Mottainai – konec zbytečného plýtvání

Slovo Mottainai  je dalším z japonských slov, které je dobré znát. I díky celosvětovým ekologickým diskusím a boji o zastavení záporných klimatických změn se dostává do slovníku čím dál více lidí po celém světě.

Význam slova Mottainai
„Mottainai“ je o lítosti za něco, co nebylo plně využito.

Slovo Mottainai můžete použít, když chcete říci „Ach, jaké to zbytečné plýtvání!“. Můžete jej použít stejným způsobem jako anglicky mluvící svět používá frázi „What a waste!“  Když někdo vyhazuje jídlo. Když má někdo plnou skříň oblečení, které ani nemá šanci unosit a nakupuje další a další. Když někdo nechá zbytečně téct vodu. Ale i  to, když někdo nevyužívá svůj potenciál a plýtvá svým časem na nedůležité věci. To vše je „mottainai“.  Všechno, co by mohlo být užitečné, ale z nějakého důvodu jste to nevyužili, je Mottainai.

Jde o myšlenku, že všechno má svůj účel a je důležité pokusit se věci plně využít. To zahrnuje vše od jídla na talíři až po vaši snahu něco udělat.

Stejně jako u téměř všech těchto užitečných frází, „Mottainai“ navazuje na historickou japonskou kulturu a způsob myšlení, které i dnes stále udržuje mnoho japonských lidí.

Mottainai má kořeny v japonské buddhistické filozofii, podle které bychom měli respektovat a cítit velkou vděčnost vůči našemu světu, naší planetě a všem zdrojům, které nám poskytuje.

Podle některých má Mottainai také spojení se šintoistickou vírou – kde i předměty mají duše, a proto by se s nimi mělo zacházet s úctou. A nejlepší způsob, jak prokázat úctu, je neplýtvat jimi a správně je užívat.

Přesto, nedá se říci, že by podstata myšlenky Mottainai byla pouze japonská. Všichni si pamatujeme, když na nás v dětství rodiče doma  naléhali, abychom snědli veškeré jídlo na talíři a neplýtvali. Stejně tak, jako, když nám v dospívání říkali, abychom neplýtvali svým časem a schopnostmi.

Mottainai a ochrana životního prostředí

V kontextu životního prostředí, Mottainai odkazuje na tři skupiny R + 1: Redukovat, repasovat, recyklovat+ respektovat (jak ve vztahu k matce přírodě, tak i ve vztahu k přírodním zdrojům, které nám poskytuje).

V souvislosti s celosvětovouW ochranou životního prostředí použila slovo Mottainai  poprvé asi keňská nositelka Nobelovy ceny Wangari Maathaiová.

„I na osobní úrovni můžeme všichni snižovat, znovu používat a recyklovat, což je v Japonsku přijato jako Mottainai, koncept, který nás také vyzývá k vyjádření vděčnosti, úctě a zamezení plýtvání.“ (Wangari Maathai)

V roce 2009 na summitu OSN o změně klimatu mimo jiné zmínila, že pokud chceme zabránit válkám, které vznikají v důsledku sporů o přírodní zdroje,  měli bychom všichni efektivně využívat omezené zdroje a spravedlivě se o ně dělit.

Historie
Mottainai se přidal k japonským lidem z ekonomických důvodů

Teď je tu nepříliš hezký příběh o tom, jak se v japonské historii zrodil duch Mottainai.

Než bylo Japonsko za vlády Tokugawů (1603-1868) poprvé sjednoceno v jeden celek, všude se válčilo. Ve čtyřvrstvé společenské hierarchii Japonska tak přirozeně stáli na vrcholu samurajové, za nimi zemědělci, pak řemeslníci a až dole obchodníci.

Japonsko se však během tokugawského režimu těšilo více než 200 let míru. Obchodníci díky tomu získávali stále větší ekonomickou moc a společenský vliv. Samurajové, kteří zůstali neznalí investic, již brzy nebyli prakticky u moci a obchodníci se stali ovlivňovateli japonské ekonomiky. Obchodníci pomáhali propagovat spotřebu a životní úroveň lidí ve městech.

Mezitím byli Samurajové jako vlastníci Japonska i vládci nad zemědělskou půdou a farmáři. Od zemědělců vybírala sklizenou rýži jako daň od zemědělců a tak si vydělávali na živobytí (prodali rýži, aby získali peníze). Trend zvyšování životní úrovně byl pro Samuraje špatnou zprávou, protože pokud jejich farmáři samy vyměňovali svou rýži za peníze na nákup věcí, znamenalo to potom méně rýže pro odevzdání její části na daně.

Samurajové, který se nenaučili, jak v novém mírovém věku finančně prospívat, mohli přijít pouze s myšlenkou utrácet méně. Omezili nebo zakázali jakoukoli formu luxusu mezi farmáři a povzbuzovali pokorný a skromný životní styl. Aby se sami stali vzorem tohoto životního stylu, Samurajové se zdržovali přehnané konzumace jídla a hromadění věcí.

Díky propagandě byl skromný způsob života Samurajů uznán jako japonská ctnost a vedl k ještě silnějšímu založení ducha Mottainai mezi Japonci.

Mottainai a současnost

Přesto, že příběh o vzniku myšlenky Mottainai patří do dávného a dalekého starověku,  v současné době se tento koncept znovu probouzí. Jen za jiným účelem.  Koncept Mottainai nás totiž učí zhodnocení všech zdrojů. Učí nás zodpovědnému a kreativnímu zacházení s tím, co již existuje, bez nutnosti nové a nové výroby s velkou spotřebou nových zdrojů.

Všichni totiž můžeme svou troškou přispět ke zmírnění klimatických změn redukcí spotřeby, repasováním nebo renovací starých zařízení, recyklováním věcí, které nám již přestaly sloužit k původnímu účelu a hlavně respektem k přírodě.

Please follow and like us:

Mushin – umění prázdné mysli / mysl bez mysli

mushin

I když se zdá, že díky  médiím, sociálním sítím i masivnímu cestování se kulturní rozdíly po celém světě postupně zmenšují, rozhodně se zcela nevymazávají. Naštěstí pro nás – pár desetiletí internetu a následný rozmach sociálních sítí nemůže vymazat století až tisíciletí dávných rozdílných tradic, zvyků a filosofií. Přestože vidíme, jak se mnoho mladých lidí z Asie srovnává s naší západní kulturou, my ze západních zemí se máme stále mnoho, čím se inspirovat a učit z dávných východních filosofií.Buddha statue

Mushin

Jedním z těchto inspirativních konceptů je i japonský pojem „mushin“ – fascinující forma meditace a duševního stavu, která může významně ovlivnit způsob, jakým člověk žije a vede svůj život.

Slovo „mushin“ se skládá ze dvou znaků kanji: 無 (mu), což znamená „nicota“, a 心 (shin), což znamená „srdce“, „duch“, nebo v tomto případě „mysl“. Mushin může být přibližně přeložen k “nic na mysli” nebo “žádná mysl.” To pochází z delší fráze používané v Zen buddhismu, “無心 の 心” (mushin žádný shin), nebo “mysl bez myšlení.”

Co je to mushin?

Mushin je duševní stav/rozpoložení, kdy je vaše mysl prázdná od všech myšlenek, všech tužeb, představ a předpokladů. Když je vaše mysl jasná, jste osvobozeni od svého ega a jste schopni jednat spontánně a plynule bez emocí a zaváhání. Vaše mysl je tak otevřená všemu.

Je to koncept, který je důležitý v mnoha tradičních japonských uměních  jako aranžování květin – ikebana, krásný styl kaligrafie – shodo nebo tušové malby – sumi-e, ale především  pro asijská bojová umění jako je aikido.

Disciplína a vědomí současného okamžiku jsou pro tato umění velmi důležité. Skrz mushin dosahují umělci nebo bojovníci velké koncentrace a citlivosti. Když je jejich mysl jasná, jejich práce je intuitivní a plyne z podvědomí.

Historie

První ze zmínek o mushin pochází od slavného Zen buddhistického mnicha 17. století  (ale také význačného japonského básníka, malíře, kaligrafa, znalce čajového obřadu)  a mimo jiné také vynikajícího šermíře Takuan Soho (1573 – 1645) ve spisu Nespoutané mysli. V této práci spojuje aspekty zenového buddhismu s bojovým uměním. Následující odstavec poskytuje vynikající vysvětlení toho, co se děje v mysli, když je ve stavu mushin:

„Když šermíř stojí proti svému protivníkovi, nemyslí na soupeře, ani na sebe, ani na pohyby mečů svého nepřítele. Jen tam stojí s mečem, se zapomněním na veškerou techniku a je připraven jen sledovat diktátu podvědomí. Ten muž se sám stal  mečem. Když udeří, není to ten muž, ale meč v ruce mužova podvědomí, kdo udeří.“

Takový čistý stav mysli, čistá duševní jasnost, znamená, že mysl není pevná, zaneprázdněná myšlenkami ani emocemi, a díky tomu otevřená všemu. Přítomná, vědomá a volná.

Tohoto stavu je dosaženo, když je mysl osvobozena od hněvu, strachu, odvádějících myšlenek, ega a soudů. Člověk je absolutně volný, aby jednal a reagoval na situace bez obav a bez vyrušování od vnějších faktorů. V tomto bodě nespoléhá na to, jaký si myslí, že by měl být další pohyb, ale jaké jsou jeho přirozeně vytrénované reakce, nebo co cítí intuitivně. Ovšem není to stav relaxace blízký spánku. Můžeme říci, že mysl pracuje velmi rychle, ale bez úmyslu, plánu nebo směru.

Mushin v západním světě

Mushin je japonský koncept zakořeněný v zenovém buddhismu. Ale určitou verzi mushinu můžeme najít v mnoha různých uměních a disciplínách po celém světě. Například takový atlet na dráze také zažívá určitou formu mushinu. Musí se oprostit od vědomého přemýšlení, aby „pouze“ běžel. I když se třeba jejich extrémní ostrost soustředění nazývá nějak jinak. Totéž lze říci o hercích, kdykoliv improvizují nebo se ztratí v postavě. Musí absolutně vyčistit svoji mysl od svého ega, aby mohli rychle a vhodně reagovat na situace.

Proč by to mohlo být pro nás užitečné?

Mushin je velmi užitečný koncept, kterým se můžeme nechat inspirovat v mnoha různých životních situacích.  Ať už je váš obor jakýkoliv, když zkusíte svoji mysl oprostit  od vnitřního ruchu předčasných soudů a předpoklady, přestanete dopředu hodnotit možné neúspěchy, ale budete vnímat pouze přítomný okamžik a  vnoříte se jen do daného úkolu, pak možná můžete také zažít mushin. Mohlo by vám to dokonce pomoci s vaším úsilím, ať už jste sportovec, kreativní člověk, nebo se jen potřebujete lépe soustředit. Je to něco nad čím stojí za to se alespoň zamyslet.

Please follow and like us:

Kaizen – malými pravidelnými krůčky k sebezplepšování

Výsledek obrázku pro stepsTéměř každý z nás, bez ohledu na věk,  by se „někdy“ potřeboval nebo chtěl něco nového naučit, popřípadě „jen“ se v něčem zlepšit. A to nejen v profesní rovině života, ale i v té soukromé. Ať už to je naučit se pořádně nějaký cizí jazyk, zlepšit si fyzickou kondici nebo třeba splnit si tajné přání naučit se tancovat či malovat obrazy.

Mít čas je jen uvědomění si a rozvržení priorit

Často to ale odkládáme, protože máme pocit, že na to ještě nemáme dost času. Někdy, například po novoročním předsevzetí, se do toho opravdu s velkým odhodláním pustíme. A to velmi intenzivně. Brzy nám ale dojde síla, čas, chuť. Výsledky nejsou takové, jaké jsme čekali. Naše původní nadšení zmizí a my to vše pak vnímáme jako svůj neúspěch. A to spolu s množstvím našich běžných každodenních povinností nás často dožene k dalšímu odkládání „…až bude více času“.

Technologie výrazně urychlily naše životní tempo, ale čas nám nepřidaly.time-lapse photography of highway road at night

Přes nové a neustále se zrychlující technologie, které nám mají usnadňovat pracovní i soukromý život, máme téměř všichni neustálý pocit „nedostatku času a potřeby spěchu“. I proto bychom chtěli vše rychle a pokud možno hned perfektně. Chtěli bychom rychle mluvit cizím jazykem nejlépe jako rodilý mluvčí, rychle zhubnout a mít dokonalou postavu jak z časopisu, zvládnout perfektně všechny taneční kroky jako profesionální tanečník nebo namalovat hned obraz jako z galerie.

Někdy se snažíme o příliš radikální osobní změny, naše představy a nároky na sebe samé jsou až moc přehnané. Místo toho, abychom se do něčeho krůček po krůčku pustili, ztrácíme čas hledáním cesty jak dosáhnout co nejrychleji „úspěchu“.  Když se ale zamyslíte nad všemi lidmi, které obdivujeme pro to, co opravdu umí, tak nikdo svého úspěchu nedosáhl přes noc.

 Kaizen – změna k lepšímu

Někdy ale stačí opravdu malé, nicméně pravidelné krůčky. Místo toho, abyste se pokoušeli o radikální změny v krátkém čase, zkuste každý den jen drobné zlepšování, které postupně povede ke změně, kterou chcete. Nevyčerpá vás to po krátkém čase a nebudete mít pocit, že musíte zanedbávat své běžné povinnosti a zvyky.

A to je také hlavní myšlenka japonské filozofie Kaizen, použitelná jak v businessu tak v našem soukromém životě.kaizen

Slovo “kaizen” je spojení dvou japonských slov “kai”a  “zen”.  „Kai“ je doslova změna, kaizen tedy v přibližném překladu z japonštiny znamená „změna k lepšímu“, což zjednodušeně vyjadřuje i jeho podstatu – neustálé postupné zlepšování.

Princip filozofie Kaizen v 10ti hlavních bodech:

  1. Usilujte o neustálé zlepšování. Věci mohou být vždy lepší bez ohledu na to, jak dobré nebo špatné jsou nyní.
  2. Vždy zpochybňujte zažité stereotypy. Pokud je to nutné, zbavte se starého, abyste si vytvořili cestu k novému.
  3. Získávejte moudrost raději od mnoha lidí, než se spoléhat na jednoho experta.
  4. Neztrácejte čas vymlouváním, ale zaměřte se na hledání řešení.
  5. Ujistěte se, že vaše rozhodnutí vycházejí spíše z faktů než z názorů.
  6. Dostaňte se k základní příčině situace nebo problému tak, že se alespoň pětkrát zeptáte „Proč?“.
  7. Než začnete utrácet peníze za vyřešení problému, hledejte jednoduchá a levná řešení.
  8. Vždy zpochybňujte stávající stav – status quo.
  9. Začněte vylepšení ihned, i když ještě nemáte všechny odpovědi.
  10. Nepodceňujte se. Nenechte se ve své cestě odradit občasnými neúspěchy.

Být každý den jen o kousek lepšígray rock formation

Skutečným klíčem k pochopení a uplatňování Kaizenu je tedy soustředění se na myšlenku neustálého zlepšování.

Každý den se zaměřte pouze na to, abyste se zlepšili jen o kousek oproti minulému dni. Klidně si rozmyslete jaký nejmenší krok jste schopný podniknout každý den, který vás může postupně posunout k cíli. Třeba pouze o 1%.

Možná se to nezdá moc, ale i takové 1% denně každý den se bude sčítat. Na začátku bude vaše zlepšení tak malé, že se bude zdát až prakticky neexistující. Ale postupně  začnete zlepšení zaznamenávat. Může to trvat i měsíce nebo dokonce roky než budete mít pocit, že jste dosáhli toho, čeho jste chtěli. Ale výsledek se dostaví. A bude trvalejší, než když se na začátku odhodlaně a velmi intenzivně do něčeho pustíte a po čase vám dojde dech.

A to, že máte občas pocit, že se moc nezlepšujete nebo že to nezvládáte? Život není maraton. To, že přestanete na chvíli běžet, by vás nemělo diskvalifikovat. Občas se prostě daří více, občas méně. Ale i to bychom měli akceptovat a nepodléhat na základě občasných neúspěchů či negativních emocí pocitu porážky…

 

Please follow and like us:

Mrazivá krása zimní přírody

Patřím k lidem, kteří mají rádi teplo. Což se v místním klimatickém podnebí vždy nedaří. Žiju v části světa, kde přes globální oteplování máme stále ještě čtyři v přírodě velmi rozdílná roční období – pučící jaro, horké léto, sychravý podzim a studená zima. I když už někdy je jejich přechod velmi rychlý a občas máme pocit jako by se jedno promítalo do druhého.

Příroda na jaře mě nikdy nepřestane ohromovat. Miluji dlouhé letní večery v zahradě. Obdivuji tu neskutečnou malebnou barevnou škálu podzimu. Ale od začátku zimy počítám, kolik ještě měsíců a týdnů do mého jarního ohromování.

Nepomáhá mi ani to, že na rozdíl od, zdá se, naprosté většiny českého národa, příliš neholduji zimním sportům. Kromě zimních procházek. A ty mi přeci jen pomáhají vidět zimní měsíce trochu pozitivněji. V teplém kabátě a s vlněnou čepicí obdivuji ty krásné obrazy zasněžené nebo jen zamrzlé krajiny, ty „umělecké“ výtvory jakoby spící přírody, ty nádherné abstraktní obrazy v ledu.

mrazivá krásaKdyž si pak doma (v teple u krbu a nejlépe s horkou čokoládou nebo svařákem v ruce) prohlížím, co objektiv mého fotoaparátu nebo jen mobilu zachytil, překvapuje mě, kolik barevné krásy můžete venku najít i v tomto zdánlivě jednobarevném ročním období. Zvláštní krása se značnou dávkou melancholie. Přesto, především ta abstraktní ledová díla přírody jsou přinejmenším srovnatelná  s mnohými obrazy slavných umělců, nemyslíte?

 


 

Please follow and like us:

Stárneme, protože žijeme

Když jsem se před lety snažila představit ve stručnosti princip wabi-sabi své kamarádce, povzdechla si: „Škoda, že se wabi-sabi způsob vidění krásy nedokonalosti, nemůže použít na nás, na naše vrásky“. Ale proč ne?  Vlastně se přímo vybízí k mnohem pozitivnějšímu pohledu na naší postupnou ztrátu mládí, resp. naše nevyhnutelné stárnutí.

Zdroj: Pinterest
Zdroj: Pinterest
Wabi-sabi odkazuje na hlubší vnímání vnitřní krásy a života, jako takového, na krásu nedokonalosti, nestálosti, neuhlazenosti a melancholie. Nevychází z mládí a rozkvětu, ale naopak věří, že vše je vždy krásnější odhalujíce známky času a svoji individualitu.

Proč neustále řešíme naše stárnutí?

Zdroj: loonylabs.org
Zdroj: loonylabs.org

Průměrný věk se stále prodlužuje, medicína dělá neustále nové objevy, kosmetický i farmaceutický průmysl nás bombarduje stále novými a účinnějšími prostředky proti stárnutí, povědomí o nutnosti udržování si fyzické kondice roste. Přesto na svoje stáří negativně poukazujeme čím dál dříve. Čím dál dříve pozorujeme (nebo i hledáme) na sobě ty malé vnější změny – nedostatky, čím dál dříve se snažíme s nimi bojovat. Ale hlavně čím dál dříve se jimi trápíme. A to již dekády před tím, než opravdu staří jsme.

V přírodě je vše ve stavu nějakého procesu (a to později i rozkladu), a my prostě z tohoto procesu nejsme vyňati. Možná to zní krutě, ale připomíná nám to, že vše je jen dočasné a my bychom si proto měli vážit našeho života v přítomném čase. Mohli bychom se do konce života trápit ztrátou mládí, anebo si můžeme naopak užívat ten neustálý nárůst nadhledu, který časem získáváme.

Zapsané řádky příběhu našeho života

Na vrásky nemusíme pohlížet jen jako známky ztráty pevnosti či hutnosti pleti, ale jako na důsledek našeho bohatého příběhu života. Náš příběh života se koneckonců navenek neodráží jen v našich vráskách či množících se šedinám, ale i v dalších našich malých či velkých vnějších „nedokonalostech“, které postupně v průběhu života sbíráme. Můžou to být jizvy po úraze při našem oblíbeném sportu či po nešťastné nehodě, díky které jsme se dozvěděli něco nového o sobě či svém okolí. Ale i šrámy po našem zapáleném zahradničení. Třeba i jen drobné spáleniny  na ruce poté, co jsme neopatrně vyndávali z trouby dobrotu pro naše nejbližší. I to jsou řádky příběhu našeho života.

Vrátit čas, ano či ne?

Ale i přes výše zmíněné, když se po ránu podívám do zrcadla a tam vidím, že ty kruhy pod očima už prostě asi nikdy nezmizí, ani po dobrém spánku;  a ty linky na obličeji také nejsou jen dočasný vícenásobný otlak polštáře ….je to trochu vnitřní boj.

Raději poté vždy rychle zkusím zaostřit jen na odraz svých očí. Zdá se, že ty zas takovými známkami času neprochází (podívejte se ještě jednou na obrázek indiánky na začátku tohoto článku). Někdy tam ještě vidím tu náctiletou či dvacetiněcoletou holku, která se snaží vyznat ve světě, má své sny a představy. Ale hlavně si při pohledu do nich můžu připomenout vše dobré, čím jsem si v životě dosud prošla, ale i to horší a špatné, co jsem musela zvládnout a úspěšně jsem přežila. A vidím tak o kolik bohatší můj život dnes je, v porovnání s dobou před 10ti, 20ti, 30ti, …..lety.

Ne, nebudu vyhazovat svoje denní a noční krémy ani korektor. A ano, vím, že musím jíst méně sladkého a víc cvičit a ….. celkově o sebe více dbát tak, abych se cítila dobře i za deset dvacet let. Ale kdybych si mohla vybrat – vypadat jako ve dvaceti nebo vědět to, co vím dnes? Myslím, že vím, jaká by byla moje volba.

A co vy?

 

Please follow and like us: