Mottainai – konec zbytečného plýtvání

Slovo Mottainai  je dalším z japonských slov, které je dobré znát. I díky celosvětovým ekologickým diskusím a boji o zastavení záporných klimatických změn se dostává do slovníku čím dál více lidí po celém světě.

Význam slova Mottainai
„Mottainai“ je o lítosti za něco, co nebylo plně využito.

Slovo Mottainai můžete použít, když chcete říci „Ach, jaké to zbytečné plýtvání!“. Můžete jej použít stejným způsobem jako anglicky mluvící svět používá frázi „What a waste!“  Když někdo vyhazuje jídlo. Když má někdo plnou skříň oblečení, které ani nemá šanci unosit a nakupuje další a další. Když někdo nechá zbytečně téct vodu. Ale i  to, když někdo nevyužívá svůj potenciál a plýtvá svým časem na nedůležité věci. To vše je „mottainai“.  Všechno, co by mohlo být užitečné, ale z nějakého důvodu jste to nevyužili, je Mottainai.

Jde o myšlenku, že všechno má svůj účel a je důležité pokusit se věci plně využít. To zahrnuje vše od jídla na talíři až po vaši snahu něco udělat.

Stejně jako u téměř všech těchto užitečných frází, „Mottainai“ navazuje na historickou japonskou kulturu a způsob myšlení, které i dnes stále udržuje mnoho japonských lidí.

Mottainai má kořeny v japonské buddhistické filozofii, podle které bychom měli respektovat a cítit velkou vděčnost vůči našemu světu, naší planetě a všem zdrojům, které nám poskytuje.

Podle některých má Mottainai také spojení se šintoistickou vírou – kde i předměty mají duše, a proto by se s nimi mělo zacházet s úctou. A nejlepší způsob, jak prokázat úctu, je neplýtvat jimi a správně je užívat.

Přesto, nedá se říci, že by podstata myšlenky Mottainai byla pouze japonská. Všichni si pamatujeme, když na nás v dětství rodiče doma  naléhali, abychom snědli veškeré jídlo na talíři a neplýtvali. Stejně tak, jako, když nám v dospívání říkali, abychom neplýtvali svým časem a schopnostmi.

Mottainai a ochrana životního prostředí

V kontextu životního prostředí, Mottainai odkazuje na tři skupiny R + 1: Redukovat, repasovat, recyklovat+ respektovat (jak ve vztahu k matce přírodě, tak i ve vztahu k přírodním zdrojům, které nám poskytuje).

V souvislosti s celosvětovouW ochranou životního prostředí použila slovo Mottainai  poprvé asi keňská nositelka Nobelovy ceny Wangari Maathaiová.

„I na osobní úrovni můžeme všichni snižovat, znovu používat a recyklovat, což je v Japonsku přijato jako Mottainai, koncept, který nás také vyzývá k vyjádření vděčnosti, úctě a zamezení plýtvání.“ (Wangari Maathai)

V roce 2009 na summitu OSN o změně klimatu mimo jiné zmínila, že pokud chceme zabránit válkám, které vznikají v důsledku sporů o přírodní zdroje,  měli bychom všichni efektivně využívat omezené zdroje a spravedlivě se o ně dělit.

Historie
Mottainai se přidal k japonským lidem z ekonomických důvodů

Teď je tu nepříliš hezký příběh o tom, jak se v japonské historii zrodil duch Mottainai.

Než bylo Japonsko za vlády Tokugawů (1603-1868) poprvé sjednoceno v jeden celek, všude se válčilo. Ve čtyřvrstvé společenské hierarchii Japonska tak přirozeně stáli na vrcholu samurajové, za nimi zemědělci, pak řemeslníci a až dole obchodníci.

Japonsko se však během tokugawského režimu těšilo více než 200 let míru. Obchodníci díky tomu získávali stále větší ekonomickou moc a společenský vliv. Samurajové, kteří zůstali neznalí investic, již brzy nebyli prakticky u moci a obchodníci se stali ovlivňovateli japonské ekonomiky. Obchodníci pomáhali propagovat spotřebu a životní úroveň lidí ve městech.

Mezitím byli Samurajové jako vlastníci Japonska i vládci nad zemědělskou půdou a farmáři. Od zemědělců vybírala sklizenou rýži jako daň od zemědělců a tak si vydělávali na živobytí (prodali rýži, aby získali peníze). Trend zvyšování životní úrovně byl pro Samuraje špatnou zprávou, protože pokud jejich farmáři samy vyměňovali svou rýži za peníze na nákup věcí, znamenalo to potom méně rýže pro odevzdání její části na daně.

Samurajové, který se nenaučili, jak v novém mírovém věku finančně prospívat, mohli přijít pouze s myšlenkou utrácet méně. Omezili nebo zakázali jakoukoli formu luxusu mezi farmáři a povzbuzovali pokorný a skromný životní styl. Aby se sami stali vzorem tohoto životního stylu, Samurajové se zdržovali přehnané konzumace jídla a hromadění věcí.

Díky propagandě byl skromný způsob života Samurajů uznán jako japonská ctnost a vedl k ještě silnějšímu založení ducha Mottainai mezi Japonci.

Mottainai a současnost

Přesto, že příběh o vzniku myšlenky Mottainai patří do dávného a dalekého starověku,  v současné době se tento koncept znovu probouzí. Jen za jiným účelem.  Koncept Mottainai nás totiž učí zhodnocení všech zdrojů. Učí nás zodpovědnému a kreativnímu zacházení s tím, co již existuje, bez nutnosti nové a nové výroby s velkou spotřebou nových zdrojů.

Všichni totiž můžeme svou troškou přispět ke zmírnění klimatických změn redukcí spotřeby, repasováním nebo renovací starých zařízení, recyklováním věcí, které nám již přestaly sloužit k původnímu účelu a hlavně respektem k přírodě.

Please follow and like us:

Mushin – umění prázdné mysli / mysl bez mysli

mushin

I když se zdá, že díky  médiím, sociálním sítím i masivnímu cestování se kulturní rozdíly po celém světě postupně zmenšují, rozhodně se zcela nevymazávají. Naštěstí pro nás – pár desetiletí internetu a následný rozmach sociálních sítí nemůže vymazat století až tisíciletí dávných rozdílných tradic, zvyků a filosofií. Přestože vidíme, jak se mnoho mladých lidí z Asie srovnává s naší západní kulturou, my ze západních zemí se máme stále mnoho, čím se inspirovat a učit z dávných východních filosofií.Buddha statue

Mushin

Jedním z těchto inspirativních konceptů je i japonský pojem „mushin“ – fascinující forma meditace a duševního stavu, která může významně ovlivnit způsob, jakým člověk žije a vede svůj život.

Slovo „mushin“ se skládá ze dvou znaků kanji: 無 (mu), což znamená „nicota“, a 心 (shin), což znamená „srdce“, „duch“, nebo v tomto případě „mysl“. Mushin může být přibližně přeložen k “nic na mysli” nebo “žádná mysl.” To pochází z delší fráze používané v Zen buddhismu, “無心 の 心” (mushin žádný shin), nebo “mysl bez myšlení.”

Co je to mushin?

Mushin je duševní stav/rozpoložení, kdy je vaše mysl prázdná od všech myšlenek, všech tužeb, představ a předpokladů. Když je vaše mysl jasná, jste osvobozeni od svého ega a jste schopni jednat spontánně a plynule bez emocí a zaváhání. Vaše mysl je tak otevřená všemu.

Je to koncept, který je důležitý v mnoha tradičních japonských uměních  jako aranžování květin – ikebana, krásný styl kaligrafie – shodo nebo tušové malby – sumi-e, ale především  pro asijská bojová umění jako je aikido.

Disciplína a vědomí současného okamžiku jsou pro tato umění velmi důležité. Skrz mushin dosahují umělci nebo bojovníci velké koncentrace a citlivosti. Když je jejich mysl jasná, jejich práce je intuitivní a plyne z podvědomí.

Historie

První ze zmínek o mushin pochází od slavného Zen buddhistického mnicha 17. století  (ale také význačného japonského básníka, malíře, kaligrafa, znalce čajového obřadu)  a mimo jiné také vynikajícího šermíře Takuan Soho (1573 – 1645) ve spisu Nespoutané mysli. V této práci spojuje aspekty zenového buddhismu s bojovým uměním. Následující odstavec poskytuje vynikající vysvětlení toho, co se děje v mysli, když je ve stavu mushin:

„Když šermíř stojí proti svému protivníkovi, nemyslí na soupeře, ani na sebe, ani na pohyby mečů svého nepřítele. Jen tam stojí s mečem, se zapomněním na veškerou techniku a je připraven jen sledovat diktátu podvědomí. Ten muž se sám stal  mečem. Když udeří, není to ten muž, ale meč v ruce mužova podvědomí, kdo udeří.“

Takový čistý stav mysli, čistá duševní jasnost, znamená, že mysl není pevná, zaneprázdněná myšlenkami ani emocemi, a díky tomu otevřená všemu. Přítomná, vědomá a volná.

Tohoto stavu je dosaženo, když je mysl osvobozena od hněvu, strachu, odvádějících myšlenek, ega a soudů. Člověk je absolutně volný, aby jednal a reagoval na situace bez obav a bez vyrušování od vnějších faktorů. V tomto bodě nespoléhá na to, jaký si myslí, že by měl být další pohyb, ale jaké jsou jeho přirozeně vytrénované reakce, nebo co cítí intuitivně. Ovšem není to stav relaxace blízký spánku. Můžeme říci, že mysl pracuje velmi rychle, ale bez úmyslu, plánu nebo směru.

Mushin v západním světě

Mushin je japonský koncept zakořeněný v zenovém buddhismu. Ale určitou verzi mushinu můžeme najít v mnoha různých uměních a disciplínách po celém světě. Například takový atlet na dráze také zažívá určitou formu mushinu. Musí se oprostit od vědomého přemýšlení, aby „pouze“ běžel. I když se třeba jejich extrémní ostrost soustředění nazývá nějak jinak. Totéž lze říci o hercích, kdykoliv improvizují nebo se ztratí v postavě. Musí absolutně vyčistit svoji mysl od svého ega, aby mohli rychle a vhodně reagovat na situace.

Proč by to mohlo být pro nás užitečné?

Mushin je velmi užitečný koncept, kterým se můžeme nechat inspirovat v mnoha různých životních situacích.  Ať už je váš obor jakýkoliv, když zkusíte svoji mysl oprostit  od vnitřního ruchu předčasných soudů a předpoklady, přestanete dopředu hodnotit možné neúspěchy, ale budete vnímat pouze přítomný okamžik a  vnoříte se jen do daného úkolu, pak možná můžete také zažít mushin. Mohlo by vám to dokonce pomoci s vaším úsilím, ať už jste sportovec, kreativní člověk, nebo se jen potřebujete lépe soustředit. Je to něco nad čím stojí za to se alespoň zamyslet.

Please follow and like us:

Zlaté švy Kintsugi

Kolikrát v životě jste rozbili nějaký svůj oblíbený hrnek, talíř či misku? Někdy jen tak vyklouzne, jindy prostě zapracuje čas a jednoho dne se objeví prasklina, ouško zůstane v ruce…Pokud je to vám velmi vzácný nebo oblíbený kousek a nerozbil se na mnoho střepů, možná jej zkusíte opravit tak, aby to pokud možno nebylo poznat. Takový hrnek použijete třeba na tužky, talířek nebo misku pak pod květinu. Ale asi pouze pokud se vám jej podaří slepit tak, aby to nebylo na první pohled poznat. V opačném případě jej prostě vyhodíte.

zdroj: kinarino.jp
zdroj: kinarino.jp

Ale jde to i jinak. Takový kousek můžete opravit tak, aby naopak jeho oprava vynikla, zářila do dálky a udělat tím svým způsobem nový originální kus.

V japonské kultuře najdete umění Kintsugi (volně přeložené jako zlaté spojení) nebo Kintsukuroi (zlatá oprava) – což se stručně dá popsat jako umění opravování rozbité keramiky lakem poprášeným nebo smíchaným se zlatým, stříbrným nebo i platinovým práškem. Věří, že někdy může opravení rozbitých věcí  způsobit, že jsou poté ještě lepší a krásnější, než kdyby byly nové.

Tento způsob opravy oslavuje jedinečnou historii každého artefaktu tím, že zdůrazňuje právě jeho rozbití, praskliny i chybějící části místo toho, aby je skrýval nebo zamaskovával. Kintsugi často dělá opravený kus ještě krásnější než originál, oživuje ho novým životem.

Historie

Umění Kintsugi pochází z konce 15. století. Podle jedné legendy vzniklo toto umění tehdy, když japonský šógun Ashikaga Yoshimasa poslal zpět do Číny k opravě popraskaný čínský čawan neboli čajovou misku. Při návratu byl Yoshimasa zklamaný, když zjistil, že toto bylo opraveno nevzhlednými kovovými sponkami. To motivovalo jeho tehdejší řemeslníky k nalezení alternativní, esteticky příjemnější metody opravy. A Kintsugi byl na světě.

Sběratelé byli tímto novým uměním tak okouzleni, že někteří byli obviňováni z úmyslného rozbíjení cenné keramiky, aby ji bylo  možné opravit zlatými švy Kintsugi. Kintsugi se stal úzce spojen s keramickými nádobami používanými pro japonský čajový obřad – chanoyu. Přesto se časem tato technika uplatnila i na keramické kusy nejaponského původu, včetně Číny, Vietnamu a Koreje.

Filozofie

Již od svého vzniku byla technika Kintsugi spojena i ovlivněna různými filozofickými myšlenkami. Konkrétně právě s japonskou filozofii wabi-sabi, která volá po tom, aby krása byla viděna i v chybách nebo nedokonalostech. Tento způsob opravy je ale také spojen s japonským pocitem mottainai, který vyjadřuje lítost, když je něco zbytečné či vyhozené, stejně jako mushin – oproštění se od předčasných soudů a předpokladů.

Základní metody

Existují tři převládající styly Kintsugi: oprava praskliny, metoda obnovení kusu a metoda propojovací. Zatímco v každém případě se k opravě keramiky používá zlatem poprášená sloučenina/epoxid, samotné způsoby oprav se od sebe trochu liší.

Metoda opravy prasklin – použití zlatého prachu a pryskyřice nebo laku k upevnění rozbitých kusů s minimálním překrytím nebo vyplněním z chybějících kusů

Metoda obnovení kusu – pokud určitý fragment keramiky není k dispozici, vyrobí a doplní se náhradní výhradně z epoxidové pryskyřice – zlaté směsy

Kintsugi metoda propojovacíMetoda propojovací – chybějící kus keramiky se nahradí podobně tvarovaným, ale nesourodým fragmentem esteticky odlišné keramiky. Spojuje tak dvě vzhledově odlišná díla do jednoho jedinečného kusu. Je to metoda připomínající nám známý patchwork.

Současnost

Kintsugi inspiruje mnoho umělců a řemeslníků po celém světě i dnes. A tím nadále udržuje tuto starou tradici živou. Díla inspirována touto technikou můžete najít v mnoha světových muzeí a galerií.Kintsugi

Ale může inspirovat i nás. Až příště nebudeme chtít vyhodit prasklý talířek ze sady po babičce,  rozbitý hrneček, který jsme měli rádi, nebo jen starý květináč… I my můžeme brát rozbití a následnou opravu spíše za součást historie předmětu, než něco, co by se mělo zamaskovat.

Please follow and like us:

Úspěch wabi-sabi v západním světě

Na začátku 17. století se Japonsko, ve snaze zastavit příliv křesťanství, uzavřelo světu. A to téměř až do začátku 20. století. V tomto období se v Japonsku – dobrovolně izolovaném od zbylého světa – rozvíjela a zdokonalovala typická místní kultura, jako například čajový obřad, haiku, ikebana, kaligrafie či malba na pergamen. Ale také bojová umění či medicína.

Když se konečně v polovině minulého století dostala japonská kultura do povědomí západní civilizace, tak se její jednotlivé aspekty, spolu s prvky dalších východních učení –  jako jóga, taiči, judo, shiatsu či meditace a později i wabi-sabi, staly mezi mnoho lidmi velice populární. Vlastně se říká, že je dnes v některých západních zemích praktikuje více lidí než v samotném Japonsku.

Když v roce 1994 ve vydavatelství Berkeley vyšla útlá knížečka Wabi-Sabi for Artists, Designers, Poets & Philosophers, (česky Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy) od amerického designéra, umělce a spisovatele Leonarda Korena, hned si získala pozornost především mezi umělci. Krátce po svém prvním vydání byla přeložena do mnoha světových jazyků včetně japonštiny. wabi sabiOd té doby vyšlo v západním světě – především v angličtině – nespočet knih zabývajících se z nějakého úhlu wabi-sabi.  Přesto Korenova kniha je stále brána jako zásadní a základní studie na téma wabi-sabi.

Inspirovala mnoho designérů, architektů a umělců. Styl wabi-sabi se od konce minulého století stal v západním světě velmi populární hlavně v interiérové a zahradní architektuře.

Úspěch v západním světě přineslo wabi-sabi podle všeho i to, že je jakýmsi protipólem konzumního uspěchaného a neosobitého životního stylu, masivní výroby, světa přehnané dokonalosti a zdobnosti. Vlastně je to velmi podobné úspěchu wabi-sabi v Japonsku 15.-16. století, kdy bylo reakcí na tehdejší estetiku přehnané opulentnosti a ornamentalismu.

Wabi-sabi v Česku

V Česku je styl wabi-sabi stále poměrně neznámý. V češtině byly zatím publikovány jen čtyři knihy a několik málo článků v tisku. Výše zmiňovaná kniha Leonarda Korena – Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy od amerického designéra, umělce byla vydána v českém jazyce až v říjnu roku 2016 v nakladatelství K-A-V-K-A. U příležitosti vydání Korenovo knihy proběhla v pražské galerii U Betlémské kaple také výstava Wabi-sabi v českém výtvarném umění.
Již dříve vyšly jiné tři knihy, jejichž podtituly vysvětlují, čemu se z pohledu wabi-sabi věnují:

V roce 2010 vyšla kniha Simona G. Browna Wabi Sabi Domov v harmonii (Computer Press),

ve stejném  roce Japonská filozofie Wabi Sabi Jak lépe využívat čas Christophera A. Weidnera (Fontána)

a v roce 2014 Láska podle wabi-sabi: Dávné umění najít dokonalou lásku v nedokonalém vztahu Arielle Ford (Knižní klub).

Please follow and like us:

Legenda o Sen no Rikjú

Sen no RikjúPřestože prvním známým čajovým mistrem wabi-sabi byl už na konci 15. století zenový mnich Murata Šukó, při seznamováním se s uměním wabi-sabi je všeobecně vždy zmiňován až čajový mistr Sen no Rikjú (1522-1591), pod kterým wabi-sabi dosáhlo svého vrcholu.

Legenda o Sen no Rikjúovi

Často zmiňovaná je legenda o Sen no Rikjúovi, která v jednoduchosti sobě vlastní popisuje princip wabi-sabi.

Sen no Rikjú se jako mladý muž toužil vyučit umění čajového obřadu. Šel tedy za tehdy slavným čajovým mistrem Takeno Džóó, který mu jako „přijímací zkoušku“ zadal uklidit a shrabat zahradu plnou listí. Když Rikjú po své důkladné práci zkontroloval bezchybný a dokonalý vzhled zahrady, ještě před tím, než toto ukázal svému mistrovi, zatřásl stromem – pravděpodobně japonským červeným  javorem, aby několik krásně zbarvených listů opět spadlo.

Podle jiné varianty příběhu to byla rozkvetlá sakura a Rikjů zatřásl stromem, aby spadlo pár květů . Nevím, ale japonskou třešni máme na zahradě, když kvete, je to nádhera, ale květy padají ve velkém sami bez zatřesení. Nicméně tento příběh do jisté míry zásadně charakterizuje wabi-sabi – v kráse nedokonalosti, pomíjivosti i nedokončenosti.

Je ještě jeden podobný příběh o tom jak Rikjú o mnoho let později pokáral svého syna – budoucího studenta umění čajového obřadu, za to, že zahradu uklidil až moc dokonale.

No, je to legenda, která zní lehce až pohádkově. Ale bylo to v 16. století a to asi přeci jen zas tak pohádkové období nebylo. Ani v Asii ani v Evropě. Byla to doba neustálých válek a krutost, ale přesto i doba rozkvětu umění. A to i umění japonských čajových obřadů.

Rikjů, největší z čajových mistrů

Rikjů se opravdu stal čajovým mistrem a to jedním z největších. Jeho přístup k estetice jednoduchosti rozvinul nové formy japonské architektury, tvorby zahrad, výtvarného i užitého umění.

Ale zpátky do reality Japonska 16. století. Rikjú se stal slavným a váženým již za svého života. To ale špatně nesl jeho nadřízený – patron Hidejoši, a to tak moc, že sedmdesátiletému mistrovi čaje Rikjúovi přikázal vykonat rituální sebevraždu – harakiri.

Harmonie, respekt, čistota a klid jsou stále základem nejen čajového obřadu, ale samotný Rikjú je i v současnosti Japonci ctěn a považován za toho, kdo možná jako první pochopil jádro kulturně-filosofického směru wabi-sabi – umění nalezení krásy v nedokonalosti, vážení si každého okamžiku v jeho pomíjivosti, ctění autenticity. Wabi-sabi se interpretuje mimo jiné jako „moudrost přirozené jednoduchosti“.

Please follow and like us:

Kde se vzalo wabi-sabi, aneb trocha historie

Když začnete hledat informace o tom, kde se vzalo wabi-sabi, téměř vždy dojdete k odkazu  na Japonsko 16. století a legendu o čajovém mistrovi Sen no Rikjúovi. Rikjú je opravdu i v současnosti Japonci ctěn a považován za toho, kdo možná jako první pochopil jádro tohoto kulturně-filosofického směru, a rozhodně jeho přístup k této estetice přirozené jednoduchosti značně rozvinul nové formy japonské architektury, tvorby zahrad, výtvarného i užitého umění.  Rozhodně ale není tím, kdo by wabi-sabi jednoho dne prostě vymyslel nebo začal.

Buddha

historie wabi-sabi buddha

Úplný počátek zrodu wabi-sabi se samozřejmě nedá přesně datovat. Wabi-sabi vychází ze zen budhismu, je jeho určitým vyjádřením. Proto se také někdy udává, že prvotní počátek spadá již do roku 563 př. n. l., když princ Siddhartha Gautama – později nám známý jako Buddha, nalezl soucit k lidskému utrpení a sám se vzdal všeho materiálního světa. Nyní by měla následovat historie budhismu a zen-budhismu. My to ale zestručníme a přeskočíme o několik století později:

Čajový obřad

Od konce 12. století se z Číny do Japonska začal rozšiřovat zen budhismus. Na začátku třináctého století se pak v Japonsku, hlavně díky budhistickým kněžím, rozšířilo také umění čajového obřadu.

V průběhu následujících dvou století se čajový obřad vyvinul v nejtypičtější cestu pro praktikování zenové filosofie. Zároveň ale i ve společenskou formu spojující v sobě kromě jiného dovednosti potřebné v architektuře, interiérovém designu, zahradním návrhářství, aranžování květin, malbě, přípravě jídla a herectví. Čajový mistr k tomuto musel ještě zvládnout začlenit přítomné hosty do poklidné umělecké události.

Čajová místnost v 15. a na začátku 16. století byla pro japonské obchodníky přibližně totéž jako u nás ještě nedávno golfová hřiště. Dojednávali se zde obchodní kontakty, upevňovali i rušili politické aliance. Používali se zde drahé materiály, čínská bohatě zdobená keramika. Celkově to byla estetika opulentnosti a přehnaného ornamentalismu, většinou pocházejícího z Číny. Čaj byl vlastně brán jako určitá zábava pro elitu.

Murata Šukó

Již na konci 15. století zenový mnich Murata Šukó začal tak trochu k těmto dosavadním pravidlům čajových obřadu rebelovat. Například tím, že otevřel přístup k čajovému obřadu i pro obyčejné lidi. Ukončil tím období čaje jako určité extravagance pro vyvolené. Také začal používat obyčejnou nezdobnou keramiku vyrobenou místními lidmi. I proto je Šukó uváděn jako první známý čajový mistr wabi-sabi.

Sen no Rikjú

O sto let později – v 16. století – se již dostáváme k nejznámější postavě wabi-sabi – čajovému mistrovi Sen no Rikjú (1522-1591), pod kterým wabi-sabi dosáhlo svého vrcholu. Často zmiňovaná je legenda o Sen no Rikjúovi, která v jednoduchosti sobě vlastní popisuje princip wabi-sabi.

Legenda o Sen no Rikjú

Sen no Rikjú se jako mladý muž toužil vyučit umění čajového obřadu. Šel tedy za tehdy slavným čajovým mistrem Takeno Džóó, který mu jako „přijímací zkoušku“ zadal uklidit a shrabat zahradu plnou listí. Když Rikjú zkontroloval po své důkladné práci bezchybný a dokonalý vzhled zahrady, ještě před tím, než toto ukázal svému mistrovi, zatřásl stromem – pravděpodobně červeným javorem, aby několik krásně zbarvených listů opět spadlo.

Podle jiné varianty příběhu to byla rozkvetlá sakura a Rikjů zatřásl stromem, aby spadlo pár květů. Nevím, ale japonskou třešni máme na zahradě. Když kvete, je to nádhera, ale květy padají ve velkém sami bez zatřesení. Nicméně tento příběh do jisté míry zásadně charakterizuje wabi-sabi – v kráse nedokonalosti, pomíjivosti i nedokončenosti.

Je ještě jeden podobný příběh o tom jak Rikjú o mnoho let později pokáral svého syna – budoucího studenta umění čajového obřadu, za to, že zahradu uklidil až moc dokonale.

No, je to legenda, která zní lehce až pohádkově. Ale bylo to v 16. století a to zase tak pohádkové období nebylo. Ani v Asii ani v Evropě. Byla to doba neustálých válek a krutosti, ale přesto i doba rozkvětu umění. A to i co se týče japonských čajových obřadů.

Rikjů, největší z čajových mistrů

Rikjů se opravdu stal čajovým mistrem a to jedním z největších. Jeho přístup k estetice jednoduchosti rozvinul nové formy japonské architektury, tvorby zahrad, výtvarného i užitého umění.

Ale zpátky do reality Japonska 16. století. Rikjú se stal slavným a váženým již za svého života. To ale špatně nesl jeho nadřízený – patron Hidejoši, a to tak moc, že sedmdesátiletému mistrovi čaje Rikjúovi přikázal vykonat rituální sebevraždu – harakiri.

Harmonie, respekt, čistota a klid jsou stále základem nejen čajového obřadu. Samotný Rikjú je i v současnosti Japonci ctěn a považován za toho, kdo možná jako první pochopil jádro kulturně-filosofického směru wabi-sabi – umění nalezení krásy v nedokonalosti, vážení si každého okamžiku v jeho pomíjivosti, ctění autenticity. Wabi-sabi se interpretuje jako „moudrost přirozené jednoduchosti“.

Please follow and like us:

Co znamenají slova WABI a SABI?

význam slov wab- sabiKdyž jsem se poprvé seznámila s wabi-sabi, tak jsem zase tak moc nepřemýšlela nad tím, co tato slova znamenají v překladu. Stačilo mi zestručněné vyložení principů této japonské estetiky. Wabi-sabi jsem vnímala jako její název. Prostě se mi ta slova líbila. Líbil se mi jejich zvuk a hlavně to, co dnes představují.

Nicméně je pravda, že tato slova měly a mají v japonštině jakýsi původní význam (ne jednoslovně a lehce přeložitelný), který se v průběhu století vyvíjel i měnil.

Historický význam slov wabi a sabi

Kdysi hodně dávno byl význam těchto slov značně pochmurný: „wabi“ označovalo bídu osamělého života v přírodě, smutek a sklíčenost. „Sabi“ znamenalo studený, chudý nebo také povadlý. Koncem 14. století se začali tato slova posunovat k trochu pozitivnějšímu a poetičtějšímu chápání – dobrovolná samota a chudoba poustevníků a asketů byla brána jako příležitost k duchovnímu obohacení, jako základ k nové a čisté kráse.

Co znamenají slova wabi a sabi dnes

„Wabi“ dnes znamená něco jako jednoduchý, nematerialistický, skromný, pokorný z vlastní vůle, v souladu s přírodou, vnímavý. „Sabi“ může být doslova přeloženo jako „květ času“ – neboli příjemná patina, je to něco co už proběhlo určitým časem. V současnosti jsou už obě tato slova  mnohými Japonci často vnímána jako slova víceméně shodného významu.

 

Please follow and like us:

Co je wabi-sabi?

Wabi-sabi je starobylá japonská estetická filosofie vycházející ze zen budhismu (trocha historie zde). Je to jeden ze základních pojmů japonské kultury. Přesto, pokud by jste požádali o vysvětlení třeba hned několik Japonců, pokud by vám byli schopni odpovědět, tak každý trochu jinak.  Wabi-sabi opravdu nemá žádnou jasnou definici. Vlastně tím dává široké možnosti na odlišné vnímání každého jedince.

Co je wabi sabi?Zjednodušeně může být wabi-sabi popsáno jako myšlení oslavující přirozenou nedokonalost světa a objevující určitou krásu v této nedokonalosti, nacházející určité zhodnocení a půvab, které přináší působení času na věci kolem nás i na nás samotné, oslavující i případné vady jako jisté jedinečnosti, uvědomění si pomíjivosti času.

Původně bylo wabi-sabi užívána pro vytvoření ideálního prostředí pro meditaci při čajových obřadech. Ty byly vedeny čajovými mistry, kteří museli ovládat obrovský rozsah znalostí mimo jiné v architektuře, Co je wabi sabi?interiérovém designu, zahradním návrhářství, aranžování květin, malbě, přípravě jídla a herectví. Byli to ale také často filosofové, kteří  k vyjádření svých myšlenek používali také psaní či pouze citaci velmi krátkých básní (na rozdíl od velmi rozsáhlých knih západních filozofů).

I proto jsou asi pro vlastní pochopení tohoto způsobu pohledu na svět nejlepší právě krátká poetická vyjádření. A je jen na nás, jak je budeme chtít pro sebe vnímat.

Takže, co je wabi-sabi?


Co je wabi sabi?Je to umění nacházení krásy v nedokonalosti a hloubce přírody, akceptování přirozeného cyklu zrodu i rozkladu a zániku.

Je to oslava krásy všednosti a smíření se s přirozeným vývojem života na zemi.

Je to moudrost přirozené jednoduchosti, ctící především autenticitu, osvobození se od všech předsudků a předpojatostí.

Je to krása věcí skromných a prostých i krása věcí neobvyklých.

Co je wabi sabi?Je to oslava prasklin i trhlin a všech ostatních známek, které čas, počasí i láskyplné užívání na všem zanechává za sebou.

Je to připomenutí, že jsme všichni, jen pomíjivé bytosti na této planetě. 

Myšlenky wabi-sabi se dají popsat třeba jen takto:

Co je wabi sabi?

Jednoduchost

Přirozenost

Přijetí nedokonalosti

Pomíjivá krása

Intuice

Asymetrie

Neúplnost

Klid                         

Žít současností

Ocenění                                             

Nespoutanost

Pokora, skromnost, umírněnost a prostota

Prázdnota (vědomí otevřenosti)

Vše se neustále mění

Please follow and like us: