Axel Vervoordt – „Nacházení radosti tvořením radosti“

Zdroj: axel-vervoordt.com

K umělcům a designérům, kteří ve své práci  představují a uplatňují  prvky wabi-sabi v západním kontextu, bezesporu patří i Axel Vervoordt –  světově uznávaný návrhář interiérů velmi specifického stylu, ale také sběratel starožitností, majitel galerie, autor několika knih. Narodil se Antwerpách, Belgii v roce 1947.

Jako designér je oslavován především pro své přitažlivě minimalistické interiéry, které jsou inspirovány klidným smyslem pro historii a nadčasovost.

„Věřím ve vše, co je historické, ne pouze dekorativní. Mám rád hloubku, ne povrchnost. Vše vyžaduje hluboký lidský smysl, proto je pro mě důležité vytvořit něco zajímavého, ne jen dekorativního.“

Lásku ke všemu starému a autentickému i jistý obdiv středověkem, renesancí a barokem získal již v mládí, kdy pomáhal své matce s rekonstrukcemi starých domů v Vlaeykensgangu – historické čtvrti Antwerp, které byly poté pronajímány místním umělcům. K tomu se později, i díky obchodnímu cestování po Thajsku, Kambodži a Japonsku, přidal obdiv k východním filosofiím a umění.

„Vůbec mi nevadí, když jsou věci nevzhledné, protože mají svoji vlastní krásu, když ji poctivě hledáte.“

Už dříve nezvykle lehce kombinoval nábytek rustikální s barokním, nebo starobylé sochy s moderními malbami. Dnes ve své práci prosazuje také zenovou představu wabi-sabi – že pravá krása je nedokonalá, neúplná a nestálá – jinými slovy, stejně pomíjivá jako život. Tento pohled se odráží v jeho lásce ke skromným, někdy na první pohled skoro až nehezkým předmětům, jako je pastýřský hrubý stůl nebo raku čajová mísa. „Už třicet let se snažím rozvíjet umění žít tak, že transformuji obyčejné předměty na umění.“

Pro někoho se může zdát jeho kombinace materiálů a stylů rozporuplná, ale Vervoordt věří, že pravda může být obsažena v paradoxu a nejednoznačnosti.

 

„Miluju to napětí mezi různými objekty a různými kulturami, vždy nechávám prostor, který rekonstruji, aby mě inspiroval.“

Axel Vervoordt vytváří prostředí , které nevypadá jako by bylo zhotoveno, ale nalezeno. Jeho specifický styl je velmi vyhledávaný a často i napodobovávaný. Mezi jeho klienty v minulosti patřili členové královských rodin, úspěšní magnáti z finančního i IT světa,  rockové i filmové hvězdy a další umělci. Z těj nejznámějších např. Bill Gates, Ellen DeGeneres, Kanye West, Sting, Calvin Klein, Robert De Niro (viz Newyorský jeho wabi-sabi Penthouse),  a mnoho dalších.

„Etre heureux en rendant heureux“

– což se zhruba dá přeložit jako „nacházení radosti tvořením radosti“ – uvádí Axel Vervoordt na svých stránkách jako své oblíbené rčení.

Please follow and like us:

Wabi-sabi interiér

Pohled na interiér podle wabi-sabi může připomínat trochu strohost industriálního stylu, možná oslavu starých časů jako v provensálském či venkovském rustikálním stylu. Ale stejně jako samotnou filosofii i interiér podle wabi-sabi charakterizuje především jednoduchost, čistota, přirozenost, asymetrie a ocenění plynutí času.

Na rozdíl od jiných konceptů interiérového designu, wabi-sabi interiér není o vybavení konkrétními styly nebo na základě pečlivě předepsané palety barev. Je to o umění ocenění prostoru a toho co se tam již z případné minulosti nachází, je to o umění sladění toho, co si opravdu potřebujeme pořídit nově s tím, co již vlastníme. Rozhodně zde platí že MÉNĚ JE VÍCE.

Styl wabi-sabi není vhodný pro zastánce konzumu. Naopak se přiklání k udržitelnému enviromentálnímu přístupu . Věcem a zařízením vyrobeným z kvalitních přírodních materiálů a v kvalitním provedení čas ani šetrné užívání neublíží. Získání patiny času jim často spíše prospěje. A takové věci také neměníme tak často.

Interiér v duchu wabi-sabi není místo, kterým se chcete předvést či oslnit okolí. Mnohem důležitější než samotný vzhled je to, jak se zde cítíte.

Wabi-sabi domov je pojatý až jako svatyně klidu a pohody. Místo, kde můžete zapomenout na nesnáze okolního světa, krásně odpočívat, pokud chcete meditovat, ale i tvořit a rozvíjet svojí kreativitu. Domov podle wabi-sabi by mělo být místo, kde se cítíte absolutně volně, svobodně, nespoutaně.

Pokud jste v nedávné minulosti našli v časopisech ukázky interiérů ve stylu wabi-sabi, často to byli i velmi drahé rezidence. A často jsou to také obydlí více či méně známých osob (viz newyorská rezidence Roberta de Niro). V poslední době je ale možné vidět aspoň drobné známky wabi-sabi inspirace již i u českých interiérových designérů při zařizování „běžných“ domů a bytů. Ať u rekonstrukcí starých činžovních bytů či rodinných domů, ale i u novostaveb.

K aspoň částečné proměně našeho domova do stylu wabi-sabi ale nepotřebujeme ani velké finance ani práci designéra. Více na wabi-sabi domov.

Please follow and like us:

Wabi-sabi domov

domovDomov by mělo být vždy místem, kde můžeme zapomenout na nesnáze okolního světa. Domov podle wabi-sabi by mělo být místo, kde se cítíte absolutně volně, svobodně, nespoutaně, kde můžete krásně odpočívat, pokud chcete meditovat, ale i tvořit a rozvíjet svojí kreativitu.

Stejně jako samotnou filosofii i interiér podle wabi-sabi charakterizuje především jednoduchost, čistota, přirozenost, asymetrie a ocenění plynutí času. Více o wabi-sabi interiéru zde.

Čistota a jednoduchost, prostor a světlo. Dá se říct, že to je to, co je pro wabi-sabi domov ta nejžádanéjší výzdoba.

K aspoň částečné proměně našeho domova do stylu wabi-sabi nepotřebujeme ani velké finance ani práci designéra. Stačí pár krůčků.

Než se ale pustíte do prvního základního kroku, tj. co největšímu otevření prostoru, uklizení, přeuspořádávání místností či poté již k samotnému dekorování, udělejte krok nula:

Časopisy nás zahrnují obrázky dokonalých bezchybných interiérů podle posledních trendů, popisováním jak má vše správně a současně vypadat. Často se tak můžeme nechat strhnout k pocitu, že doma vidíme hlavně ty věci, které nejsou přesně tak, jak si myslíme, že by bylo podle jakýchsi strnulých názorů na dokonalost současného bydlení správné.  Naše kuchyně či koupelna je moc malá, stará, tmavá? Prkna na podlaze mají v jednom místě o trochu větší spáry? Omítka na zdi je po práci elektrikáře i po opravě trochu vypouklá? Třetí schod při došlapu trochu skřípe? Na gauči je malá nevyčistitelná skvrna, která sice není vidět, ale vy o ní víte?

Žádný dům nebo byt, kde se opravdu žije, není bez vad.
Takže, krok nula:
Nahlížejte i na svůj domov pohledem trochu tolerantnějším k jeho chybám a nedokonalostem.

 

Nerezignujte a nevyhazujte číslo na dobrého řemeslníka, ale také nepohlížejte na svoje obydlí jako na seznam nedokonalostí. Mějme prostě svůj domov rádi. I s jeho drobnými chybami, za kterými je často nějaký příběh.

Krok jedna:

Jak už bylo zmíněno – prostor, čistota, jednoduchost – jsou ty zásadní principy wabi-sabi interiéru.  Místnost asi žádným kouzelným proutkem nezvětšíte, ale někdy stačí posunout nábytek do rohů, zamyslet se nad zbytností některých našich věcí. Čistota je zde myšlena nejen obrazně, ale i doslovně. Čistotou našeho domova vyjadřujeme úctu k našim návštěvám, ale především k nám samotným. Udržováním povrchů bez vrstvy prachu a nečistot dodáváme do našeho prostoru požadovaný pocit klidu a pořádku.

Prvním a nezbytným krokem pro vytvoření prostoru ve stylu wabi-sabi je tedy úklid, respektive zbavit se doma nepořádku a věcí, které se nám postupně nahromadily. Zní to jednoduše, ale možná i vy máte problém s vyhozením všech těch malých či velkých dárků od svých blízkých, kolekcí suvenýrů z cest, věcí rodinného dědictví. Možná byste některé i rádi vyhodili, ale pro jiného člena vaší rodiny jsou to cennosti, o které by nechtěl přijít. Ale přesto chcete ulehčit svému domovu?

Zkuste starou japonskou metodu ROTUJÍCÍCH CENNOSTÍ. Japonci své cennosti uschovali a vystavovali jich vždy jen pár v určeném koutku nebo ve speciálním výklenku – tokonoma, s tím, že po určité době je obměnili. Za předpokladu, že máme úložný prostor, prostě tyto maličkosti a nám cenné věci schováme a vystavíme na čas jen pár z nich. Po nějakém době je vyměníme za jiné z našeho „skladu“. Tato metoda je mnohem méně bolestivá, než se našich „cenností“ prostě jen zbavit. Navíc nám po čase, kdy je nemáme stále na očích, přijdou vzácnější nebo naopak opravdu vhodné k vyhození či předání dál.

Wabi-sabi domov nemusí vypadat jako mnišské obydlí, bez ozdob nebo trochy rozmaru, ale také by nemělo být přeplněno vnějšími detaily.

Ale to už jsme u dalšího kroku:

Krok druhý: Zařízení interiéru

Styl wabi-sabi není vhodný pro zastánce konzumu. Naopak se přiklání k udržitelnému enviromentálnímu přístupu . Věcem a zařízením vyrobeným z kvalitních přírodních materiálů a v kvalitním provedení čas ani šetrné užívání neublíží. Získání patiny času jim často spíše prospěje. A takové věci také neměníme tak často.

Jak už bylo zmíněno v článku Wabi-sabi interiér, se stylem wabi-sabi se pojí:

  • barvy spíše jemné a matné;
  • materiály – co nejpřírodnější, hrubé a s patinou;
  • tvary – oblé, zakulacené hrany, nepravoúhlé;
  • nábytku méně, aby nezabíral celý prostor a klidně aspoň nějaký kousek „z půdy“, tj. takový, který už v sobě jisté prověření časem má;
  • umění a dekorace – abstraktní obrazy a fotografie, skici vyjadřující nedokončenost – třebas od našich dětí, doplňky zajímavých tvarů, barev a struktury.

Přesto, aby byl náš domov opravdu místem, kde se cítíme absolutně volně, svobodně a nespoutaně – prostě sami sebou, při jeho zařizování bychom měli poslouchat naše pocity a intuice. Zařídit si ho barvami, materiály a předměty, které máme rádi, které nám dělají dobře.

 

Please follow and like us:

Newyorský wabi-sabi Penthouse Roberta de Niro

Newyorský ostrov Manhattan – centrum světových burz a centrál komerčních bank, místo luxusu a přepychu, neustálého pulsujícího ruchu. Dá se říci – symbol západního kapitalismu. Mohli byste k tomuto místu přidat spoustu přívlastků, ale rozhodně ne klidné a skromné. A přesto zde, respektive v jedné z místních částí – v Tribecu – byl před několika lety zrekonstruován rozhlehlý (2000 m2) dvoupatrový hotelový střešní apartmán – penthouse pro jednoho známého muže ve stylu filosofie wabi-sabi – uznávající právě klid a skromnost.

Robert de Niro

Tím známým mužem je americký herec Robert de Niro. Hlavním tvůrcem proměny jeho newyorského apartmánu byl světově uznávaný designér – belgičan Axel Vervoordt, který předtím upravoval obydlí mimo jiné i pro Stinga, Ellen DeGeneres, Calvina Kleina či Kanye Westa. Společně se svým týmem a ve spolupráci s japonským architektem Tatsuro Miki během tří let vytvořili unikátní obytný prostor, který má v sobě, přes na první pohled jistý návrat do minulosti, ohromnou nadčasovost. Spolu s rozsáhlou terasou tvoří klidné útočiště před neklidným a rušným světem velkoměsta. wabi-sabi penthouse Roberta de Niro To vše pomocí minimalistického designu, zdánlivě neslučitelných architektonických prvků, zajímavých recyklovaných materiálů z okolí, starožitného nábytku a doplňků z Asie a Evropy. Udržitelný design se odráží po celém interiéru i exteriéru.

Rám pro vanu i dvojité umyvadlo koupelny byly vyrobeny z kamenného koryta ze 17. století, vodou zvětralého a časem vyhlazeného.
Strop v jedné z ložnic je lemován dřevěnými prkny zachráněnými z nedalekého Union Square Farmers Market.
Čelo postele v hlavní ložnice je ze stolu z ořešáku z 19. století
Závěsné měděné lucerny byly vytvořeny z původní střechy budovy.
Soukromá víceúrovňová terasa o ploše cca 1200 m2 zahrnuje svěží zahrady s pergolami obalenými vistáriemi, posezením i jídelním koutem, spa bazénem, velkým plynovým grilem i venkovním krbem na dřevo.

 

Výsledek této rekonstrukce dokazuje, že styl wabi-sabi – oslavující jednoduchost a skromnost, velebící jakoby obyčejné a staré a bez zbytečného přikrášlování je možné použít i jako součást luxusního designu interiéru a exteriéru.

Fotografie a popis penthousu v manhattanské TriBeCa, vznášejícího se vysoko nad rohem newyorských ulic Greenwich a North Moore, se po dokončení v roce 2014 objevily v lifestylových sloupcích mnoha světových médií včetně The New York Times, Daily Mail, Telegraph, Spiegel, die Welt, Vanity Fair, Elle a mnoha dalších.

Projděte se i vy:

Please follow and like us:

Jak jsem se potkala s wabi-sabi v našem starém domě

Před témeř dvaceti lety jsme se s mým mužem v očekávání nejstaršího syna přestěhovali na venkov nedaleko Prahy do více než stoletého domu. Hodně přátel i příbuzných nechápalo, proč tak daleko (stavební a stěhovací boom za hranice Prahy v té době ještě nezačal). Ale hlavně, proč tak starý a tím i nedokonalý a i trochu oprýskaný dům, když „…by bylo přeci lepší a jednodušší postavit si dům nový..“.Nevím proč, ale tak nějak se mi vždy líbili staré nedokonalé domy více. Domy, které už mají v sobě určitou historii, patinu, které už něco zažily. Domy, které mají v sobě už určitého ducha, atmosféru, cosi, co se nedá slovy úplně dobře vyjádřit.

Zakládali jsme rodinu a chtěli domov. A v té naší chalupě jsme se prostě hned cítili dobře. I se všemi těmi nepravidelnými úhly mezi stěnami, odhalenými dřevěnými trámy v podkroví, které mají na sobě ještě vyrytá označení od tesaře. I přes těch pár drobných prasklinek ve zdi, lehce opadané omítce a spousty práce, která nás evidentně čekala…

The Money Pit (1986), Universal Pictures

No, nebylo to možná tak náročné jako pro Toma Hankse a Shelley Long ve filmu Dům za všechny peníze z roku 1986 (The Money Pit), nicméně k pohodlnému bydlení jsme se museli postupně a někdy dost náročně fyzicky i finančně dopracovat.

Každý ví, že staré domy mají své mouchy. A co teprve ty stoleté. Ale v některých těch „chybách na kráse“ se dá vidět i jistá poetika, pokud chcete.

Je pravda, že jako asi každý majitel takto staré nemovitosti, jsem i já měla slabé chvilky. Když neustále posouváte a obměňujete seznam priorit pro vaše časové i finanční možnosti úprav a oprav, a potom navštívíte přátelé v jejich právě dokonale dokončeném novém domě. Trochu vás to přiměje k uvědomění, že váš dům nikdy nebude tak krásně, do puntíku a  čistě dodělaný a úžasně bezchybně vypadající… Ale pak vám dojde, že ani jejich dům nebude stále nový a bezchybný. Časem i tam se objeví nějaké to „něco“, co není tak, jak by mělo být, „něco“ co nefunguje. Chvíli bude trvat, než se jejich dům prověří časem.

Jednou jsem při hledání čehosi na internetu potkala, víceméně omylem, tento text:

Wabi-sabi

„Japonské umění nacházení krásy v nedokonalosti a hloubce přírody, akceptování přirozeného cyklu růstu, rozkladu a zániku. Je to jednoduché, pomalé, a přehledné – a ctí především autenticitu. Oslavuje praskliny a trhliny a všechny ostatní známky, které čas, počasí i láskyplné užívání zanechává za sebou. Připomíná nám, že jsme všichni, jen pomíjivé bytosti na této planetě – že naše těla, stejně jako materiální svět kolem nás jsou v procesu návratu v prach, z něhož jsme vzešli.“

Musím říct, že jsem se, i přes svůj někdejší několika měsíční pobyt v Číně, nikdy zásadně moc o východní filosofie nezajímala. O wabi-sabi jsem nikdy nic v minulosti neslyšela, ale tento stručný popis mi zněl tak nějak hezky. Měla jsem pocit, že to tak trochu vystihuje i můj pohled na svět okolo (pro někoho možná nemoderní) .

Možná prvotně jsem si ta slova spojila s vnitřní krásou našeho nedokonalého stavení, kterou někdy možná vidíme jen my, co tu bydlíme. Proč se věčně trápit případnými nedokonalostmi, drobnými prasklinkami i všemy těmy ostatními známkami, které čas, počasí i láskyplné užívání tohoto domu našimi předchůdci zanechalo za sebou?

Ale čím více se o konceptu filosofie wabi-sabi dozvídám, tím více u mě sílí jakýsi niterný pocit štěstí a klidu z toho, že je vše tak, jak má být. Inspiruje mě k intenzivnějšímu vnímání krásy běžných věcí.

Obrázek s textem jsem si vytiskla, zarámovala a dala na zeď. Po nějakém čase se pod ním objevila malinká, nepatrná prasklina na zdi.

To byl počátek mého zájmu o filozofii wabi-sabi.

Please follow and like us: