Mottainai – konec zbytečného plýtvání

Slovo Mottainai  je dalším z japonských slov, které je dobré znát. I díky celosvětovým ekologickým diskusím a boji o zastavení záporných klimatických změn se dostává do slovníku čím dál více lidí po celém světě.

Význam slova Mottainai
„Mottainai“ je o lítosti za něco, co nebylo plně využito.

Slovo Mottainai můžete použít, když chcete říci „Ach, jaké to zbytečné plýtvání!“. Můžete jej použít stejným způsobem jako anglicky mluvící svět používá frázi „What a waste!“  Když někdo vyhazuje jídlo. Když má někdo plnou skříň oblečení, které ani nemá šanci unosit a nakupuje další a další. Když někdo nechá zbytečně téct vodu. Ale i  to, když někdo nevyužívá svůj potenciál a plýtvá svým časem na nedůležité věci. To vše je „mottainai“.  Všechno, co by mohlo být užitečné, ale z nějakého důvodu jste to nevyužili, je Mottainai.

Jde o myšlenku, že všechno má svůj účel a je důležité pokusit se věci plně využít. To zahrnuje vše od jídla na talíři až po vaši snahu něco udělat.

Stejně jako u téměř všech těchto užitečných frází, „Mottainai“ navazuje na historickou japonskou kulturu a způsob myšlení, které i dnes stále udržuje mnoho japonských lidí.

Mottainai má kořeny v japonské buddhistické filozofii, podle které bychom měli respektovat a cítit velkou vděčnost vůči našemu světu, naší planetě a všem zdrojům, které nám poskytuje.

Podle některých má Mottainai také spojení se šintoistickou vírou – kde i předměty mají duše, a proto by se s nimi mělo zacházet s úctou. A nejlepší způsob, jak prokázat úctu, je neplýtvat jimi a správně je užívat.

Přesto, nedá se říci, že by podstata myšlenky Mottainai byla pouze japonská. Všichni si pamatujeme, když na nás v dětství rodiče doma  naléhali, abychom snědli veškeré jídlo na talíři a neplýtvali. Stejně tak, jako, když nám v dospívání říkali, abychom neplýtvali svým časem a schopnostmi.

Mottainai a ochrana životního prostředí

V kontextu životního prostředí, Mottainai odkazuje na tři skupiny R + 1: Redukovat, repasovat, recyklovat+ respektovat (jak ve vztahu k matce přírodě, tak i ve vztahu k přírodním zdrojům, které nám poskytuje).

V souvislosti s celosvětovouW ochranou životního prostředí použila slovo Mottainai  poprvé asi keňská nositelka Nobelovy ceny Wangari Maathaiová.

„I na osobní úrovni můžeme všichni snižovat, znovu používat a recyklovat, což je v Japonsku přijato jako Mottainai, koncept, který nás také vyzývá k vyjádření vděčnosti, úctě a zamezení plýtvání.“ (Wangari Maathai)

V roce 2009 na summitu OSN o změně klimatu mimo jiné zmínila, že pokud chceme zabránit válkám, které vznikají v důsledku sporů o přírodní zdroje,  měli bychom všichni efektivně využívat omezené zdroje a spravedlivě se o ně dělit.

Historie
Mottainai se přidal k japonským lidem z ekonomických důvodů

Teď je tu nepříliš hezký příběh o tom, jak se v japonské historii zrodil duch Mottainai.

Než bylo Japonsko za vlády Tokugawů (1603-1868) poprvé sjednoceno v jeden celek, všude se válčilo. Ve čtyřvrstvé společenské hierarchii Japonska tak přirozeně stáli na vrcholu samurajové, za nimi zemědělci, pak řemeslníci a až dole obchodníci.

Japonsko se však během tokugawského režimu těšilo více než 200 let míru. Obchodníci díky tomu získávali stále větší ekonomickou moc a společenský vliv. Samurajové, kteří zůstali neznalí investic, již brzy nebyli prakticky u moci a obchodníci se stali ovlivňovateli japonské ekonomiky. Obchodníci pomáhali propagovat spotřebu a životní úroveň lidí ve městech.

Mezitím byli Samurajové jako vlastníci Japonska i vládci nad zemědělskou půdou a farmáři. Od zemědělců vybírali sklizenou rýži jako daň od zemědělců a tak si vydělávali na živobytí (prodali rýži, aby získali peníze). Trend zvyšování životní úrovně byl pro Samuraje špatnou zprávou, protože pokud jejich farmáři samy vyměňovali svou rýži za peníze na nákup věcí, znamenalo to potom méně rýže pro odevzdání její části na daně.

Samurajové, který se nenaučili, jak v novém mírovém věku finančně prospívat, mohli přijít pouze s myšlenkou utrácet méně. Omezili nebo zakázali jakoukoli formu luxusu mezi farmáři a povzbuzovali pokorný a skromný životní styl. Aby se sami stali vzorem tohoto životního stylu, Samurajové se zdržovali přehnané konzumace jídla a hromadění věcí.

Díky propagandě byl skromný způsob života Samurajů uznán jako japonská ctnost a vedl k ještě silnějšímu založení ducha Mottainai mezi Japonci.

Mottainai a současnost

Přesto, že příběh o vzniku myšlenky Mottainai patří do dávného a dalekého starověku,  v současné době se tento koncept znovu probouzí. Jen za jiným účelem.  Koncept Mottainai nás totiž učí zhodnocení všech zdrojů. Učí nás zodpovědnému a kreativnímu zacházení s tím, co již existuje, bez nutnosti nové a nové výroby s velkou spotřebou nových zdrojů.

Všichni totiž můžeme svou troškou přispět ke zmírnění klimatických změn redukcí spotřeby, repasováním nebo renovací starých zařízení, recyklováním věcí, které nám již přestaly sloužit k původnímu účelu a hlavně respektem k přírodě.

Please follow and like us:

Mushin – umění prázdné mysli / mysl bez mysli

mushin

I když se zdá, že díky  médiím, sociálním sítím i masivnímu cestování se kulturní rozdíly po celém světě postupně zmenšují, rozhodně se zcela nevymazávají. Naštěstí pro nás – pár desetiletí internetu a následný rozmach sociálních sítí nemůže vymazat století až tisíciletí dávných rozdílných tradic, zvyků a filosofií. Přestože vidíme, jak se mnoho mladých lidí z Asie srovnává s naší západní kulturou, my ze západních zemí se máme stále mnoho, čím se inspirovat a učit z dávných východních filosofií.Buddha statue

Mushin

Jedním z těchto inspirativních konceptů je i japonský pojem „mushin“ – fascinující forma meditace a duševního stavu, která může významně ovlivnit způsob, jakým člověk žije a vede svůj život.

Slovo „mushin“ se skládá ze dvou znaků kanji: 無 (mu), což znamená „nicota“, a 心 (shin), což znamená „srdce“, „duch“, nebo v tomto případě „mysl“. Mushin může být přibližně přeložen k “nic na mysli” nebo “žádná mysl.” To pochází z delší fráze používané v Zen buddhismu, “無心 の 心” (mushin žádný shin), nebo “mysl bez myšlení.”

Co je to mushin?

Mushin je duševní stav/rozpoložení, kdy je vaše mysl prázdná od všech myšlenek, všech tužeb, představ a předpokladů. Když je vaše mysl jasná, jste osvobozeni od svého ega a jste schopni jednat spontánně a plynule bez emocí a zaváhání. Vaše mysl je tak otevřená všemu.

Je to koncept, který je důležitý v mnoha tradičních japonských uměních  jako aranžování květin – ikebana, krásný styl kaligrafie – shodo nebo tušové malby – sumi-e, ale především  pro asijská bojová umění jako je aikido.

Disciplína a vědomí současného okamžiku jsou pro tato umění velmi důležité. Skrz mushin dosahují umělci nebo bojovníci velké koncentrace a citlivosti. Když je jejich mysl jasná, jejich práce je intuitivní a plyne z podvědomí.

Historie

První ze zmínek o mushin pochází od slavného Zen buddhistického mnicha 17. století  (ale také význačného japonského básníka, malíře, kaligrafa, znalce čajového obřadu)  a mimo jiné také vynikajícího šermíře Takuan Soho (1573 – 1645) ve spisu Nespoutané mysli. V této práci spojuje aspekty zenového buddhismu s bojovým uměním. Následující odstavec poskytuje vynikající vysvětlení toho, co se děje v mysli, když je ve stavu mushin:

„Když šermíř stojí proti svému protivníkovi, nemyslí na soupeře, ani na sebe, ani na pohyby mečů svého nepřítele. Jen tam stojí s mečem, se zapomněním na veškerou techniku a je připraven jen sledovat diktátu podvědomí. Ten muž se sám stal  mečem. Když udeří, není to ten muž, ale meč v ruce mužova podvědomí, kdo udeří.“

Takový čistý stav mysli, čistá duševní jasnost, znamená, že mysl není pevná, zaneprázdněná myšlenkami ani emocemi, a díky tomu otevřená všemu. Přítomná, vědomá a volná.

Tohoto stavu je dosaženo, když je mysl osvobozena od hněvu, strachu, odvádějících myšlenek, ega a soudů. Člověk je absolutně volný, aby jednal a reagoval na situace bez obav a bez vyrušování od vnějších faktorů. V tomto bodě nespoléhá na to, jaký si myslí, že by měl být další pohyb, ale jaké jsou jeho přirozeně vytrénované reakce, nebo co cítí intuitivně. Ovšem není to stav relaxace blízký spánku. Můžeme říci, že mysl pracuje velmi rychle, ale bez úmyslu, plánu nebo směru.

Mushin v západním světě

Mushin je japonský koncept zakořeněný v zenovém buddhismu. Ale určitou verzi mushinu můžeme najít v mnoha různých uměních a disciplínách po celém světě. Například takový atlet na dráze také zažívá určitou formu mushinu. Musí se oprostit od vědomého přemýšlení, aby „pouze“ běžel. I když se třeba jejich extrémní ostrost soustředění nazývá nějak jinak. Totéž lze říci o hercích, kdykoliv improvizují nebo se ztratí v postavě. Musí absolutně vyčistit svoji mysl od svého ega, aby mohli rychle a vhodně reagovat na situace.

Proč by to mohlo být pro nás užitečné?

Mushin je velmi užitečný koncept, kterým se můžeme nechat inspirovat v mnoha různých životních situacích.  Ať už je váš obor jakýkoliv, když zkusíte svoji mysl oprostit  od vnitřního ruchu předčasných soudů a předpoklady, přestanete dopředu hodnotit možné neúspěchy, ale budete vnímat pouze přítomný okamžik a  vnoříte se jen do daného úkolu, pak možná můžete také zažít mushin. Mohlo by vám to dokonce pomoci s vaším úsilím, ať už jste sportovec, kreativní člověk, nebo se jen potřebujete lépe soustředit. Je to něco nad čím stojí za to se alespoň zamyslet.

Please follow and like us:

Kaizen – malými pravidelnými krůčky k sebezplepšování

Výsledek obrázku pro stepsTéměř každý z nás, bez ohledu na věk,  by se „někdy“ potřeboval nebo chtěl něco nového naučit, popřípadě „jen“ se v něčem zlepšit. A to nejen v profesní rovině života, ale i v té soukromé. Ať už to je naučit se pořádně nějaký cizí jazyk, zlepšit si fyzickou kondici nebo třeba splnit si tajné přání naučit se tancovat či malovat obrazy.

Mít čas je jen uvědomění si a rozvržení priorit

Často to ale odkládáme, protože máme pocit, že na to ještě nemáme dost času. Někdy, například po novoročním předsevzetí, se do toho opravdu s velkým odhodláním pustíme. A to velmi intenzivně. Brzy nám ale dojde síla, čas, chuť. Výsledky nejsou takové, jaké jsme čekali. Naše původní nadšení zmizí a my to vše pak vnímáme jako svůj neúspěch. A to spolu s množstvím našich běžných každodenních povinností nás často dožene k dalšímu odkládání „…až bude více času“.

Technologie výrazně urychlily naše životní tempo, ale čas nám nepřidaly.time-lapse photography of highway road at night

Přes nové a neustále se zrychlující technologie, které nám mají usnadňovat pracovní i soukromý život, máme téměř všichni neustálý pocit „nedostatku času a potřeby spěchu“. I proto bychom chtěli vše rychle a pokud možno hned perfektně. Chtěli bychom rychle mluvit cizím jazykem nejlépe jako rodilý mluvčí, rychle zhubnout a mít dokonalou postavu jak z časopisu, zvládnout perfektně všechny taneční kroky jako profesionální tanečník nebo namalovat hned obraz jako z galerie.

Někdy se snažíme o příliš radikální osobní změny, naše představy a nároky na sebe samé jsou až moc přehnané. Místo toho, abychom se do něčeho krůček po krůčku pustili, ztrácíme čas hledáním cesty jak dosáhnout co nejrychleji „úspěchu“.  Když se ale zamyslíte nad všemi lidmi, které obdivujeme pro to, co opravdu umí, tak nikdo svého úspěchu nedosáhl přes noc.

 Kaizen – změna k lepšímu

Někdy ale stačí opravdu malé, nicméně pravidelné krůčky. Místo toho, abyste se pokoušeli o radikální změny v krátkém čase, zkuste každý den jen drobné zlepšování, které postupně povede ke změně, kterou chcete. Nevyčerpá vás to po krátkém čase a nebudete mít pocit, že musíte zanedbávat své běžné povinnosti a zvyky.

A to je také hlavní myšlenka japonské filozofie Kaizen, použitelná jak v businessu tak v našem soukromém životě.kaizen

Slovo “kaizen” je spojení dvou japonských slov “kai”a  “zen”.  „Kai“ je doslova změna, kaizen tedy v přibližném překladu z japonštiny znamená „změna k lepšímu“, což zjednodušeně vyjadřuje i jeho podstatu – neustálé postupné zlepšování.

Princip filozofie Kaizen v 10ti hlavních bodech:

  1. Usilujte o neustálé zlepšování. Věci mohou být vždy lepší bez ohledu na to, jak dobré nebo špatné jsou nyní.
  2. Vždy zpochybňujte zažité stereotypy. Pokud je to nutné, zbavte se starého, abyste si vytvořili cestu k novému.
  3. Získávejte moudrost raději od mnoha lidí, než se spoléhat na jednoho experta.
  4. Neztrácejte čas vymlouváním, ale zaměřte se na hledání řešení.
  5. Ujistěte se, že vaše rozhodnutí vycházejí spíše z faktů než z názorů.
  6. Dostaňte se k základní příčině situace nebo problému tak, že se alespoň pětkrát zeptáte „Proč?“.
  7. Než začnete utrácet peníze za vyřešení problému, hledejte jednoduchá a levná řešení.
  8. Vždy zpochybňujte stávající stav – status quo.
  9. Začněte vylepšení ihned, i když ještě nemáte všechny odpovědi.
  10. Nepodceňujte se. Nenechte se ve své cestě odradit občasnými neúspěchy.

Být každý den jen o kousek lepšígray rock formation

Skutečným klíčem k pochopení a uplatňování Kaizenu je tedy soustředění se na myšlenku neustálého zlepšování.

Každý den se zaměřte pouze na to, abyste se zlepšili jen o kousek oproti minulému dni. Klidně si rozmyslete jaký nejmenší krok jste schopný podniknout každý den, který vás může postupně posunout k cíli. Třeba pouze o 1%.

Možná se to nezdá moc, ale i takové 1% denně každý den se bude sčítat. Na začátku bude vaše zlepšení tak malé, že se bude zdát až prakticky neexistující. Ale postupně  začnete zlepšení zaznamenávat. Může to trvat i měsíce nebo dokonce roky než budete mít pocit, že jste dosáhli toho, čeho jste chtěli. Ale výsledek se dostaví. A bude trvalejší, než když se na začátku odhodlaně a velmi intenzivně do něčeho pustíte a po čase vám dojde dech.

A to, že máte občas pocit, že se moc nezlepšujete nebo že to nezvládáte? Život není maraton. To, že přestanete na chvíli běžet, by vás nemělo diskvalifikovat. Občas se prostě daří více, občas méně. Ale i to bychom měli akceptovat a nepodléhat na základě občasných neúspěchů či negativních emocí pocitu porážky…

 

Please follow and like us:

Česká zahrada po Japonsku

Česká zahrada po JaponskuJsme celkem národ zahradníků. Hlavně s příchodem jara. Ať už máme zahradu, zahrádku nebo třeba jen malý balkón. Prospívají z toho řetězce hobby marketů, ale i vydavatelství mnoha časopisů a magazíny televizních kanálů, které nám mj. pravidelně a opakujíce radí kdy, jak a kde sázet, zalévat, udržovat  svoje zahrady.

Naše zahrady máme rádi a trávíme na nich hodně volného času – kromě zimy. Ale jakkoliv je každá zahrada tak trochu jiná, základní prvky našich zahrad jsou si tak nějak podobné. Nejčastěji zde najdete zatravněnou plochu, okrasnou s květinami pro pěkný pohled, místo na posezení, často i na grilování, užitkovou část pro pěstování zeleniny a ovoce a prostor pro uchování nářadí, příjezdovou cestu. A to vše v různých poměrech, často závislých na stáří zahrady, posledních trendech, ale hlavně povaze a vkusu majitelů.

Zahrada po Japonsku
Claude Monet, Le Pont Japonais à Giverny/ Japonský most v Giverny v roce 1896
Claude Monet, Le Pont Japonais à Giverny/ Japonský most v Giverny v roce 1896

Pokud chcete ale přeci jen jinou zahradu, než je takový ten náš „standard“, zkuste zvážit možnost zahrady v japonském stylu.

Mohlo by se zdát, že i toto je trend poslední doby. Japonské zahrady ale inspirují zahradní design po celém světě již mnoho desetiletí. Možná by se dalo říci, že již několik století.

Kolem nás vzniklo v posledních desetiletích několik zahrad a parků v japonském stylu s volným přístupem pro veřejnost. Najděte si nějakou ve své blízkosti, navštivte ji a nechte na sebe působit duch tohoto místa. Možná vás to přesvědčí, že budete chtít mít kousek takového světa i u sebe na zahradě.

Zahrada po JaponskuPokud budete chtít vytvořit opravdu autentickou japonskou zahradu, čekají Vás roky studií. Nebo se můžete obrátit na pomoc odborníků na tvorbu japonských zahrad, které tyto roky studií mají již za sebou. Rozumět všem aspektům, správnému použití jednotlivých prvků a stylům japonských zahrad není tak jednoduché. Japonské zahrady byly po celá století zásadně ovlivňovány náboženskými vlivy, jako šintoismem, buddhismem nebo taoistickou filozofií. Mají své zákonitosti, tradice, filosofie, specifické prvky. A to vyžaduje opravdu mnoho znalosti.

K vytvoření své vlastné poklidné oázy klidu a harmonie se ale nemusíte snažit o striktně japonskou zahradu s dodržením všech „pravidel“. Můžete se nechat inspirovat jen některými z těchto aspektů, popřípadě si vyčlenit ve své zahradě jen takový poklidný koutek japonské zahrady, kde čas plyne jakoby pomaleji (např. vlastní malou zenovou zahradu).

Please follow and like us:

Zenové zahrady

Vzhled typické zenové zahrady se vzpírá klasické definici „zahrady“ v téměř každém běžném slova smyslu. Není to místo, kde najdete řady svěžích stromů, kde kolem lánu svěže zeleného trávníka září záplava květin všech možných barev. Není to ani místo, uprostřed kterého byste si s rodinou či přáteli udělali zahradní piknik nebo party.

Přesto, zenové zahrady si získávají v naší společnosti stále větší oblibu. Nabízejí totiž něco jiného. Něco co v dnešní uspěchané době hledáme. Svojí kamennou strohostí nám nabízí určité zapomění na každodenní stres a posilují schopnost soustředění se, svoji čistotou a minimalismem nám nabízejí chvilky zklidnění a rozjvíjejí v nás pocit pohody.

Je zenová zahrada opravdu zenová?

Hned na začátku  je třeba zdůraznit, že termín „Zenová zahrada“ je poněkud nesprávný. Jedná se pouze o „západní“ pojmenování tohoto druhu zahrad. Japonci pro tento typ zahrad používají výraz „kare sansui“, což v doslovném překladu znamená „suché hory a vody“ neboli „suchá krajina“. Termín „Zenová zahrada“ se prvně objevil v angličtině v knize americké spisovatelky Loraine E. Kucková „100 kjótských zahrad“  v roce 1935. Japonský termín pro “zenové zahrady” – zen-teki teien, se prvně v japonské literatuře objevil dokonce až v roce 1958.

Přesto, osmdesát let užívání, správně nebo špatně, poskytlo pojmu „zenová zahrada“ jakousi patinu autenticity. I my zde zůstaneme u pojmu zenová zahrada.

Co je zenová zahrada ?

Tento typ zahrad je klasickým typem meditačních zahrad. V Japonsku jsou populární již od 14. století a to hlavně díky zen buddhistickému mnichovi, učiteli a staviteli zahrad – Soseki Musó. Suché kamenné zahrady byly tehdy používány pouze buddhisty jako nástroj pro meditaci. Z tohoto důvodu se většina autentických japonských skalních zahrad – kare sansui – pro nás zenových zahrad – nachází v prostoru buddhistických klášterů. Jejich krása v jednoduchosti přežila, a možná stále nově ožívá, i po více než sedmi staletí.

Rostlinný život je v typické suché/zenové zahradě minimální, často až nulový. Písek, štěrk a kámen zde mohou být dokonce jedinými prvky, kterými je znázorněna představa celé krajiny, oceánu (pískem či štěrkem), ostrovů, skal a hor (kameny různých velikostí). V tradičních zenových zahradách jsou velké kameny pojmenovány podle známých asijských hor.

zen gardensV zenových zahradách bývá nejpatrnější pro japonské zahrady typická čistota a rovnováha prostoru (viz Aspekty japonských zahrad). Zenové zahrady můžete najít opravdu rozsáhlé, ale často i na velmi malém pozemku.  Mnoho lidí po celém světě se nechalo inspirovat zahradami Kare sansui k vytvoření malého meditačního kousku světa na své zahradě.

Zenové zahrady jsou zamýšleny jako osobní projekt, který odráží vlastní vnitřní reflexe. Bílý písek nebo štěrk jsou uhrabávány do vždy originálního vzoru majitelem zahrady. Kopírování vzoru jiné zenové zahrady jde proti duchu takové zahrady; i když to neznamená, že se jimi nemůžete inspirovat.

Please follow and like us:

Vaše vlastní zenová zahrada za víkend? Proč ne?

 

Líbí se vám představa malé svatyně klidu a pohody – malý zen prostor pár kroků od vašich dveří, přímo na vaší zahradě? Ačkoli umění japonského zahradnictví je staré mnoho století, za pouhý víkend si můžete vytvořit přiměřenou repliku klasické chrámové zahrady v  rohu vaší zahrady. Vyžaduje to minimum materiálů i peněz a hlavně velmi malou údržbu.

Co potřebujete?

Základní přísadou, kterou budete potřebovat, je malý, dokonce klidně až miniaturní pozemek; množství písku (čím je bělejší, tím lépe) nebo drobného štěrku na pokrytí země (pod obé doporučujeme položit zahradní textilní fólii), nějaké kameny různých tvarů a velikostí. Pro začátek se příliš netrapte okamžitým správným výběrem kamenů. Jelikož nejsou upevněny, jednoduše je později můžete vyměnit, přemístit, doplnit a postupně ladit do vaší představy.

Dokončovacím bodem/tečkou je umístit svou oblíbenou zahradní židli tak blízko, abyste, kdykoli si budete potřebovat odpočinout, se při tom mohli dívat na výsledek své vlastní práce.

Nechte působit čas

Ideální zenová zahrada se vyvíjí a zlepšuje s plynutím času. Stejně jako větve drobného, pomalu rostoucího jehličnatého stromu, který se jemně rozvinul do vzoru rovnováhy a harmonie zkušeného bonsajského mistra. Vaše zahrada bude růst, kdykoli se rozhodnete upravit pozici toho či jiného kamene. Možná přidáte i nějakou tu suchomilnou rostlinu či keř nebo kamennou lampu či malou sošku Buddhy (nebo jiný typický prvek japonských zahrad). Je to postupný proces, omezený jen tím, kolik času tomu chcete dát. A na rozdíl od květinové nebo zeleninové zahrady vaše zenová zahrada nepotřebuje vodu … jen iluze vody bude stačit. A to je při  dnešních  klimatických změnách – častému období sucha –  je velké plus.

Spomalte, odpočívejte, rozjímejte

Zenové zahrady jsou zamýšleny jako osobní projekt, který odráží vlastní vnitřní reflexe. Bílý písek nebo štěrk jsou uhrabávány do vždy originálního vzoru majitelem zahrady. Kopírování vzoru jiné zenové zahrady jde proti duchu takové zahrady. Ale to neznamená, že se jimi nemůžete inspirovat. Svým minimalismem a čistotou na nás tyto zahrady působí zklidňujíce a vyzývají nás k meditaci a rozjímání. A i proto bychom asi  v dnešním rychlém a „přeinformovaném“ světě potřebovali všichni takový malý zenový koutek.

 

Please follow and like us:

Hanami – svátek rozkvetlých třešní

Každý rok koncem března nebo začátkem dubna, v čase kdy se většina z nás připravuje na nebo již slaví velikonoční svátky, se v Japonsku slaví velký svátek třešňových květů Hanami.

Co je hanami

Hanami, přibližně přeloženo asi jako květinová podívaná, je velmi starý japonský zvyk, jak oslavit konec zimy, začátek jara a užít si přechodnou krásu jarních květin stromů.

„Hana“ znamená sice všeobecně květy, ale v tomto případě to je jarní záplava květů japonských třešní sakura. Ty kvetou právě převážně od konce března po celém Japonsku. Výjimkou je ostrov Okinawa, kde hanami začíná někdy již začátkem února.

Tento svátek květů je v Japonsku celonárodně velmi velmi oblíbený. Od konce února sledují všichni předpovědi meteorologického ústavu, aby si mohli čas v období hanami co nejlépe naplánovat a užít. Obvykle se začátek stanovuje podle prvních květů sakury v Tokiu. Media ale pravidelně informují o posunu rozkvětu sakur podle oblastí.

Pomíjivost něžné krásy

Po prvních pár květech se všechny sakury velmi rychle zahalí do něžné krásy převážně světle růžových či bílých šatů z miliónů květů. Některé druhy sakury mají květy v barvě tmavě růžové, žluté i téměř zelené. Květy ale vydrží na stromech jen týden nebo dva, než začnou hustě padat k zemi. Květy sakur jsou v Japonsku považování za symbol pomíjivosti života. Dá se tedy říci, že hanami je i svátek wabi-sabi – oslavou pomíjivosti času. Každý si chce proto užít tu dočasnost této krásy. A tak celé rodiny nebo skupiny přátel i kolegů vyráží do parků obvykle na piknik, popřípadě jakousi zahradní party pod „růžovou oblohou“, která se může protáhnout až do noci. V té době jsou parky nejen ve velkých městech opravdu plné nebo spíše přeplněné lidmi.

Jak se slaví hanami

hanami

Někteří slaví pouze jídlem, jiní připojí zpěv za pomocí souprav pro karaoke nebo i malé divadelní představení. Tradičním nápojem na oslavu hanami je v Japonsku jistě saké. Mnoho lidí jej ale raději nahrazuje pitím čaje. Květy ozdobené čajové nádobí pomůže vyniknout kráse hanami čajového rituálu. Ideálně se podává zelený čaj nebo černý čaj vařený ve speciálně dekorovaném kyusu (čajové konvici), smíchaný s čerstvými ekologicky pěstovanými květy sakury. Čaj tak dostane příjemně květinovou chuť sakury.  Někteří popíjejí organické čaje matcha z šálků ve stylu chawanu, což podtrhuje wabi-sabi charakter samotného svátku hanami. K čaji se podávají sezónní občerstvení, jako například wagashi – klasické japonské sladkosti často podávané při čajovém obřadu.

Historie hanami

Hanami je velmi stará tradice, která se podobně slaví již od osmého století. Podle historických kronik se jistá forma tohoto hanami ale pořádala již ve třetím století našeho letopočtu. A to je dlouhá doba plná historických politických a společenských zvratů a proměn. Podobně jako u čajových obřadů, oslava hanami bývala hlavně záležitostí bohaté elity. Trvalo několik století, než se mohli k oslavám přidat i obyčejní lidé a než se hanami stalo opravdu masivní záležitostí. Celonárodní obliba je dnes samozřejmě využívána společnostmi i ke komerčním účelům.

Mezi staršími lidmi je stále ještě populární i klidnější starší forma hanami – nazývaná umemi – která oslavuje květy švestek – „ume“. Umeme se vztahuje více k původní čínské kultuře – Číňané obzvláště milovali vůni a krásu švestkových květů.

 

Hanami ve světě

Hanami jako oslava květů třešní se postupně stále více rozšiřuje po celé Evropě a Spojených státech amerických. Ale asi nikdy a nikde se nestane tak masivní jako v zemi svého původu.

Přesto, až u vás pokvetou sakury nebo obyčejné třešně, najděte si chvilku a udělejte si malé hanami se svojí rodinou nebo přáteli pod něžnými malými kvítky.

 

Please follow and like us:

Aspekty japonských zahrad

V čem jsou japonské zahrady jiné? Co jsou hlavní aspekty japonských zahrad, které je charakterizují a zároveň tak odlišují od západní zahradní architektury?

Zahrady byly v Japonsku vždy spojené s duchovním životem. Pomocí vlastní symboliky a poetiky tvořily jakousi ideální krajinu pro zklidnění mysli. Kromě jiného, se vyznačují harmonií a rovnováhou, prostorem, specifickými liniemi, pocitem Wabi a Sabi, uzavřeným soukromím zahrady a vlastní krásou v každém ročním období.

Rovnováha

Jedním z nejdůležitějších aspektů zdůrazňovaných ve všech japonských zahradách je rovnováha. Vše zapadá do jednoho celku. Všechno v zahradě by mělo být vyvážené, ale ne nutně rovnoměrné. Tato rovnováha je více soustředěná na prostor a na to, jak jednotlivé prvky zahrady spolu tvoří celek, méně pak na symetrii. Prostor by měl být použit jako prvek ve svém vlastním ohledu, stejně jako jakýkoli jiný prvek v zahradě. Jednotlivé komponenty zahrady by měly být pečlivě vybrány a zahrnuty v lichých číslech, například v jednom nebo třech nebo pěti kamenech, stromech nebo jiných prvcích. Neměl by zde existovat sudý počet položek.

Prostor

Prostor je další prvek, který se v japonské zahradě používá odlišně než v našich zahradách. Naše zahrady jsou často plné zeleně a barevných květů rostlin. Japonské zahrady využívají prostor a rovnováhu pro vytvoření úplného vzhledu. V tomto stylu zahrad rozhodně platí, že méně je více. S méně komponentami, každý komponent znamená více a každý má větší váhu a větší dopad na celkový vzhled. Jedna věc, které si všichni západní lidé všimnou, když se dívají na japonské zahrady, je, že zahrady se často zdají prázdné. Ale v japonském stylu je prostor součástí, který pomáhá definovat prvky, které obklopuje. To se vztahuje opět k myšlence rovnováhy. Prostor definuje prvky uvnitř a zpětne je definován věcmi v něm.

 Linie zahrady

V japonské zahradě jsou důležité linie. Čtvercové či příliš rovné linie a drsné úhly působí až moc uměle. Linie a úhly jsou tedy spíše zaoblené a organické. Komponenty zahrady by měly fungovat společně stejně jako v přírodě. To je také důvod, proč by věci měly přicházet v lichých číslech, neboť to přispívá k přirozené asymetrií.

Wabi a Sabi v zahradě

Jedna složka japonské zahradnické filozofie, která je nám někdy obtížná k pochopení, jsou právě elementy/součásti wabi a sabi. Tyto dva pojmy nelze zcela snadno přeložit . Wabi je doslova přeložený na „osamělé“ (více o významu slova wabi zde) , ale v případě japonských zahrad spíše vyjadřuje jedinečné nebo zvláštní. Pokud položka ve vaší zahradě má prvek wabi, bude vystupovat jako kontrastní složka, zatímco bude stále obsahovat duch vašeho prostoru. Mnoho japonských zahrad využívá k utvoření pocitu wabi například kamenné lucerny .

Sabi, na druhé straně, se překládá něco jako „patina“ (více o významu slova sabi zde). Při tvorbě japonské zahrady, se používá spíše jako způsob, jak vyjádřit, že něco má ideální představu; nebo v případě vyvažování wabi a sabi to znamená, že váš výrazný kousek by měl odrážet představu/vzhled vašeho prostoru. Často to zahrnuje také jisté opotřebení a věk, protože staré a opotřebované kousky mají přirozený a vyprávějící vzhled. Nová kamenná lucerna může být wabi, ale chybí sabi a kámen obalený v mechu může tvořit pocit sabi, zatímco chybí wabi. Existuje mnoho způsobů, jak vyvážit wabi a sabi. Zvláštní strom, lucerna nebo obzvláště zajímavý kámen, to vše časem získávající patinu a odrážející duch zahrady, je skvělým příkladem dobře vyvážené wabi-sabi.

Zestručněně se dá prvek wabi-sabi v zahradě popsat jako akceptování a možná až oslava nestálosti a pomíjivosti života kolem.

Zahrada za zdmi

Japonské zahrady jsou většinou uzavřené, soukromé. Mít zahradu otevřenou pro zbytek světa je v japonských zahradách velmi vzácné. Naopak je celkem běžné, že je japonská zahrada obklopena zdmi, jakoby uzavřená ve vlastním mikrokosmu. Nedovoluje, aby vnější svět rozrušil pečlivě navrženou rovnováhu.

Krása zahrady po celý rok

Japonské zahrady jsou navrhovány a udržovány tak, aby si je mohl majitel či návštěvník takové zahrady vychutnávat ve všech ročních obdobích. Každé období přináší trochu jinou scenérii, trochu jinou krásu.

Please follow and like us:

Styly japonských zahrad

Japonská zahrada stále ještě vzbuzuje v mnoha lidech představu velmi náročně udržované zahrady plné miniaturních keřů a bonsají, popřípadě suchou kamennou zahradu. Styly japonských zahrad jsou ale poměrně různorodé.

Tvorba tradičních japonských zahrad byla a stále je jedním z nejdůležitějších součástí tradičního japonského umění. V průběhu staletí byla ovlivňována různými náboženskými a filosofickými vlivy. Jeden z nejvýznamnějších vlivů na tvorbu japonských zahrad měl a má zen budhismus.

Přesto, dá se říci, že všechny jsou tvořeny do jisté koncepce ideální krajiny. A to pomocí určité symboliky a poetiky. I způsob pohledu na vyjádření této ideální krajiny rozděluje tradiční japonské zahrady na různé typy/styly. Tyto styly se v zahradách různě kombinují a prolínají.

Mezi nejznámějšími typy tradičních japonských zahrad patří zahrady Kare sansui (suché/kamenné neboli zenové zahrady), Rajské zahrady, Cukijama (zahrada rybníků a hor) a Chaniwa (čajové zahrady).

Kare sansui

– neboli suché skalní nebo kamenné krajinné zahrady. Ve světě jsou ale  známé a oblíbené pod jiným jménem –

Zenové zahrady

Tento typ zahrad je klasickým typem meditačních zahrad. V Japonsku jsou populární již od 14. století a to hlavně díky zen buddhistickému mnichovi, učiteli a staviteli zahrad – Soseki Musó.

Rostlinný život je v typické suché/zenové zahradě minimální, často až nulový. Písek, štěrk a kámen zde mohou být dokonce jedinými prvky, kterými je znázorněna představa celé krajiny, oceánu (pískem či štěrkem), ostrovů, skal a hor (kameny různých velikostí).

V zenových zahradách bývá nejpatrnější pro japonské zahrady typická čistota a rovnováha prostoru (viz Aspekty japonských zahrad). Zenové zahrady můžete najít opravdu rozsáhlé, ale často i na velmi malém pozemku.  Mnoho lidí po celém světě se nechalo inspirovat zahradami Karesansui k vytvoření malého meditačního kousku světa na své zahradě.

Zenové zahrady jsou zamýšleny jako osobní projekt, který odráží vlastní vnitřní reflexe. Bílý písek nebo štěrk jsou uhrabávány do vždy originálního vzoru majitelem zahrady. Kopírování vzoru jiné zenové zahrady jde proti duchu takové zahrady; i když to neznamená, že se jimi nemůžete inspirovat.

 

Cukijama 

Tato japonská zahrada představuje miniaturu přírodních scenérií, které zahrnují rybníky a potoky s rybami, kopce a kameny, mosty a cesty,  stromy i mechy,  květiny a malé rostliny.  Slovo cukijama odkazuje na vytvoření umělých nebo uměle vytvořených kopců.

Jedná se o klasický styl japonské zahrady, kterou si můžete vychutnat při procházce podél zahradních cest a chrámových verand. Obvykle je tato zahrada větší než zenová zahrada. Tento druh zahrady je návštěvníky vyhledávaný  hlavně během jara pro krásně rozkvetlé sakury. Na podzim to jsou právě zahrady cukijama, které tvoří ty nádherné barevné kombinace z rudých javorů a žloutnoucích ginkgo stromů.

Chaniwa, Rodži (čajová zahrada)

Jak název napovídá, tento typ zahrad byl vždy úzce spojen s čajovým obřadem. Zahrada byla tvořena tak, aby procházka po ní naladila jejího návštěvníka na čajový obřad v čajovně postavené vedle nebo uvnitř zahrady.

Zdroj: kyotomoyou.jp
Zdroj: kyotomoyou.jp

Tento typ zahrad má celkem komplikovanou strukturu a přísná pravidla. Obvykle je zde mnoho stromů a keří, ale málo nebo žádné květiny. Rozdělena je na vnitřní a vnější část zahrady. Obě části jsou často spojeny cestou z nášlapných kamenů. Rozděleny jsou krytými bránami. Před vstupem do vnitřní zahrady je nutné si rituálně omýt ruce v kamenném umyvadle „Cukubai“.

V čajové zahradě zcela jistě najdete prvky wabi-sabi. Ať už to jsou staré kamenné lucerny nebo použití zvětralého materiálu a mechu.

 Rajská zahrada

Rajská zahrada je zahrada, která je postavena tak, aby reprezentovala ráj nebo „čistou zemi“- Jōdo [džódó]. Tento druh zahrady má velmi svěží rostlinný život vyvážený vodou a kameny. Vodní plochy a ostrovy jsou propojené mosty. Najdete zde sochy i kamenné lucerny (viz prvky japonských zahrad).

Tyto zahrady byly původně navrženy pro buddhistické mnichy, aby zde  meditovali a odrážely se v kráse zahrady.

Oáza klidu a harmonie

Jak již bylo zmíněno, dnes najdete skoro ve všech velkých japonských či japonskem inspirovaných zahradách kombinace mnoha typů tradičních japonských zahrad. V každé z nich najdete i určitou a nenahodilou kombinaci prvků a detailů, kde i každá část má svoji symboliku. To vše správně použité tvoří oázu klidu a harmonie.

Please follow and like us:

Prvky japonských zahrad

Základem krásy našich zahrad bývá záplava rostlin, stromů a květin. U japonských zahrad toto víceméně neplatí. U většiny typů japonských zahrad jsou sice rostliny také velmi důležité, ale ne jejich nejdůležitějším prvkem.

Japonské zahrady se vyznačují kromě jiného harmonií, prostorem, specifickými liniemi, pocitem Wabi a Sabi, uzavřeným soukromím zahrady. K dosažení tohoto se používají prvky a doplňky, které se mezi sebou mísí tak, aby bylo dosaženo právě rovnováhy, linie, meditačního pocitu v prostoru zahrady. Každý takový prvek má různé významy a může symbolizovat mnoho věcí. Dá se říci, že v japonské zahradě není nic nahodilé.

Voda

Voda  je jedním ze základních prvků všech stylů japonských zahrad, kromě suchých tzv. zenových zahrad. Vodní hladina v zenových zahradách je znázorněna dalšími prvky: písek, štěrk, kámen. Velké i malé rybníky představují oceán nebo moře.

Potoky a vodopády
Potoky a vodopády v japonských zahradách, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Potoky a vodopády v japonských zahradách, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz

Potoky a vodopády přinášejí do prostoru  pohyb a zvuk. Zvuk může být v japonských zahradách nedílnou součástí stejně jako vizuální prvky.

Ostrovy
Ostrovy v japonských zahradách, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Ostrovy v japonských zahradách, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz

Ostrovy jsou dalším tradičním prvkem japonských zahrad. Mohou být  naznačeny jen velkým kamenem nebo naopak tak velké, že na ně lze postavit altán. Některé mohou být vytvořeny tak, aby připomínaly želvu a jeřába, symboly dlouhověkosti a zdraví, nebo posvátnou mystickou horu Horai.

Mosty
Mosty v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Mosty v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Most v japoské zahradě často symbolizuje cestu do ráje a nesmrtelnosti. Také ale často spojuje pevninu s ostrovem a umožňuje výhled na krásu zahrady. Mosty mohou být podle stylu zahrady kamenné, dřevěné, klenuté, ploché. Některé dřevěné mosty jsou natřené na červeno, ale to se vztahuje spíše k čínské tradici.

Mosty v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Mosty v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Bambusové fontány sōzu
Bambusové fontány, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Bambusové fontány, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Bambusové fontány, známé jako sōzu, přináší do zahrady krom jiného i prvek zvuku (stejně jako vodopády).

Bambusové fontány, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Bambusové fontány, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Ryby, kapři koi

Japonští kapři koi a jiné ryby přináší do vodního prostoru nádherné barvy a život.

Kámen

Kámen, písek a štěrk v japonské zahradě, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Kámen, písek a štěrk v japonské zahradě, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Kámen je další základní prvek japonských zahrad. Nejvíce pak v zahradách ve stylu karesansui – suché zahrady, známé pod často používaným názvem zenové zahrady. Písek, štěrk a kámen zde mohou být dokonce jedinými prvky, kterými je znázorněna představa celé krajiny, oceánu (pískem či štěrkem), ostrovů, skal a hor (kameny různých velikostí).

Nášlapné kameny
Nášlapné kameny, zdroj: Pinterest, wabisabilife.cz
Nášlapné kameny, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Cesty a cestičky v trávě, skrz pískový či štěrkový „oceán“, ale i přes opravdovou vodní hladinu. Nášlapné kameny – tj. ploché kameny je další prvek, který najdete v každé japonské zahradě.  Nesymetrické posazení Vám mimo jiné dovolí pocítit představu mnohem větší dálky.

Kamenné lucerny
Kamenné lucerny, zdroj: Pinterest.com, wabisabilife.cz
Kamenné lucerny, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Přestože kamenné lucerny nebývaly základním prvkem japonských zahrad, v západním světě se staly jejich symbolem. A opravdu již není mnoho zahrad v japonském stylu, kde by aspoň jedna z mnoha variací kamenných luceren nebyla. Často se také využívají k utvoření pocitu wabi.

Kamenné sochy
Sochy a sošky v japonské zahradě, zdroj: tokyotimes.org, pinterest.com, wabisabilife.cz
Sochy a sošky v japonské zahradě, zdroj: tokyotimes.org, pinterest.com, wabisabilife.cz

V japonských zahradách je všudypřítomná myšlenka buddhismu. Není proto divu, že  zde můžete potkat i nějakou sošku Buddhy. Většinou nenápadně umístěnou a často porostlou mechem, což opět přináší do zahrady pocit wabi-sabi. Kromě klasického Buddhy  bývá v zahradách často i socha jedné z nejoblíbenějších postav japonského buddhismu Jizō Bosatsu (Bodhisattva). Je znám zejména jako ochránce zemřelých dětí.

Ploty a brány

 

Soukromí japonských zahrad,, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Soukromí japonských zahrad,, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Mít zahradu otevřenou pro zbytek světa je v japonských zahradách velmi vzácné. Japonská zahrada bývá často obklopena zdmi či bambusovými ploty, které brání pečlivě navrženou rovnováhu před ruchem vnějšího světa. A k plotu patří i brána, která představuje symbolické i skutečné rozhraní tohoto vnitřního a vnějšího světa.

Brány do zahrad,, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Brány do zahrad,, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

Čajovny a altánky

Čajovny a altány v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz
Čajovny a altány v japonských zahradách, zdroj: pinterest.com, wabisabilife.cz

V minulosti bylo mnoho druhů zahrad vytvořeno tak, aby byly vidět zevnitř budovy, jako je palác nebo chrám. Dnes bývají  naopak drobné stavby jako altány a čajovny jedním z prvků zahrady.

Stromy a rostliny

Stromy a rostliny nejsou u japonských zahrad tím nejdůležitějším prvkem. Přesto u většiny stylů,  je velmi důležitý výběr a kompozice jednotlivých stromů, keřů, rostlin a mechů. Ale to je již téma na jiný samostatný článek.

Please follow and like us:

Japonské zahrady

Japonské zahrady inspirují v posledním století stále více zahradních architektů i samotných zahradníků po celém světe. Čistota, jednoduchost, symbolika, harmonie. To vše nám může navodit příjemný pocit klidu. A především klid  a určité zpomalení toku času je to, co v dnešní stále uspěchané době aspoň občas všichni chceme, hledáme, potřebujeme.

V japonské kultuře je tvorba zahrad považována za vysoké a prestižní umění, které se vyvíjelo po staletí. Bylo ovlivňováno filosofiemi, jako šintoismem, buddhismem nebo taoistickou. A, jak jinak, i uměním čajového obřadu. Japonské zahrady mají své zákonitosti, tradice, filosofie, specifické prvky. Rozumět všem aspektům a symbolice japonské zahrady vyžaduje opravdu mnoho znalostí.

Styly japonských zahrad

Pod pojmem japonská zahrada si stále ještě mnoho lidí představí zahradu plnou bonsají a velmi náročnou na udržování.

Styly japonských zahrad jsou ale poměrně různorodé. Přesto, dá se říci, že všechny jsou tvořeny do jisté koncepce znázornění ideální krajiny. A to pomocí určité symboliky a poetiky. I způsob pohledu na vyjádření této ideální krajiny rozděluje tradiční japonské zahrady na různé styly. Tyto styly se v  zahradách často různě kombinují a prolínají.

Mezi nejznámějšími typy tradičních japonských zahrad patří:

  • Karesansui neboli suchá/kamenná zahrada, známější jako Zenová zahrada – klasický typ meditačních zahrad s minimálním rostlinným životem.
  • Cukijama (zahrada rybníků a hor) – představuje miniaturu přírodních scenérií, které zahrnují rybníky a potoky s rybami, kopce a kameny, mosty a cesty, stromy i mechy, květiny a malé rostliny.
  • Roji, Chaniwa (čajové zahrada) – zahrada s celkem komplikovanou strukturou a přísnými pravidly. Je tvořena tak, aby naladila jejího návštěvníka na čajový obřad v čajovně postavené vedle nebo uvnitř zahrady.
  • Rajská zahrada – zahrada reprezentující ráj nebo „čistou zemi“- Jōdo [džódó]. Původně navrženy pro buddhistické mnichy, aby zde meditovali a odrážely se v kráse zahrady.

Aspekty japonských zahrad

Japonské zahrady, bez ohledu na konkrétní styl, mají určitě aspekty, společné znaky, které je charakterizují. Mezi ně patří:

  • Rovnováha a harmonie – kdy vše zapadá do jednoho celku, vše je vyvážené, ale ne nutně rovnoměrné.
  • Prostor se v japonské zahradě používá odlišně než v našich zahradách. Prostor je součástí, která pomáhá definovat prvky, které obklopuje. To se vztahuje opět k myšlence rovnováhy. Prostor definuje prvky uvnitř a zpětne je definován věcmi v něm. Rozhodně zde platí, že méně je více. S méně komponentami, každý komponent znamená více a každý má větší váhu a větší dopad na celkový vzhled.
  •  Linie zahrady – linie a úhly jsou spíše zaoblené a organické, aby působily co nejpřirozeněji – stejně jako v přírodní krajině.
  • Wabi a sabi v zahradě – jedinečnost a patina, akceptování a možná až oslava nestálosti a pomíjivosti života kolem (co je wabi-sabi zde).
  • Zahrada za zdmi – japonské zahrady jsou často obklopeny zdmi, jakoby uzavřené ve vlastním mikrokosmu. Chrání, aby vnější svět nerozrušil pečlivě navrženou rovnováhu.
  • Krása zahrady po celý rok –  zahrady jsou navrhovány a udržovány tak, aby přinášely krásu a meditační pocit ve všech ročních obdobích.

Prvky a symbolika japonských zahrad

K dosazení  harmonie, linie, pocitu Wabi a Sabi a meditačního pocitu v prostoru zahrady se používá také určitá kombinace prvků a doplňků typických pro japonské zahrady. Mezi takové základní prvky patří  voda (jezera, potoky, vodopády), kameny, štěrk, písek, ostrovy a mosty, zděné či bambusové ploty a brány, čajovny a altánky. Dále jsou s japonskou zahradou spojeny kamenné lampy, sochy a sošky, bambusové fontány sozu, nášlapné kameny a další (více zde). Každý  prvek má různé významy a může symbolizovat mnoho věcí.

V japonské zahradě není nic nahodilé, vše má své opodstatnění.

Please follow and like us:

Úspěch wabi-sabi v západním světě

Na začátku 17. století se Japonsko, ve snaze zastavit příliv křesťanství, uzavřelo světu. A to téměř až do začátku 20. století. V tomto období se v Japonsku – dobrovolně izolovaném od zbylého světa – rozvíjela a zdokonalovala typická místní kultura, jako například čajový obřad, haiku, ikebana, kaligrafie či malba na pergamen. Ale také bojová umění či medicína.

Když se konečně v polovině minulého století dostala japonská kultura do povědomí západní civilizace, tak se její jednotlivé aspekty, spolu s prvky dalších východních učení –  jako jóga, taiči, judo, shiatsu či meditace a později i wabi-sabi, staly mezi mnoho lidmi velice populární. Vlastně se říká, že je dnes v některých západních zemích praktikuje více lidí než v samotném Japonsku.

Když v roce 1994 ve vydavatelství Berkeley vyšla útlá knížečka Wabi-Sabi for Artists, Designers, Poets & Philosophers, (česky Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy) od amerického designéra, umělce a spisovatele Leonarda Korena, hned si získala pozornost především mezi umělci. Krátce po svém prvním vydání byla přeložena do mnoha světových jazyků včetně japonštiny. wabi sabiOd té doby vyšlo v západním světě – především v angličtině – nespočet knih zabývajících se z nějakého úhlu wabi-sabi.  Přesto Korenova kniha je stále brána jako zásadní a základní studie na téma wabi-sabi.

Inspirovala mnoho designérů, architektů a umělců. Styl wabi-sabi se od konce minulého století stal v západním světě velmi populární hlavně v interiérové a zahradní architektuře.

Úspěch v západním světě přineslo wabi-sabi podle všeho i to, že je jakýmsi protipólem konzumního uspěchaného a neosobitého životního stylu, masivní výroby, světa přehnané dokonalosti a zdobnosti. Vlastně je to velmi podobné úspěchu wabi-sabi v Japonsku 15.-16. století, kdy bylo reakcí na tehdejší estetiku přehnané opulentnosti a ornamentalismu.

Wabi-sabi v Česku

V Česku je styl wabi-sabi stále poměrně neznámý. V češtině byly zatím publikovány jen čtyři knihy a několik málo článků v tisku. Výše zmiňovaná kniha Leonarda Korena – Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy od amerického designéra, umělce byla vydána v českém jazyce až v říjnu roku 2016 v nakladatelství K-A-V-K-A. U příležitosti vydání Korenovo knihy proběhla v pražské galerii U Betlémské kaple také výstava Wabi-sabi v českém výtvarném umění.
Již dříve vyšly jiné tři knihy, jejichž podtituly vysvětlují, čemu se z pohledu wabi-sabi věnují:

V roce 2010 vyšla kniha Simona G. Browna Wabi Sabi Domov v harmonii (Computer Press),

ve stejném  roce Japonská filozofie Wabi Sabi Jak lépe využívat čas Christophera A. Weidnera (Fontána)

a v roce 2014 Láska podle wabi-sabi: Dávné umění najít dokonalou lásku v nedokonalém vztahu Arielle Ford (Knižní klub).

Please follow and like us:

Kde se vzalo wabi-sabi, aneb trocha historie

Když začnete hledat informace o tom, kde se vzalo wabi-sabi, téměř vždy dojdete k odkazu  na Japonsko 16. století a legendu o čajovém mistrovi Sen no Rikjúovi. Rikjú je opravdu i v současnosti Japonci ctěn a považován za toho, kdo možná jako první pochopil jádro tohoto kulturně-filosofického směru, a rozhodně jeho přístup k této estetice přirozené jednoduchosti značně rozvinul nové formy japonské architektury, tvorby zahrad, výtvarného i užitého umění.  Rozhodně ale není tím, kdo by wabi-sabi jednoho dne prostě vymyslel nebo začal.

Buddha

historie wabi-sabi buddha

Úplný počátek zrodu wabi-sabi se samozřejmě nedá přesně datovat. Wabi-sabi vychází ze zen budhismu, je jeho určitým vyjádřením. Proto se také někdy udává, že prvotní počátek spadá již do roku 563 př. n. l., když princ Siddhartha Gautama – později nám známý jako Buddha, nalezl soucit k lidskému utrpení a sám se vzdal všeho materiálního světa. Nyní by měla následovat historie budhismu a zen-budhismu. My to ale zestručníme a přeskočíme o několik století později:

Čajový obřad

Od konce 12. století se z Číny do Japonska začal rozšiřovat zen budhismus. Na začátku třináctého století se pak v Japonsku, hlavně díky budhistickým kněžím, rozšířilo také umění čajového obřadu.

V průběhu následujících dvou století se čajový obřad vyvinul v nejtypičtější cestu pro praktikování zenové filosofie. Zároveň ale i ve společenskou formu spojující v sobě kromě jiného dovednosti potřebné v architektuře, interiérovém designu, zahradním návrhářství, aranžování květin, malbě, přípravě jídla a herectví. Čajový mistr k tomuto musel ještě zvládnout začlenit přítomné hosty do poklidné umělecké události.

Čajová místnost v 15. a na začátku 16. století byla pro japonské obchodníky přibližně totéž jako u nás ještě nedávno golfová hřiště. Dojednávali se zde obchodní kontakty, upevňovali i rušili politické aliance. Používali se zde drahé materiály, čínská bohatě zdobená keramika. Celkově to byla estetika opulentnosti a přehnaného ornamentalismu, většinou pocházejícího z Číny. Čaj byl vlastně brán jako určitá zábava pro elitu.

Murata Šukó

Již na konci 15. století zenový mnich Murata Šukó začal tak trochu k těmto dosavadním pravidlům čajových obřadu rebelovat. Například tím, že otevřel přístup k čajovému obřadu i pro obyčejné lidi. Ukončil tím období čaje jako určité extravagance pro vyvolené. Také začal používat obyčejnou nezdobnou keramiku vyrobenou místními lidmi. I proto je Šukó uváděn jako první známý čajový mistr wabi-sabi.

Sen no Rikjú

O sto let později – v 16. století – se již dostáváme k nejznámější postavě wabi-sabi – čajovému mistrovi Sen no Rikjú (1522-1591), pod kterým wabi-sabi dosáhlo svého vrcholu. Často zmiňovaná je legenda o Sen no Rikjúovi, která v jednoduchosti sobě vlastní popisuje princip wabi-sabi.

Legenda o Sen no Rikjú

Sen no Rikjú se jako mladý muž toužil vyučit umění čajového obřadu. Šel tedy za tehdy slavným čajovým mistrem Takeno Džóó, který mu jako „přijímací zkoušku“ zadal uklidit a shrabat zahradu plnou listí. Když Rikjú zkontroloval po své důkladné práci bezchybný a dokonalý vzhled zahrady, ještě před tím, než toto ukázal svému mistrovi, zatřásl stromem – pravděpodobně červeným javorem, aby několik krásně zbarvených listů opět spadlo.

Podle jiné varianty příběhu to byla rozkvetlá sakura a Rikjů zatřásl stromem, aby spadlo pár květů. Nevím, ale japonskou třešni máme na zahradě. Když kvete, je to nádhera, ale květy padají ve velkém sami bez zatřesení. Nicméně tento příběh do jisté míry zásadně charakterizuje wabi-sabi – v kráse nedokonalosti, pomíjivosti i nedokončenosti.

Je ještě jeden podobný příběh o tom jak Rikjú o mnoho let později pokáral svého syna – budoucího studenta umění čajového obřadu, za to, že zahradu uklidil až moc dokonale.

No, je to legenda, která zní lehce až pohádkově. Ale bylo to v 16. století a to zase tak pohádkové období nebylo. Ani v Asii ani v Evropě. Byla to doba neustálých válek a krutosti, ale přesto i doba rozkvětu umění. A to i co se týče japonských čajových obřadů.

Rikjů, největší z čajových mistrů

Rikjů se opravdu stal čajovým mistrem a to jedním z největších. Jeho přístup k estetice jednoduchosti rozvinul nové formy japonské architektury, tvorby zahrad, výtvarného i užitého umění.

Ale zpátky do reality Japonska 16. století. Rikjú se stal slavným a váženým již za svého života. To ale špatně nesl jeho nadřízený – patron Hidejoši, a to tak moc, že sedmdesátiletému mistrovi čaje Rikjúovi přikázal vykonat rituální sebevraždu – harakiri.

Harmonie, respekt, čistota a klid jsou stále základem nejen čajového obřadu. Samotný Rikjú je i v současnosti Japonci ctěn a považován za toho, kdo možná jako první pochopil jádro kulturně-filosofického směru wabi-sabi – umění nalezení krásy v nedokonalosti, vážení si každého okamžiku v jeho pomíjivosti, ctění autenticity. Wabi-sabi se interpretuje jako „moudrost přirozené jednoduchosti“.

Please follow and like us:

Co je wabi-sabi?

Wabi-sabi je starobylá japonská estetická filosofie vycházející ze zen budhismu (trocha historie zde). Je to jeden ze základních pojmů japonské kultury. Přesto, pokud by jste požádali o vysvětlení třeba hned několik Japonců, pokud by vám byli schopni odpovědět, tak každý trochu jinak.  Wabi-sabi opravdu nemá žádnou jasnou definici. Vlastně tím dává široké možnosti na odlišné vnímání každého jedince.

Co je wabi sabi?Zjednodušeně může být wabi-sabi popsáno jako myšlení oslavující přirozenou nedokonalost světa a objevující určitou krásu v této nedokonalosti, nacházející určité zhodnocení a půvab, které přináší působení času na věci kolem nás i na nás samotné, oslavující i případné vady jako jisté jedinečnosti, uvědomění si pomíjivosti času.

Původně bylo wabi-sabi užívána pro vytvoření ideálního prostředí pro meditaci při čajových obřadech. Ty byly vedeny čajovými mistry, kteří museli ovládat obrovský rozsah znalostí mimo jiné v architektuře, Co je wabi sabi?interiérovém designu, zahradním návrhářství, aranžování květin, malbě, přípravě jídla a herectví. Byli to ale také často filosofové, kteří  k vyjádření svých myšlenek používali také psaní či pouze citaci velmi krátkých básní (na rozdíl od velmi rozsáhlých knih západních filozofů).

I proto jsou asi pro vlastní pochopení tohoto způsobu pohledu na svět nejlepší právě krátká poetická vyjádření. A je jen na nás, jak je budeme chtít pro sebe vnímat.

Takže, co je wabi-sabi?


Co je wabi sabi?Je to umění nacházení krásy v nedokonalosti a hloubce přírody, akceptování přirozeného cyklu zrodu i rozkladu a zániku.

Je to oslava krásy všednosti a smíření se s přirozeným vývojem života na zemi.

Je to moudrost přirozené jednoduchosti, ctící především autenticitu, osvobození se od všech předsudků a předpojatostí.

Je to krása věcí skromných a prostých i krása věcí neobvyklých.

Co je wabi sabi?Je to oslava prasklin i trhlin a všech ostatních známek, které čas, počasí i láskyplné užívání na všem zanechává za sebou.

Je to připomenutí, že jsme všichni, jen pomíjivé bytosti na této planetě. 

Myšlenky wabi-sabi se dají popsat třeba jen takto:

Co je wabi sabi?

Jednoduchost

Přirozenost

Přijetí nedokonalosti

Pomíjivá krása

Intuice

Asymetrie

Neúplnost

Klid                         

Žít současností

Ocenění                                             

Nespoutanost

Pokora, skromnost, umírněnost a prostota

Prázdnota (vědomí otevřenosti)

Vše se neustále mění

Please follow and like us: