Hanami – svátek rozkvetlých třešní

Každý rok koncem března nebo začátkem dubna, v čase kdy se většina z nás připravuje na nebo již slaví velikonoční svátky, se v Japonsku slaví velký svátek třešňových květů Hanami.

Co je hanami

Hanami, přibližně přeloženo asi jako květinová podívaná, je velmi starý japonský zvyk, jak oslavit konec zimy, začátek jara a užít si přechodnou krásu jarních květin stromů.

„Hana“ znamená sice všeobecně květy, ale v tomto případě to je jarní záplava květů japonských třešní sakura. Ty kvetou právě převážně od konce března po celém Japonsku. Výjimkou je ostrov Okinawa, kde hanami začíná někdy již začátkem února.

Tento svátek květů je v Japonsku celonárodně velmi velmi oblíbený. Od konce února sledují všichni předpovědi meteorologického ústavu, aby si mohli čas v období hanami co nejlépe naplánovat a užít. Obvykle se začátek stanovuje podle prvních květů sakury v Tokiu. Media ale pravidelně informují o posunu rozkvětu sakur podle oblastí.

Pomíjivost něžné krásy

Po prvních pár květech se všechny sakury velmi rychle zahalí do něžné krásy převážně světle růžových či bílých šatů z miliónů květů. Některé druhy sakury mají květy v barvě tmavě růžové, žluté i téměř zelené. Květy ale vydrží na stromech jen týden nebo dva, než začnou hustě padat k zemi. Květy sakur jsou v Japonsku považování za symbol pomíjivosti života. Dá se tedy říci, že hanami je i svátek wabi-sabi – oslavou pomíjivosti času. Každý si chce proto užít tu dočasnost této krásy. A tak celé rodiny nebo skupiny přátel i kolegů vyráží do parků obvykle na piknik, popřípadě jakousi zahradní party pod „růžovou oblohou“, která se může protáhnout až do noci. V té době jsou parky nejen ve velkých městech opravdu plné nebo spíše přeplněné lidmi.

Jak se slaví hanami

hanami

Někteří slaví pouze jídlem, jiní připojí zpěv za pomocí souprav pro karaoke nebo i malé divadelní představení. Tradičním nápojem na oslavu hanami je v Japonsku jistě saké. Mnoho lidí jej ale raději nahrazuje pitím čaje. Květy ozdobené čajové nádobí pomůže vyniknout kráse hanami čajového rituálu. Ideálně se podává zelený čaj nebo černý čaj vařený ve speciálně dekorovaném kyusu (čajové konvici), smíchaný s čerstvými ekologicky pěstovanými květy sakury. Čaj tak dostane příjemně květinovou chuť sakury.  Někteří popíjejí organické čaje matcha z šálků ve stylu chawanu, což podtrhuje wabi-sabi charakter samotného svátku hanami. K čaji se podávají sezónní občerstvení, jako například wagashi – klasické japonské sladkosti často podávané při čajovém obřadu.

Historie hanami

Hanami je velmi stará tradice, která se podobně slaví již od osmého století. Podle historických kronik se jistá forma tohoto hanami ale pořádala již ve třetím století našeho letopočtu. A to je dlouhá doba plná historických politických a společenských zvratů a proměn. Podobně jako u čajových obřadů, oslava hanami bývala hlavně záležitostí bohaté elity. Trvalo několik století, než se mohli k oslavám přidat i obyčejní lidé a než se hanami stalo opravdu masivní záležitostí. Celonárodní obliba je dnes samozřejmě využívána společnostmi i ke komerčním účelům.

Mezi staršími lidmi je stále ještě populární i klidnější starší forma hanami – nazývaná umemi – která oslavuje květy švestek – „ume“. Umeme se vztahuje více k původní čínské kultuře – Číňané obzvláště milovali vůni a krásu švestkových květů.

 

Hanami ve světě

Hanami jako oslava květů třešní se postupně stále více rozšiřuje po celé Evropě a Spojených státech amerických. Ale asi nikdy a nikde se nestane tak masivní jako v zemi svého původu.

Přesto, až u vás pokvetou sakury nebo obyčejné třešně, najděte si chvilku a udělejte si malé hanami se svojí rodinou nebo přáteli pod něžnými malými kvítky.

 

Please follow and like us:

Aspekty japonských zahrad

V čem jsou japonské zahrady jiné? Co jsou hlavní aspekty japonských zahrad, které je charakterizují a zároveň tak odlišují od západní zahradní architektury?

Zahrady byly v Japonsku vždy spojené s duchovním životem. Pomocí vlastní symboliky a poetiky tvořily jakousi ideální krajinu pro zklidnění mysli. Kromě jiného, se vyznačují harmonií a rovnováhou, prostorem, specifickými liniemi, pocitem Wabi a Sabi, uzavřeným soukromím zahrady a vlastní krásou v každém ročním období.

Rovnováha

Jedním z nejdůležitějších aspektů zdůrazňovaných ve všech japonských zahradách je rovnováha. Vše zapadá do jednoho celku. Všechno v zahradě by mělo být vyvážené, ale ne nutně rovnoměrné. Tato rovnováha je více soustředěná na prostor a na to, jak jednotlivé prvky zahrady spolu tvoří celek, méně pak na symetrii. Prostor by měl být použit jako prvek ve svém vlastním ohledu, stejně jako jakýkoli jiný prvek v zahradě. Jednotlivé komponenty zahrady by měly být pečlivě vybrány a zahrnuty v lichých číslech, například v jednom nebo třech nebo pěti kamenech, stromech nebo jiných prvcích. Neměl by zde existovat sudý počet položek.

Prostor

Prostor je další prvek, který se v japonské zahradě používá odlišně než v našich zahradách. Naše zahrady jsou často plné zeleně a barevných květů rostlin. Japonské zahrady využívají prostor a rovnováhu pro vytvoření úplného vzhledu. V tomto stylu zahrad rozhodně platí, že méně je více. S méně komponentami, každý komponent znamená více a každý má větší váhu a větší dopad na celkový vzhled. Jedna věc, které si všichni západní lidé všimnou, když se dívají na japonské zahrady, je, že zahrady se často zdají prázdné. Ale v japonském stylu je prostor součástí, který pomáhá definovat prvky, které obklopuje. To se vztahuje opět k myšlence rovnováhy. Prostor definuje prvky uvnitř a zpětne je definován věcmi v něm.

 Linie zahrady

V japonské zahradě jsou důležité linie. Čtvercové či příliš rovné linie a drsné úhly působí až moc uměle. Linie a úhly jsou tedy spíše zaoblené a organické. Komponenty zahrady by měly fungovat společně stejně jako v přírodě. To je také důvod, proč by věci měly přicházet v lichých číslech, neboť to přispívá k přirozené asymetrií.

Wabi a Sabi v zahradě

Jedna složka japonské zahradnické filozofie, která je nám někdy obtížná k pochopení, jsou právě elementy/součásti wabi a sabi. Tyto dva pojmy nelze zcela snadno přeložit . Wabi je doslova přeložený na „osamělé“ (více o významu slova wabi zde) , ale v případě japonských zahrad spíše vyjadřuje jedinečné nebo zvláštní. Pokud položka ve vaší zahradě má prvek wabi, bude vystupovat jako kontrastní složka, zatímco bude stále obsahovat duch vašeho prostoru. Mnoho japonských zahrad využívá k utvoření pocitu wabi například kamenné lucerny .

Sabi, na druhé straně, se překládá něco jako „patina“ (více o významu slova sabi zde). Při tvorbě japonské zahrady, se používá spíše jako způsob, jak vyjádřit, že něco má ideální představu; nebo v případě vyvažování wabi a sabi to znamená, že váš výrazný kousek by měl odrážet představu/vzhled vašeho prostoru. Často to zahrnuje také jisté opotřebení a věk, protože staré a opotřebované kousky mají přirozený a vyprávějící vzhled. Nová kamenná lucerna může být wabi, ale chybí sabi a kámen obalený v mechu může tvořit pocit sabi, zatímco chybí wabi. Existuje mnoho způsobů, jak vyvážit wabi a sabi. Zvláštní strom, lucerna nebo obzvláště zajímavý kámen, to vše časem získávající patinu a odrážející duch zahrady, je skvělým příkladem dobře vyvážené wabi-sabi.

Zestručněně se dá prvek wabi-sabi v zahradě popsat jako akceptování a možná až oslava nestálosti a pomíjivosti života kolem.

Zahrada za zdmi

Japonské zahrady jsou většinou uzavřené, soukromé. Mít zahradu otevřenou pro zbytek světa je v japonských zahradách velmi vzácné. Naopak je celkem běžné, že je japonská zahrada obklopena zdmi, jakoby uzavřená ve vlastním mikrokosmu. Nedovoluje, aby vnější svět rozrušil pečlivě navrženou rovnováhu.

Krása zahrady po celý rok

Japonské zahrady jsou navrhovány a udržovány tak, aby si je mohl majitel či návštěvník takové zahrady vychutnávat ve všech ročních obdobích. Každé období přináší trochu jinou scenérii, trochu jinou krásu.

Please follow and like us:

Japonské zahrady

Japonské zahrady inspirují v posledním století stále více zahradních architektů i samotných zahradníků po celém světe. Čistota, jednoduchost, symbolika, harmonie. To vše nám může navodit příjemný pocit klidu. A především klid  a určité zpomalení toku času je to, co v dnešní stále uspěchané době aspoň občas všichni chceme, hledáme, potřebujeme.

V japonské kultuře je tvorba zahrad považována za vysoké a prestižní umění, které se vyvíjelo po staletí. Bylo ovlivňováno filosofiemi, jako šintoismem, buddhismem nebo taoistickou. A, jak jinak, i uměním čajového obřadu. Japonské zahrady mají své zákonitosti, tradice, filosofie, specifické prvky. Rozumět všem aspektům a symbolice japonské zahrady vyžaduje opravdu mnoho znalostí.

Styly japonských zahrad

Pod pojmem japonská zahrada si stále ještě mnoho lidí představí zahradu plnou bonsají a velmi náročnou na udržování.

Styly japonských zahrad jsou ale poměrně různorodé. Přesto, dá se říci, že všechny jsou tvořeny do jisté koncepce znázornění ideální krajiny. A to pomocí určité symboliky a poetiky. I způsob pohledu na vyjádření této ideální krajiny rozděluje tradiční japonské zahrady na různé styly. Tyto styly se v  zahradách často různě kombinují a prolínají.

Mezi nejznámějšími typy tradičních japonských zahrad patří:

  • Karesansui neboli suchá/kamenná zahrada, známější jako Zenová zahrada – klasický typ meditačních zahrad s minimálním rostlinným životem.
  • Cukijama (zahrada rybníků a hor) – představuje miniaturu přírodních scenérií, které zahrnují rybníky a potoky s rybami, kopce a kameny, mosty a cesty, stromy i mechy, květiny a malé rostliny.
  • Roji, Chaniwa (čajové zahrada) – zahrada s celkem komplikovanou strukturou a přísnými pravidly. Je tvořena tak, aby naladila jejího návštěvníka na čajový obřad v čajovně postavené vedle nebo uvnitř zahrady.
  • Rajská zahrada – zahrada reprezentující ráj nebo „čistou zemi“- Jōdo [džódó]. Původně navrženy pro buddhistické mnichy, aby zde meditovali a odrážely se v kráse zahrady.

Aspekty japonských zahrad

Japonské zahrady, bez ohledu na konkrétní styl, mají určitě aspekty, společné znaky, které je charakterizují. Mezi ně patří:

  • Rovnováha a harmonie – kdy vše zapadá do jednoho celku, vše je vyvážené, ale ne nutně rovnoměrné.
  • Prostor se v japonské zahradě používá odlišně než v našich zahradách. Prostor je součástí, která pomáhá definovat prvky, které obklopuje. To se vztahuje opět k myšlence rovnováhy. Prostor definuje prvky uvnitř a zpětne je definován věcmi v něm. Rozhodně zde platí, že méně je více. S méně komponentami, každý komponent znamená více a každý má větší váhu a větší dopad na celkový vzhled.
  •  Linie zahrady – linie a úhly jsou spíše zaoblené a organické, aby působily co nejpřirozeněji – stejně jako v přírodní krajině.
  • Wabi a sabi v zahradě – jedinečnost a patina, akceptování a možná až oslava nestálosti a pomíjivosti života kolem (co je wabi-sabi zde).
  • Zahrada za zdmi – japonské zahrady jsou často obklopeny zdmi, jakoby uzavřené ve vlastním mikrokosmu. Chrání, aby vnější svět nerozrušil pečlivě navrženou rovnováhu.
  • Krása zahrady po celý rok –  zahrady jsou navrhovány a udržovány tak, aby přinášely krásu a meditační pocit ve všech ročních obdobích.

Prvky a symbolika japonských zahrad

K dosazení  harmonie, linie, pocitu Wabi a Sabi a meditačního pocitu v prostoru zahrady se používá také určitá kombinace prvků a doplňků typických pro japonské zahrady. Mezi takové základní prvky patří  voda (jezera, potoky, vodopády), kameny, štěrk, písek, ostrovy a mosty, zděné či bambusové ploty a brány, čajovny a altánky. Dále jsou s japonskou zahradou spojeny kamenné lampy, sochy a sošky, bambusové fontány sozu, nášlapné kameny a další (více zde). Každý  prvek má různé významy a může symbolizovat mnoho věcí.

V japonské zahradě není nic nahodilé, vše má své opodstatnění.

Please follow and like us:

Stárneme, protože žijeme

Když jsem se před lety snažila představit ve stručnosti princip wabi-sabi své kamarádce, povzdechla si: „Škoda, že se wabi-sabi způsob vidění krásy nedokonalosti, nemůže použít na nás, na naše vrásky“. Ale proč ne?  Vlastně se přímo vybízí k mnohem pozitivnějšímu pohledu na naší postupnou ztrátu mládí, resp. naše nevyhnutelné stárnutí.

Zdroj: Pinterest
Zdroj: Pinterest
Wabi-sabi odkazuje na hlubší vnímání vnitřní krásy a života, jako takového, na krásu nedokonalosti, nestálosti, neuhlazenosti a melancholie. Nevychází z mládí a rozkvětu, ale naopak věří, že vše je vždy krásnější odhalujíce známky času a svoji individualitu.

Proč neustále řešíme naše stárnutí?

Zdroj: loonylabs.org
Zdroj: loonylabs.org

Průměrný věk se stále prodlužuje, medicína dělá neustále nové objevy, kosmetický i farmaceutický průmysl nás bombarduje stále novými a účinnějšími prostředky proti stárnutí, povědomí o nutnosti udržování si fyzické kondice roste. Přesto na svoje stáří negativně poukazujeme čím dál dříve. Čím dál dříve pozorujeme (nebo i hledáme) na sobě ty malé vnější změny – nedostatky, čím dál dříve se snažíme s nimi bojovat. Ale hlavně čím dál dříve se jimi trápíme. A to již dekády před tím, než opravdu staří jsme.

V přírodě je vše ve stavu nějakého procesu (a to později i rozkladu), a my prostě z tohoto procesu nejsme vyňati. Možná to zní krutě, ale připomíná nám to, že vše je jen dočasné a my bychom si proto měli vážit našeho života v přítomném čase. Mohli bychom se do konce života trápit ztrátou mládí, anebo si můžeme naopak užívat ten neustálý nárůst nadhledu, který časem získáváme.

Zapsané řádky příběhu našeho života

Na vrásky nemusíme pohlížet jen jako známky ztráty pevnosti či hutnosti pleti, ale jako na důsledek našeho bohatého příběhu života. Náš příběh života se koneckonců navenek neodráží jen v našich vráskách či množících se šedinám, ale i v dalších našich malých či velkých vnějších „nedokonalostech“, které postupně v průběhu života sbíráme. Můžou to být jizvy po úraze při našem oblíbeném sportu či po nešťastné nehodě, díky které jsme se dozvěděli něco nového o sobě či svém okolí. Ale i šrámy po našem zapáleném zahradničení. Třeba i jen drobné spáleniny  na ruce poté, co jsme neopatrně vyndávali z trouby dobrotu pro naše nejbližší. I to jsou řádky příběhu našeho života.

Vrátit čas, ano či ne?

Ale i přes výše zmíněné, když se po ránu podívám do zrcadla a tam vidím, že ty kruhy pod očima už prostě asi nikdy nezmizí, ani po dobrém spánku;  a ty linky na obličeji také nejsou jen dočasný vícenásobný otlak polštáře ….je to trochu vnitřní boj.

Raději poté vždy rychle zkusím zaostřit jen na odraz svých očí. Zdá se, že ty zas takovými známkami času neprochází (podívejte se ještě jednou na obrázek indiánky na začátku tohoto článku). Někdy tam ještě vidím tu náctiletou či dvacetiněcoletou holku, která se snaží vyznat ve světě, má své sny a představy. Ale hlavně si při pohledu do nich můžu připomenout vše dobré, čím jsem si v životě dosud prošla, ale i to horší a špatné, co jsem musela zvládnout a úspěšně jsem přežila. A vidím tak o kolik bohatší můj život dnes je, v porovnání s dobou před 10ti, 20ti, 30ti, …..lety.

Ne, nebudu vyhazovat svoje denní a noční krémy ani korektor. A ano, vím, že musím jíst méně sladkého a víc cvičit a ….. celkově o sebe více dbát tak, abych se cítila dobře i za deset dvacet let. Ale kdybych si mohla vybrat – vypadat jako ve dvaceti nebo vědět to, co vím dnes? Myslím, že vím, jaká by byla moje volba.

A co vy?

 

Please follow and like us:

Zlaté švy Kintsugi

Kolikrát v životě jste rozbili nějaký svůj oblíbený hrnek, talíř či misku? Někdy jen tak vyklouzne, jindy prostě zapracuje čas a jednoho dne se objeví prasklina, ouško zůstane v ruce…Pokud je to vám velmi vzácný nebo oblíbený kousek a nerozbil se na mnoho střepů, možná jej zkusíte opravit tak, aby to pokud možno nebylo poznat. Takový hrnek použijete třeba na tužky, talířek nebo misku pak pod květinu. Ale asi pouze pokud se vám jej podaří slepit tak, aby to nebylo na první pohled poznat. V opačném případě jej prostě vyhodíte.

zdroj: kinarino.jp
zdroj: kinarino.jp

Ale jde to i jinak. Takový kousek můžete opravit tak, aby naopak jeho oprava vynikla, zářila do dálky a udělat tím svým způsobem nový originální kus.

V japonské kultuře najdete umění Kintsugi (volně přeložené jako zlaté spojení) nebo Kintsukuroi (zlatá oprava) – což se stručně dá popsat jako umění opravování rozbité keramiky lakem poprášeným nebo smíchaným se zlatým, stříbrným nebo i platinovým práškem. Věří, že někdy může opravení rozbitých věcí  způsobit, že jsou poté ještě lepší a krásnější, než kdyby byly nové.

Tento způsob opravy oslavuje jedinečnou historii každého artefaktu tím, že zdůrazňuje právě jeho rozbití, praskliny i chybějící části místo toho, aby je skrýval nebo zamaskovával. Kintsugi často dělá opravený kus ještě krásnější než originál, oživuje ho novým životem.

Historie

Umění Kintsugi pochází z konce 15. století. Podle jedné legendy vzniklo toto umění tehdy, když japonský šógun Ashikaga Yoshimasa poslal zpět do Číny k opravě popraskaný čínský čawan neboli čajovou misku. Při návratu byl Yoshimasa zklamaný, když zjistil, že toto bylo opraveno nevzhlednými kovovými sponkami. To motivovalo jeho tehdejší řemeslníky k nalezení alternativní, esteticky příjemnější metody opravy. A Kintsugi byl na světě.

Sběratelé byli tímto novým uměním tak okouzleni, že někteří byli obviňováni z úmyslného rozbíjení cenné keramiky, aby ji bylo  možné opravit zlatými švy Kintsugi. Kintsugi se stal úzce spojen s keramickými nádobami používanými pro japonský čajový obřad – chanoyu. Přesto se časem tato technika uplatnila i na keramické kusy nejaponského původu, včetně Číny, Vietnamu a Koreje.

Filozofie

Již od svého vzniku byla technika Kintsugi spojena i ovlivněna různými filozofickými myšlenkami. Konkrétně právě s japonskou filozofii wabi-sabi, která volá po tom, aby krása byla viděna i v chybách nebo nedokonalostech. Tento způsob opravy je ale také spojen s japonským pocitem mottainai, který vyjadřuje lítost, když je něco zbytečné či vyhozené, stejně jako mushin – přijetí změny.

Základní metody

Existují tři převládající styly Kintsugi: oprava praskliny, metoda obnovení kusu a metoda propojovací. Zatímco v každém případě se k opravě keramiky používá zlatem poprášená sloučenina/epoxid, samotné způsoby oprav se od sebe trochu liší.

Metoda opravy prasklin – použití zlatého prachu a pryskyřice nebo laku k upevnění rozbitých kusů s minimálním překrytím nebo vyplněním z chybějících kusů

Metoda obnovení kusu – pokud určitý fragment keramiky není k dispozici, vyrobí a doplní se náhradní výhradně z epoxidové pryskyřice – zlaté směsy

Kintsugi metoda propojovacíMetoda propojovací – chybějící kus keramiky se nahradí podobně tvarovaným, ale nesourodým fragmentem esteticky odlišné keramiky. Spojuje tak dvě vzhledově odlišná díla do jednoho jedinečného kusu. Je to metoda připomínající nám známý patchwork.

Současnost

Kintsugi inspiruje mnoho umělců a řemeslníků po celém světě i dnes. A tím nadále udržuje tuto starou tradici živou. Díla inspirována touto technikou můžete najít v mnoha světových muzeí a galerií.Kintsugi

Ale může inspirovat i nás. Až příště nebudeme chtít vyhodit prasklý talířek ze sady po babičce,  rozbitý hrneček, který jsme měli rádi, nebo jen starý květináč… I my můžeme brát rozbití a následnou opravu spíše za součást historie předmětu, než něco, co by se mělo zamaskovat.

Please follow and like us:

Axel Vervoordt – „Nacházení radosti tvořením radosti“

Zdroj: axel-vervoordt.com

K umělcům a designérům, kteří ve své práci  představují a uplatňují  prvky wabi-sabi v západním kontextu, bezesporu patří i Axel Vervoordt –  světově uznávaný návrhář interiérů velmi specifického stylu, ale také sběratel starožitností, majitel galerie, autor několika knih. Narodil se Antwerpách, Belgii v roce 1947.

Jako designér je oslavován především pro své přitažlivě minimalistické interiéry, které jsou inspirovány klidným smyslem pro historii a nadčasovost.

„Věřím ve vše, co je historické, ne pouze dekorativní. Mám rád hloubku, ne povrchnost. Vše vyžaduje hluboký lidský smysl, proto je pro mě důležité vytvořit něco zajímavého, ne jen dekorativního.“

Lásku ke všemu starému a autentickému i jistý obdiv středověkem, renesancí a barokem získal již v mládí, kdy pomáhal své matce s rekonstrukcemi starých domů v Vlaeykensgangu – historické čtvrti Antwerp, které byly poté pronajímány místním umělcům. K tomu se později, i díky obchodnímu cestování po Thajsku, Kambodži a Japonsku, přidal obdiv k východním filosofiím a umění.

„Vůbec mi nevadí, když jsou věci nevzhledné, protože mají svoji vlastní krásu, když ji poctivě hledáte.“

Už dříve nezvykle lehce kombinoval nábytek rustikální s barokním, nebo starobylé sochy s moderními malbami. Dnes ve své práci prosazuje také zenovou představu wabi-sabi – že pravá krása je nedokonalá, neúplná a nestálá – jinými slovy, stejně pomíjivá jako život. Tento pohled se odráží v jeho lásce ke skromným, někdy na první pohled skoro až nehezkým předmětům, jako je pastýřský hrubý stůl nebo raku čajová mísa. „Už třicet let se snažím rozvíjet umění žít tak, že transformuji obyčejné předměty na umění.“

Pro někoho se může zdát jeho kombinace materiálů a stylů rozporuplná, ale Vervoordt věří, že pravda může být obsažena v paradoxu a nejednoznačnosti.

 

„Miluju to napětí mezi různými objekty a různými kulturami, vždy nechávám prostor, který rekonstruji, aby mě inspiroval.“

Axel Vervoordt vytváří prostředí , které nevypadá jako by bylo zhotoveno, ale nalezeno. Jeho specifický styl je velmi vyhledávaný a často i napodobovávaný. Mezi jeho klienty v minulosti patřili členové královských rodin, úspěšní magnáti z finančního i IT světa,  rockové i filmové hvězdy a další umělci. Z těj nejznámějších např. Bill Gates, Ellen DeGeneres, Kanye West, Sting, Calvin Klein, Robert De Niro (viz Newyorský jeho wabi-sabi Penthouse),  a mnoho dalších.

„Etre heureux en rendant heureux“

– což se zhruba dá přeložit jako „nacházení radosti tvořením radosti“ – uvádí Axel Vervoordt na svých stránkách jako své oblíbené rčení.

Please follow and like us:

Wabi-sabi interiér

Pohled na interiér podle wabi-sabi může připomínat trochu strohost industriálního stylu, možná oslavu starých časů jako v provensálském či venkovském rustikálním stylu. Ale stejně jako samotnou filosofii i interiér podle wabi-sabi charakterizuje především jednoduchost, čistota, přirozenost, asymetrie a ocenění plynutí času.

Na rozdíl od jiných konceptů interiérového designu, wabi-sabi interiér není o vybavení konkrétními styly nebo na základě pečlivě předepsané palety barev. Je to o umění ocenění prostoru a toho co se tam již z případné minulosti nachází, je to o umění sladění toho, co si opravdu potřebujeme pořídit nově s tím, co již vlastníme. Rozhodně zde platí že MÉNĚ JE VÍCE.

Styl wabi-sabi není vhodný pro zastánce konzumu. Naopak se přiklání k udržitelnému enviromentálnímu přístupu . Věcem a zařízením vyrobeným z kvalitních přírodních materiálů a v kvalitním provedení čas ani šetrné užívání neublíží. Získání patiny času jim často spíše prospěje. A takové věci také neměníme tak často.

Interiér v duchu wabi-sabi není místo, kterým se chcete předvést či oslnit okolí. Mnohem důležitější než samotný vzhled je to, jak se zde cítíte.

Wabi-sabi domov je pojatý až jako svatyně klidu a pohody. Místo, kde můžete zapomenout na nesnáze okolního světa, krásně odpočívat, pokud chcete meditovat, ale i tvořit a rozvíjet svojí kreativitu. Domov podle wabi-sabi by mělo být místo, kde se cítíte absolutně volně, svobodně, nespoutaně.

Pokud jste v nedávné minulosti našli v časopisech ukázky interiérů ve stylu wabi-sabi, často to byli i velmi drahé rezidence. A často jsou to také obydlí více či méně známých osob (viz newyorská rezidence Roberta de Niro). V poslední době je ale možné vidět aspoň drobné známky wabi-sabi inspirace již i u českých interiérových designérů při zařizování „běžných“ domů a bytů. Ať u rekonstrukcí starých činžovních bytů či rodinných domů, ale i u novostaveb.

K aspoň částečné proměně našeho domova do stylu wabi-sabi ale nepotřebujeme ani velké finance ani práci designéra. Více na wabi-sabi domov.

Please follow and like us:

Wabi-sabi domov

domovDomov by mělo být vždy místem, kde můžeme zapomenout na nesnáze okolního světa. Domov podle wabi-sabi by mělo být místo, kde se cítíte absolutně volně, svobodně, nespoutaně, kde můžete krásně odpočívat, pokud chcete meditovat, ale i tvořit a rozvíjet svojí kreativitu.

Stejně jako samotnou filosofii i interiér podle wabi-sabi charakterizuje především jednoduchost, čistota, přirozenost, asymetrie a ocenění plynutí času. Více o wabi-sabi interiéru zde.

Čistota a jednoduchost, prostor a světlo. Dá se říct, že to je to, co je pro wabi-sabi domov ta nejžádanéjší výzdoba.

K aspoň částečné proměně našeho domova do stylu wabi-sabi nepotřebujeme ani velké finance ani práci designéra. Stačí pár krůčků.

Než se ale pustíte do prvního základního kroku, tj. co největšímu otevření prostoru, uklizení, přeuspořádávání místností či poté již k samotnému dekorování, udělejte krok nula:

Časopisy nás zahrnují obrázky dokonalých bezchybných interiérů podle posledních trendů, popisováním jak má vše správně a současně vypadat. Často se tak můžeme nechat strhnout k pocitu, že doma vidíme hlavně ty věci, které nejsou přesně tak, jak si myslíme, že by bylo podle jakýchsi strnulých názorů na dokonalost současného bydlení správné.  Naše kuchyně či koupelna je moc malá, stará, tmavá? Prkna na podlaze mají v jednom místě o trochu větší spáry? Omítka na zdi je po práci elektrikáře i po opravě trochu vypouklá? Třetí schod při došlapu trochu skřípe? Na gauči je malá nevyčistitelná skvrna, která sice není vidět, ale vy o ní víte?

Žádný dům nebo byt, kde se opravdu žije, není bez vad.
Takže, krok nula:
Nahlížejte i na svůj domov pohledem trochu tolerantnějším k jeho chybám a nedokonalostem.

 

Nerezignujte a nevyhazujte číslo na dobrého řemeslníka, ale také nepohlížejte na svoje obydlí jako na seznam nedokonalostí. Mějme prostě svůj domov rádi. I s jeho drobnými chybami, za kterými je často nějaký příběh.

Krok jedna:

Jak už bylo zmíněno – prostor, čistota, jednoduchost – jsou ty zásadní principy wabi-sabi interiéru.  Místnost asi žádným kouzelným proutkem nezvětšíte, ale někdy stačí posunout nábytek do rohů, zamyslet se nad zbytností některých našich věcí. Čistota je zde myšlena nejen obrazně, ale i doslovně. Čistotou našeho domova vyjadřujeme úctu k našim návštěvám, ale především k nám samotným. Udržováním povrchů bez vrstvy prachu a nečistot dodáváme do našeho prostoru požadovaný pocit klidu a pořádku.

Prvním a nezbytným krokem pro vytvoření prostoru ve stylu wabi-sabi je tedy úklid, respektive zbavit se doma nepořádku a věcí, které se nám postupně nahromadily. Zní to jednoduše, ale možná i vy máte problém s vyhozením všech těch malých či velkých dárků od svých blízkých, kolekcí suvenýrů z cest, věcí rodinného dědictví. Možná byste některé i rádi vyhodili, ale pro jiného člena vaší rodiny jsou to cennosti, o které by nechtěl přijít. Ale přesto chcete ulehčit svému domovu?

Zkuste starou japonskou metodu ROTUJÍCÍCH CENNOSTÍ. Japonci své cennosti uschovali a vystavovali jich vždy jen pár v určeném koutku nebo ve speciálním výklenku – tokonoma, s tím, že po určité době je obměnili. Za předpokladu, že máme úložný prostor, prostě tyto maličkosti a nám cenné věci schováme a vystavíme na čas jen pár z nich. Po nějakém době je vyměníme za jiné z našeho „skladu“. Tato metoda je mnohem méně bolestivá, než se našich „cenností“ prostě jen zbavit. Navíc nám po čase, kdy je nemáme stále na očích, přijdou vzácnější nebo naopak opravdu vhodné k vyhození či předání dál.

Wabi-sabi domov nemusí vypadat jako mnišské obydlí, bez ozdob nebo trochy rozmaru, ale také by nemělo být přeplněno vnějšími detaily.

Ale to už jsme u dalšího kroku:

Krok druhý: Zařízení interiéru

Styl wabi-sabi není vhodný pro zastánce konzumu. Naopak se přiklání k udržitelnému enviromentálnímu přístupu . Věcem a zařízením vyrobeným z kvalitních přírodních materiálů a v kvalitním provedení čas ani šetrné užívání neublíží. Získání patiny času jim často spíše prospěje. A takové věci také neměníme tak často.

Jak už bylo zmíněno v článku Wabi-sabi interiér, se stylem wabi-sabi se pojí:

  • barvy spíše jemné a matné;
  • materiály – co nejpřírodnější, hrubé a s patinou;
  • tvary – oblé, zakulacené hrany, nepravoúhlé;
  • nábytku méně, aby nezabíral celý prostor a klidně aspoň nějaký kousek „z půdy“, tj. takový, který už v sobě jisté prověření časem má;
  • umění a dekorace – abstraktní obrazy a fotografie, skici vyjadřující nedokončenost – třebas od našich dětí, doplňky zajímavých tvarů, barev a struktury.

Přesto, aby byl náš domov opravdu místem, kde se cítíme absolutně volně, svobodně a nespoutaně – prostě sami sebou, při jeho zařizování bychom měli poslouchat naše pocity a intuice. Zařídit si ho barvami, materiály a předměty, které máme rádi, které nám dělají dobře.

 

Please follow and like us:

Newyorský wabi-sabi Penthouse Roberta de Niro

Newyorský ostrov Manhattan – centrum světových burz a centrál komerčních bank, místo luxusu a přepychu, neustálého pulsujícího ruchu. Dá se říci – symbol západního kapitalismu. Mohli byste k tomuto místu přidat spoustu přívlastků, ale rozhodně ne klidné a skromné. A přesto zde, respektive v jedné z místních částí – v Tribecu – byl před několika lety zrekonstruován rozhlehlý (2000 m2) dvoupatrový hotelový střešní apartmán – penthouse pro jednoho známého muže ve stylu filosofie wabi-sabi – uznávající právě klid a skromnost.

Robert de Niro

Tím známým mužem je americký herec Robert de Niro. Hlavním tvůrcem proměny jeho newyorského apartmánu byl světově uznávaný designér – belgičan Axel Vervoordt, který předtím upravoval obydlí mimo jiné i pro Stinga, Ellen DeGeneres, Calvina Kleina či Kanye Westa. Společně se svým týmem a ve spolupráci s japonským architektem Tatsuro Miki během tří let vytvořili unikátní obytný prostor, který má v sobě, přes na první pohled jistý návrat do minulosti, ohromnou nadčasovost. Spolu s rozsáhlou terasou tvoří klidné útočiště před neklidným a rušným světem velkoměsta. wabi-sabi penthouse Roberta de Niro To vše pomocí minimalistického designu, zdánlivě neslučitelných architektonických prvků, zajímavých recyklovaných materiálů z okolí, starožitného nábytku a doplňků z Asie a Evropy. Udržitelný design se odráží po celém interiéru i exteriéru.

Rám pro vanu i dvojité umyvadlo koupelny byly vyrobeny z kamenného koryta ze 17. století, vodou zvětralého a časem vyhlazeného.
Strop v jedné z ložnic je lemován dřevěnými prkny zachráněnými z nedalekého Union Square Farmers Market.
Čelo postele v hlavní ložnice je ze stolu z ořešáku z 19. století
Závěsné měděné lucerny byly vytvořeny z původní střechy budovy.
Soukromá víceúrovňová terasa o ploše cca 1200 m2 zahrnuje svěží zahrady s pergolami obalenými vistáriemi, posezením i jídelním koutem, spa bazénem, velkým plynovým grilem i venkovním krbem na dřevo.

 

Výsledek této rekonstrukce dokazuje, že styl wabi-sabi – oslavující jednoduchost a skromnost, velebící jakoby obyčejné a staré a bez zbytečného přikrášlování je možné použít i jako součást luxusního designu interiéru a exteriéru.

Fotografie a popis penthousu v manhattanské TriBeCa, vznášejícího se vysoko nad rohem newyorských ulic Greenwich a North Moore, se po dokončení v roce 2014 objevily v lifestylových sloupcích mnoha světových médií včetně The New York Times, Daily Mail, Telegraph, Spiegel, die Welt, Vanity Fair, Elle a mnoha dalších.

Projděte se i vy:

Please follow and like us:

Moje wabi-sabi zahrada

Říká se, že zahrada odráží povahu jejího majitele a jeho/její pohled (i případné změny jeho/jejího pohledu) na svět. S tím naprosto souhlasím. Podívejte se při procházce do zahrad v okolí (pokud vám to plot dovolí) a uvidíte zahrady divoké a lehce zanedbané, zahrady na první pohled navržené a pravidelně udržované profesionálním zahradníkem a přesto někdy jakoby neživé – neužívané, zahrady vzrostlé i právě zakládané podle posledních trendů. Ale i zahrady, které sice možná nemají dokonalou strukturu, ale kde velmi často uvidíte za plotem majitele něco upravovat nebo prostě jen relaxovat. Zahrady, kde se žije.

Naše rodina rozhodně patří k té poslední skupině. Zahrada je pro nás místem, kde trávíme velký čas našeho života „doma“. Naše rodinné večeře, víkendové obědy, oslavy či jen posezení u kávy či čaje, popřípadě večerní sklenka vína, se od dubna do září jen velmi zřídka uskutečňují uvnitř domu.

Naše zahrada rozhodně odráží změny našeho rodinného života. Když byly děti malé, tak to bylo hlavně místo her a místo, kde neustále něco objevovaly. Byl to prostor, který musel být pro ně bezpečný, ale zároveň dostatečně různorodý.

Vždy jsem měla ráda určitou divokost zahrady. Nevadily mi rostliny, které navál vítr, zvláště pokud pěkně kvetly. Přemnožená dobromysl, která od června láká na své květy velké množství motýlů. Stejně tak jako již velké a rozrostlé levandule, které jsou při květu obsypány čmeláky a každý večer tak nádherně provoní zahradu. Nevadí mi ani rostliny, které zasadili omylem ptáci při přeletu nad naší zahradou. Vlastně si myslím, že v jedné části naší zahrady byli ptáci ti nejlepší zahradníci, když zde před lety zasadili v téměř perfektním rozestupu tři stromy – třešeň, vlašský ořech a vrbu salix lucida, které mají dnes všechny přes tři metry a skvěle se tyčí u severní hranice naší zahrady nad květinami pod nimi.  Pravda je, že ta divokost byla tak trochu i důsledkem toho, že jsme na údržbu zahrady nemohli věnovat tolik času.

Dnes, kdy nám děti postupně odrůstají a svět již dávno objevují jinde (a částečně i bez nás), začíná se přeci jen naše zahrada trochu měnit. Už to není tolik místo her, ale mnohem více je to místo odpočinku, vlastní ostrov klidu po návratu z rušné Prahy. Ráda si pak jen tak sednu na chvíli do zahrady a poslouchám a pozoruji to víceméně tiché a pomalé švitoření přírody okolo. Dovoluje mi to najít v sobě pocit klidu a štěstí „bez důvodu“ i zapomenout na ty každodenní povinnosti, které nás tak často dohánějí do až chronického pocitu, že „nemáme čas“.

Částečně vědomě, částečně nevědomě se tak naše zahrada začíná blížit mojí představě zahrady wabi-sabi – lehce zkrocená, mírně utlumená a příjemně klidná. Zahrada, která sice někde vypadá jako nedotčená lidskýma rukama, přestože zde trávíme příjemnou relaxační prací s chutí celkem dost času. Lehátka tzv. daybeds ve stinné části zahrady z výhledem na vzrostlé stromy a neustále kvetoucí květiny jsou oblíbeným místem pro nejen letní lenošení. Stará houpací síť pod vzrostlým ořešákem je skvělé místo pro chvilku strávenou s knihou. Ne moc využívaný kout se po zbudování zahradního jezírka s rybkami stal nejen mnou nejvyhledávanějším místem pro tiché rozjímání.

wabi-sabi zahradaJednou se snad všechny jednotlivé části naší zahrady spojí do jakési cesty, po které když se kdokoliv z nás projde, zůstane spojený s přírodou prostřednictvím zvuků, vůní, zraku, dotyku a chuti. Třebas krátká, ale procházka plná senzorických zážitků.

Ano, myslím, že zahrada odráží povahu majitele i jeho/její pohled na svět.

Please follow and like us:

Úspěch wabi-sabi v západním světě

Na začátku 17. století se Japonsko, ve snaze zastavit příliv křesťanství, uzavřelo světu. A to téměř až do začátku 20. století. V tomto období se v Japonsku – dobrovolně izolovaném od zbylého světa – rozvíjela a zdokonalovala typická místní kultura, jako například čajový obřad, haiku, ikebana, kaligrafie či malba na pergamen. Ale také bojová umění či medicína.

Když se konečně v polovině minulého století dostala japonská kultura do povědomí západní civilizace, tak se její jednotlivé aspekty, spolu s prvky dalších východních učení –  jako jóga, taiči, judo, shiatsu či meditace a později i wabi-sabi, staly mezi mnoho lidmi velice populární. Vlastně se říká, že je dnes v některých západních zemích praktikuje více lidí než v samotném Japonsku.

Když v roce 1994 ve vydavatelství Berkeley vyšla útlá knížečka Wabi-Sabi for Artists, Designers, Poets & Philosophers, (česky Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy) od amerického designéra, umělce a spisovatele Leonarda Korena, hned si získala pozornost především mezi umělci. Krátce po svém prvním vydání byla přeložena do mnoha světových jazyků včetně japonštiny. wabi sabiOd té doby vyšlo v západním světě – především v angličtině – nespočet knih zabývajících se z nějakého úhlu wabi-sabi.  Přesto Korenova kniha je stále brána jako zásadní a základní studie na téma wabi-sabi.

Inspirovala mnoho designérů, architektů a umělců. Styl wabi-sabi se od konce minulého století stal v západním světě velmi populární hlavně v interiérové a zahradní architektuře.

Úspěch v západním světě přineslo wabi-sabi podle všeho i to, že je jakýmsi protipólem konzumního uspěchaného a neosobitého životního stylu, masivní výroby, světa přehnané dokonalosti a zdobnosti. Vlastně je to velmi podobné úspěchu wabi-sabi v Japonsku 15.-16. století, kdy bylo reakcí na tehdejší estetiku přehnané opulentnosti a ornamentalismu.

Wabi-sabi v Česku

V Česku je styl wabi-sabi stále poměrně neznámý. V češtině byly zatím publikovány jen čtyři knihy a několik málo článků v tisku. Výše zmiňovaná kniha Leonarda Korena – Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy od amerického designéra, umělce byla vydána v českém jazyce až v říjnu roku 2016 v nakladatelství K-A-V-K-A. U příležitosti vydání Korenovo knihy proběhla v pražské galerii U Betlémské kaple také výstava Wabi-sabi v českém výtvarném umění.
Již dříve vyšly jiné tři knihy, jejichž podtituly vysvětlují, čemu se z pohledu wabi-sabi věnují:

V roce 2010 vyšla kniha Simona G. Browna Wabi Sabi Domov v harmonii (Computer Press),

ve stejném  roce Japonská filozofie Wabi Sabi Jak lépe využívat čas Christophera A. Weidnera (Fontána)

a v roce 2014 Láska podle wabi-sabi: Dávné umění najít dokonalou lásku v nedokonalém vztahu Arielle Ford (Knižní klub).

Please follow and like us:

Jak jsem se potkala s wabi-sabi v našem starém domě

Před témeř dvaceti lety jsme se s mým mužem v očekávání nejstaršího syna přestěhovali na venkov nedaleko Prahy do více než stoletého domu. Hodně přátel i příbuzných nechápalo, proč tak daleko (stavební a stěhovací boom za hranice Prahy v té době ještě nezačal). Ale hlavně, proč tak starý a tím i nedokonalý a i trochu oprýskaný dům, když „…by bylo přeci lepší a jednodušší postavit si dům nový..“.Nevím proč, ale tak nějak se mi vždy líbili staré nedokonalé domy více. Domy, které už mají v sobě určitou historii, patinu, které už něco zažily. Domy, které mají v sobě už určitého ducha, atmosféru, cosi, co se nedá slovy úplně dobře vyjádřit.

Zakládali jsme rodinu a chtěli domov. A v té naší chalupě jsme se prostě hned cítili dobře. I se všemi těmi nepravidelnými úhly mezi stěnami, odhalenými dřevěnými trámy v podkroví, které mají na sobě ještě vyrytá označení od tesaře. I přes těch pár drobných prasklinek ve zdi, lehce opadané omítce a spousty práce, která nás evidentně čekala…

The Money Pit (1986), Universal Pictures

No, nebylo to možná tak náročné jako pro Toma Hankse a Shelley Long ve filmu Dům za všechny peníze z roku 1986 (The Money Pit), nicméně k pohodlnému bydlení jsme se museli postupně a někdy dost náročně fyzicky i finančně dopracovat.

Každý ví, že staré domy mají své mouchy. A co teprve ty stoleté. Ale v některých těch „chybách na kráse“ se dá vidět i jistá poetika, pokud chcete.

Je pravda, že jako asi každý majitel takto staré nemovitosti, jsem i já měla slabé chvilky. Když neustále posouváte a obměňujete seznam priorit pro vaše časové i finanční možnosti úprav a oprav, a potom navštívíte přátelé v jejich právě dokonale dokončeném novém domě. Trochu vás to přiměje k uvědomění, že váš dům nikdy nebude tak krásně, do puntíku a  čistě dodělaný a úžasně bezchybně vypadající… Ale pak vám dojde, že ani jejich dům nebude stále nový a bezchybný. Časem i tam se objeví nějaké to „něco“, co není tak, jak by mělo být, „něco“ co nefunguje. Chvíli bude trvat, než se jejich dům prověří časem.

Jednou jsem při hledání čehosi na internetu potkala, víceméně omylem, tento text:

Wabi-sabi

„Japonské umění nacházení krásy v nedokonalosti a hloubce přírody, akceptování přirozeného cyklu růstu, rozkladu a zániku. Je to jednoduché, pomalé, a přehledné – a ctí především autenticitu. Oslavuje praskliny a trhliny a všechny ostatní známky, které čas, počasí i láskyplné užívání zanechává za sebou. Připomíná nám, že jsme všichni, jen pomíjivé bytosti na této planetě – že naše těla, stejně jako materiální svět kolem nás jsou v procesu návratu v prach, z něhož jsme vzešli.“

Musím říct, že jsem se, i přes svůj někdejší několika měsíční pobyt v Číně, nikdy zásadně moc o východní filosofie nezajímala. O wabi-sabi jsem nikdy nic v minulosti neslyšela, ale tento stručný popis mi zněl tak nějak hezky. Měla jsem pocit, že to tak trochu vystihuje i můj pohled na svět okolo (pro někoho možná nemoderní) .

Možná prvotně jsem si ta slova spojila s vnitřní krásou našeho nedokonalého stavení, kterou někdy možná vidíme jen my, co tu bydlíme. Proč se věčně trápit případnými nedokonalostmi, drobnými prasklinkami i všemy těmy ostatními známkami, které čas, počasí i láskyplné užívání tohoto domu našimi předchůdci zanechalo za sebou?

Ale čím více se o konceptu filosofie wabi-sabi dozvídám, tím více u mě sílí jakýsi niterný pocit štěstí a klidu z toho, že je vše tak, jak má být. Inspiruje mě k intenzivnějšímu vnímání krásy běžných věcí.

Obrázek s textem jsem si vytiskla, zarámovala a dala na zeď. Po nějakém čase se pod ním objevila malinká, nepatrná prasklina na zdi.

To byl počátek mého zájmu o filozofii wabi-sabi.

Please follow and like us:

Legenda o Sen no Rikjú

Sen no RikjúPřestože prvním známým čajovým mistrem wabi-sabi byl už na konci 15. století zenový mnich Murata Šukó, při seznamováním se s uměním wabi-sabi je všeobecně vždy zmiňován až čajový mistr Sen no Rikjú (1522-1591), pod kterým wabi-sabi dosáhlo svého vrcholu.

Legenda o Sen no Rikjúovi

Často zmiňovaná je legenda o Sen no Rikjúovi, která v jednoduchosti sobě vlastní popisuje princip wabi-sabi.

Sen no Rikjú se jako mladý muž toužil vyučit umění čajového obřadu. Šel tedy za tehdy slavným čajovým mistrem Takeno Džóó, který mu jako „přijímací zkoušku“ zadal uklidit a shrabat zahradu plnou listí. Když Rikjú po své důkladné práci zkontroloval bezchybný a dokonalý vzhled zahrady, ještě před tím, než toto ukázal svému mistrovi, zatřásl stromem – pravděpodobně japonským červeným  javorem, aby několik krásně zbarvených listů opět spadlo.

Podle jiné varianty příběhu to byla rozkvetlá sakura a Rikjů zatřásl stromem, aby spadlo pár květů . Nevím, ale japonskou třešni máme na zahradě, když kvete, je to nádhera, ale květy padají ve velkém sami bez zatřesení. Nicméně tento příběh do jisté míry zásadně charakterizuje wabi-sabi – v kráse nedokonalosti, pomíjivosti i nedokončenosti.

Je ještě jeden podobný příběh o tom jak Rikjú o mnoho let později pokáral svého syna – budoucího studenta umění čajového obřadu, za to, že zahradu uklidil až moc dokonale.

No, je to legenda, která zní lehce až pohádkově. Ale bylo to v 16. století a to asi přeci jen zas tak pohádkové období nebylo. Ani v Asii ani v Evropě. Byla to doba neustálých válek a krutost, ale přesto i doba rozkvětu umění. A to i umění japonských čajových obřadů.

Rikjů, největší z čajových mistrů

Rikjů se opravdu stal čajovým mistrem a to jedním z největších. Jeho přístup k estetice jednoduchosti rozvinul nové formy japonské architektury, tvorby zahrad, výtvarného i užitého umění.

Ale zpátky do reality Japonska 16. století. Rikjú se stal slavným a váženým již za svého života. To ale špatně nesl jeho nadřízený – patron Hidejoši, a to tak moc, že sedmdesátiletému mistrovi čaje Rikjúovi přikázal vykonat rituální sebevraždu – harakiri.

Harmonie, respekt, čistota a klid jsou stále základem nejen čajového obřadu, ale samotný Rikjú je i v současnosti Japonci ctěn a považován za toho, kdo možná jako první pochopil jádro kulturně-filosofického směru wabi-sabi – umění nalezení krásy v nedokonalosti, vážení si každého okamžiku v jeho pomíjivosti, ctění autenticity. Wabi-sabi se interpretuje mimo jiné jako „moudrost přirozené jednoduchosti“.

Please follow and like us:

Kde se vzalo wabi-sabi, aneb trocha historie

Když začnete hledat informace o tom, kde se vzalo wabi-sabi, téměř vždy dojdete k odkazu  na Japonsko 16. století a legendu o čajovém mistrovi Sen no Rikjúovi. Rikjú je opravdu i v současnosti Japonci ctěn a považován za toho, kdo možná jako první pochopil jádro tohoto kulturně-filosofického směru, a rozhodně jeho přístup k této estetice přirozené jednoduchosti značně rozvinul nové formy japonské architektury, tvorby zahrad, výtvarného i užitého umění.  Rozhodně ale není tím, kdo by wabi-sabi jednoho dne prostě vymyslel nebo začal.

Buddha

historie wabi-sabi buddha

Úplný počátek zrodu wabi-sabi se samozřejmě nedá přesně datovat. Wabi-sabi vychází ze zen budhismu, je jeho určitým vyjádřením. Proto se také někdy udává, že prvotní počátek spadá již do roku 563 př. n. l., když princ Siddhartha Gautama – později nám známý jako Buddha, nalezl soucit k lidskému utrpení a sám se vzdal všeho materiálního světa. Nyní by měla následovat historie budhismu a zen-budhismu. My to ale zestručníme a přeskočíme o několik století později:

Čajový obřad

Od konce 12. století se z Číny do Japonska začal rozšiřovat zen budhismus. Na začátku třináctého století se pak v Japonsku, hlavně díky budhistickým kněžím, rozšířilo také umění čajového obřadu.

V průběhu následujících dvou století se čajový obřad vyvinul v nejtypičtější cestu pro praktikování zenové filosofie. Zároveň ale i ve společenskou formu spojující v sobě kromě jiného dovednosti potřebné v architektuře, interiérovém designu, zahradním návrhářství, aranžování květin, malbě, přípravě jídla a herectví. Čajový mistr k tomuto musel ještě zvládnout začlenit přítomné hosty do poklidné umělecké události.

Čajová místnost v 15. a na začátku 16. století byla pro japonské obchodníky přibližně totéž jako u nás ještě nedávno golfová hřiště. Dojednávali se zde obchodní kontakty, upevňovali i rušili politické aliance. Používali se zde drahé materiály, čínská bohatě zdobená keramika. Celkově to byla estetika opulentnosti a přehnaného ornamentalismu, většinou pocházejícího z Číny. Čaj byl vlastně brán jako určitá zábava pro elitu.

Murata Šukó

Již na konci 15. století zenový mnich Murata Šukó začal tak trochu k těmto dosavadním pravidlům čajových obřadu rebelovat. Například tím, že otevřel přístup k čajovému obřadu i pro obyčejné lidi. Ukončil tím období čaje jako určité extravagance pro vyvolené. Také začal používat obyčejnou nezdobnou keramiku vyrobenou místními lidmi. I proto je Šukó uváděn jako první známý čajový mistr wabi-sabi.

Sen no Rikjú

O sto let později – v 16. století – se již dostáváme k nejznámější postavě wabi-sabi – čajovému mistrovi Sen no Rikjú (1522-1591), pod kterým wabi-sabi dosáhlo svého vrcholu. Často zmiňovaná je legenda o Sen no Rikjúovi, která v jednoduchosti sobě vlastní popisuje princip wabi-sabi.

Legenda o Sen no Rikjú

Sen no Rikjú se jako mladý muž toužil vyučit umění čajového obřadu. Šel tedy za tehdy slavným čajovým mistrem Takeno Džóó, který mu jako „přijímací zkoušku“ zadal uklidit a shrabat zahradu plnou listí. Když Rikjú zkontroloval po své důkladné práci bezchybný a dokonalý vzhled zahrady, ještě před tím, než toto ukázal svému mistrovi, zatřásl stromem – pravděpodobně červeným javorem, aby několik krásně zbarvených listů opět spadlo.

Podle jiné varianty příběhu to byla rozkvetlá sakura a Rikjů zatřásl stromem, aby spadlo pár květů. Nevím, ale japonskou třešni máme na zahradě. Když kvete, je to nádhera, ale květy padají ve velkém sami bez zatřesení. Nicméně tento příběh do jisté míry zásadně charakterizuje wabi-sabi – v kráse nedokonalosti, pomíjivosti i nedokončenosti.

Je ještě jeden podobný příběh o tom jak Rikjú o mnoho let později pokáral svého syna – budoucího studenta umění čajového obřadu, za to, že zahradu uklidil až moc dokonale.

No, je to legenda, která zní lehce až pohádkově. Ale bylo to v 16. století a to zase tak pohádkové období nebylo. Ani v Asii ani v Evropě. Byla to doba neustálých válek a krutosti, ale přesto i doba rozkvětu umění. A to i co se týče japonských čajových obřadů.

Rikjů, největší z čajových mistrů

Rikjů se opravdu stal čajovým mistrem a to jedním z největších. Jeho přístup k estetice jednoduchosti rozvinul nové formy japonské architektury, tvorby zahrad, výtvarného i užitého umění.

Ale zpátky do reality Japonska 16. století. Rikjú se stal slavným a váženým již za svého života. To ale špatně nesl jeho nadřízený – patron Hidejoši, a to tak moc, že sedmdesátiletému mistrovi čaje Rikjúovi přikázal vykonat rituální sebevraždu – harakiri.

Harmonie, respekt, čistota a klid jsou stále základem nejen čajového obřadu. Samotný Rikjú je i v současnosti Japonci ctěn a považován za toho, kdo možná jako první pochopil jádro kulturně-filosofického směru wabi-sabi – umění nalezení krásy v nedokonalosti, vážení si každého okamžiku v jeho pomíjivosti, ctění autenticity. Wabi-sabi se interpretuje jako „moudrost přirozené jednoduchosti“.

Please follow and like us:

Co znamenají slova WABI a SABI?

význam slov wab- sabiKdyž jsem se poprvé seznámila s wabi-sabi, tak jsem zase tak moc nepřemýšlela nad tím, co tato slova znamenají v překladu. Stačilo mi zestručněné vyložení principů této japonské estetiky. Wabi-sabi jsem vnímala jako její název. Prostě se mi ta slova líbila. Líbil se mi jejich zvuk a hlavně to, co dnes představují.

Nicméně je pravda, že tato slova měly a mají v japonštině jakýsi původní význam (ne jednoslovně a lehce přeložitelný), který se v průběhu století vyvíjel i měnil.

Historický význam slov wabi a sabi

Kdysi hodně dávno byl význam těchto slov značně pochmurný: „wabi“ označovalo bídu osamělého života v přírodě, smutek a sklíčenost. „Sabi“ znamenalo studený, chudý nebo také povadlý. Koncem 14. století se začali tato slova posunovat k trochu pozitivnějšímu a poetičtějšímu chápání – dobrovolná samota a chudoba poustevníků a asketů byla brána jako příležitost k duchovnímu obohacení, jako základ k nové a čisté kráse.

Co znamenají slova wabi a sabi dnes

„Wabi“ dnes znamená něco jako jednoduchý, nematerialistický, skromný, pokorný z vlastní vůle, v souladu s přírodou, vnímavý. „Sabi“ může být doslova přeloženo jako „květ času“ – neboli příjemná patina, je to něco co už proběhlo určitým časem. V současnosti jsou už obě tato slova  mnohými Japonci často vnímána jako slova víceméně shodného významu.

 

Please follow and like us:

Co je wabi-sabi?

Wabi-sabi je starobylá japonská estetická filosofie vycházející ze zen budhismu (trocha historie zde). Je to jeden ze základních pojmů japonské kultury. Přesto, pokud by jste požádali o vysvětlení třeba hned několik Japonců, pokud by vám byli schopni odpovědět, tak každý trochu jinak.  Wabi-sabi opravdu nemá žádnou jasnou definici. Vlastně tím dává široké možnosti na odlišné vnímání každého jedince.

Co je wabi sabi?Zjednodušeně může být wabi-sabi popsáno jako myšlení oslavující přirozenou nedokonalost světa a objevující určitou krásu v této nedokonalosti, nacházející určité zhodnocení a půvab, které přináší působení času na věci kolem nás i na nás samotné, oslavující i případné vady jako jisté jedinečnosti, uvědomění si pomíjivosti času.

Původně bylo wabi-sabi užívána pro vytvoření ideálního prostředí pro meditaci při čajových obřadech. Ty byly vedeny čajovými mistry, kteří museli ovládat obrovský rozsah znalostí mimo jiné v architektuře, Co je wabi sabi?interiérovém designu, zahradním návrhářství, aranžování květin, malbě, přípravě jídla a herectví. Byli to ale také často filosofové, kteří  k vyjádření svých myšlenek používali také psaní či pouze citaci velmi krátkých básní (na rozdíl od velmi rozsáhlých knih západních filozofů).

I proto jsou asi pro vlastní pochopení tohoto způsobu pohledu na svět nejlepší právě krátká poetická vyjádření. A je jen na nás, jak je budeme chtít pro sebe vnímat.

Takže, co je wabi-sabi?


Co je wabi sabi?Je to umění nacházení krásy v nedokonalosti a hloubce přírody, akceptování přirozeného cyklu zrodu i rozkladu a zániku.

Je to oslava krásy všednosti a smíření se s přirozeným vývojem života na zemi.

Je to moudrost přirozené jednoduchosti, ctící především autenticitu, osvobození se od všech předsudků a předpojatostí.

Je to krása věcí skromných a prostých i krása věcí neobvyklých.

Co je wabi sabi?Je to oslava prasklin i trhlin a všech ostatních známek, které čas, počasí i láskyplné užívání na všem zanechává za sebou.

Je to připomenutí, že jsme všichni, jen pomíjivé bytosti na této planetě. 

Myšlenky wabi-sabi se dají popsat třeba jen takto:

Co je wabi sabi?

Jednoduchost

Přirozenost

Přijetí nedokonalosti

Pomíjivá krása

Intuice

Asymetrie

Neúplnost

Klid                         

Žít současností

Ocenění                                             

Nespoutanost

Pokora, skromnost, umírněnost a prostota

Prázdnota (vědomí otevřenosti)

Vše se neustále mění

Please follow and like us: