. Stejně tak jako již velké a rozrostlé levandule, které jsou při květu obsypány čmeláky a každý večer tak nádherně provoní zahradu. Nevadí mi ani rostliny, které zasadili omylem ptáci při přeletu nad naší zahradou. Vlastně si myslím, že v jedné části naší zahrady byli ptáci ti nejlepší zahradníci, když zde před lety zasadili v téměř perfektním rozestupu tři stromy – třešeň, vlašský ořech a vrbu salix lucida, které mají dnes všechny přes tři metry a skvěle se tyčí u severní hranice naší zahrady nad květinami pod nimi.  Pravda je, že ta divokost byla tak trochu i důsledkem toho, že jsme na údržbu zahrady nemohli věnovat tolik času.

Dnes, kdy nám děti postupně odrůstají a svět již dávno objevují jinde (a částečně i bez nás), začíná se přeci jen naše zahrada trochu měnit. Už to není tolik místo her, ale mnohem více je to místo odpočinku, vlastní ostrov klidu po návratu z rušné Prahy. Ráda si pak jen tak sednu na chvíli do zahrady a poslouchám a pozoruji to víceméně tiché a pomalé švitoření přírody okolo. Dovoluje mi to najít v sobě pocit klidu a štěstí „bez důvodu“ i zapomenout na ty každodenní povinnosti, které nás tak často dohánějí do až chronického pocitu, že „nemáme čas“.

Částečně vědomě, částečně nevědomě se tak naše zahrada začíná blížit mojí představě zahrady wabi-sabi – lehce zkrocená, mírně utlumená a příjemně klidná. Zahrada, která sice někde vypadá jako nedotčená lidskýma rukama, přestože zde trávíme příjemnou relaxační prací s chutí celkem dost času. Lehátka tzv. daybeds ve stinné části zahrady z výhledem na vzrostlé stromy a neustále kvetoucí květiny jsou oblíbeným místem pro nejen letní lenošení. Stará houpací síť pod vzrostlým ořešákem je skvělé místo pro chvilku strávenou s knihou. Ne moc využívaný kout se po zbudování zahradního jezírka s rybkami stal nejen mnou nejvyhledávanějším místem pro tiché rozjímání.

wabi-sabi zahradaJednou se snad všechny jednotlivé části naší zahrady spojí do jakési cesty, po které když se kdokoliv z nás projde, zůstane spojený s přírodou prostřednictvím zvuků, vůní, zraku, dotyku a chuti. Třebas krátká, ale procházka plná senzorických zážitků.

Ano, myslím, že zahrada odráží povahu majitele i jeho/její pohled na svět.

Please follow and like us:

Jak jsem se potkala s wabi-sabi v našem starém domě

Před témeř dvaceti lety jsme se s mým mužem v očekávání nejstaršího syna přestěhovali na venkov nedaleko Prahy do více než stoletého domu. Hodně přátel i příbuzných nechápalo, proč tak daleko (stavební a stěhovací boom za hranice Prahy v té době ještě nezačal). Ale hlavně, proč tak starý a tím i nedokonalý a i trochu oprýskaný dům, když „…by bylo přeci lepší a jednodušší postavit si dům nový..“.Nevím proč, ale tak nějak se mi vždy líbili staré nedokonalé domy více. Domy, které už mají v sobě určitou historii, patinu, které už něco zažily. Domy, které mají v sobě už určitého ducha, atmosféru, cosi, co se nedá slovy úplně dobře vyjádřit.

Zakládali jsme rodinu a chtěli domov. A v té naší chalupě jsme se prostě hned cítili dobře. I se všemi těmi nepravidelnými úhly mezi stěnami, odhalenými dřevěnými trámy v podkroví, které mají na sobě ještě vyrytá označení od tesaře. I přes těch pár drobných prasklinek ve zdi, lehce opadané omítce a spousty práce, která nás evidentně čekala…

The Money Pit (1986), Universal Pictures

No, nebylo to možná tak náročné jako pro Toma Hankse a Shelley Long ve filmu Dům za všechny peníze z roku 1986 (The Money Pit), nicméně k pohodlnému bydlení jsme se museli postupně a někdy dost náročně fyzicky i finančně dopracovat.

Každý ví, že staré domy mají své mouchy. A co teprve ty stoleté. Ale v některých těch „chybách na kráse“ se dá vidět i jistá poetika, pokud chcete.

Je pravda, že jako asi každý majitel takto staré nemovitosti, jsem i já měla slabé chvilky. Když neustále posouváte a obměňujete seznam priorit pro vaše časové i finanční možnosti úprav a oprav, a potom navštívíte přátelé v jejich právě dokonale dokončeném novém domě. Trochu vás to přiměje k uvědomění, že váš dům nikdy nebude tak krásně, do puntíku a  čistě dodělaný a úžasně bezchybně vypadající… Ale pak vám dojde, že ani jejich dům nebude stále nový a bezchybný. Časem i tam se objeví nějaké to „něco“, co není tak, jak by mělo být, „něco“ co nefunguje. Chvíli bude trvat, než se jejich dům prověří časem.

Jednou jsem při hledání čehosi na internetu potkala, víceméně omylem, tento text:

Wabi-sabi

„Japonské umění nacházení krásy v nedokonalosti a hloubce přírody, akceptování přirozeného cyklu růstu, rozkladu a zániku. Je to jednoduché, pomalé, a přehledné – a ctí především autenticitu. Oslavuje praskliny a trhliny a všechny ostatní známky, které čas, počasí i láskyplné užívání zanechává za sebou. Připomíná nám, že jsme všichni, jen pomíjivé bytosti na této planetě – že naše těla, stejně jako materiální svět kolem nás jsou v procesu návratu v prach, z něhož jsme vzešli.“

Musím říct, že jsem se, i přes svůj někdejší několika měsíční pobyt v Číně, nikdy zásadně moc o východní filosofie nezajímala. O wabi-sabi jsem nikdy nic v minulosti neslyšela, ale tento stručný popis mi zněl tak nějak hezky. Měla jsem pocit, že to tak trochu vystihuje i můj pohled na svět okolo (pro někoho možná nemoderní) .

Možná prvotně jsem si ta slova spojila s vnitřní krásou našeho nedokonalého stavení, kterou někdy možná vidíme jen my, co tu bydlíme. Proč se věčně trápit případnými nedokonalostmi, drobnými prasklinkami i všemy těmy ostatními známkami, které čas, počasí i láskyplné užívání tohoto domu našimi předchůdci zanechalo za sebou?

Ale čím více se o konceptu filosofie wabi-sabi dozvídám, tím více u mě sílí jakýsi niterný pocit štěstí a klidu z toho, že je vše tak, jak má být. Inspiruje mě k intenzivnějšímu vnímání krásy běžných věcí.

Obrázek s textem jsem si vytiskla, zarámovala a dala na zeď. Po nějakém čase se pod ním objevila malinká, nepatrná prasklina na zdi.

To byl počátek mého zájmu o filozofii wabi-sabi.

Please follow and like us: