I když se zdá, že díky médiím, sociálním sítím i masivnímu cestování se kulturní rozdíly po celém světě postupně zmenšují, rozhodně se zcela nevymazávají. Naštěstí pro nás – pár desetiletí internetu a následný rozmach sociálních sítí nemůže vymazat století až tisíciletí dávných rozdílných tradic, zvyků a filosofií. Přestože vidíme, jak se mnoho mladých lidí z Asie srovnává s naší západní kulturou, my ze západních zemí se máme stále mnoho, čím se inspirovat a učit z dávných východních filosofií.
Mushin
Jedním z těchto inspirativních konceptů je i japonský pojem „mushin“ – fascinující forma meditace a duševního stavu, která může významně ovlivnit způsob, jakým člověk žije a vede svůj život.
Slovo „mushin“ se skládá ze dvou znaků kanji: 無 (mu), což znamená „nicota“, a 心 (shin), což znamená „srdce“, „duch“, nebo v tomto případě „mysl“. Mushin může být přibližně přeložen k “nic na mysli” nebo “žádná mysl.” To pochází z delší fráze používané v Zen buddhismu, “無心 の 心” (mushin žádný shin), nebo “mysl bez myšlení.”
Co je to mushin?
Mushin je duševní stav/rozpoložení, kdy je vaše mysl prázdná od všech myšlenek, všech tužeb, představ a předpokladů. Když je vaše mysl jasná, jste osvobozeni od svého ega a jste schopni jednat spontánně a plynule bez emocí a zaváhání. Vaše mysl je tak otevřená všemu.
Je to koncept, který je důležitý v mnoha tradičních japonských uměních jako aranžování květin – ikebana, krásný styl kaligrafie – shodo nebo tušové malby – sumi-e, ale především pro asijská bojová umění jako je aikido.
Disciplína a vědomí současného okamžiku jsou pro tato umění velmi důležité. Skrz mushin dosahují umělci nebo bojovníci velké koncentrace a citlivosti. Když je jejich mysl jasná, jejich práce je intuitivní a plyne z podvědomí.
Historie
První ze zmínek o mushin pochází od slavného Zen buddhistického mnicha 17. století (ale také význačného japonského básníka, malíře, kaligrafa, znalce čajového obřadu) a mimo jiné také vynikajícího šermíře Takuan Soho (1573 – 1645) ve spisu Nespoutané mysli. V této práci spojuje aspekty zenového buddhismu s bojovým uměním. Následující odstavec poskytuje vynikající vysvětlení toho, co se děje v mysli, když je ve stavu mushin:
„Když šermíř stojí proti svému protivníkovi, nemyslí na soupeře, ani na sebe, ani na pohyby mečů svého nepřítele. Jen tam stojí s mečem, se zapomněním na veškerou techniku a je připraven jen sledovat diktátu podvědomí. Ten muž se sám stal mečem. Když udeří, není to ten muž, ale meč v ruce mužova podvědomí, kdo udeří.“
Takový čistý stav mysli, čistá duševní jasnost, znamená, že mysl není pevná, zaneprázdněná myšlenkami ani emocemi, a díky tomu otevřená všemu. Přítomná, vědomá a volná.
Tohoto stavu je dosaženo, když je mysl osvobozena od hněvu, strachu, odvádějících myšlenek, ega a soudů. Člověk je absolutně volný, aby jednal a reagoval na situace bez obav a bez vyrušování od vnějších faktorů. V tomto bodě nespoléhá na to, jaký si myslí, že by měl být další pohyb, ale jaké jsou jeho přirozeně vytrénované reakce, nebo co cítí intuitivně. Ovšem není to stav relaxace blízký spánku. Můžeme říci, že mysl pracuje velmi rychle, ale bez úmyslu, plánu nebo směru.
Mushin v západním světě
Mushin je japonský koncept zakořeněný v zenovém buddhismu. Ale určitou verzi mushinu můžeme najít v mnoha různých uměních a disciplínách po celém světě. Například takový atlet na dráze také zažívá určitou formu mushinu. Musí se oprostit od vědomého přemýšlení, aby „pouze“ běžel. I když se třeba jejich extrémní ostrost soustředění nazývá nějak jinak. Totéž lze říci o hercích, kdykoliv improvizují nebo se ztratí v postavě. Musí absolutně vyčistit svoji mysl od svého ega, aby mohli rychle a vhodně reagovat na situace.
Proč by to mohlo být pro nás užitečné?
Mushin je velmi užitečný koncept, kterým se můžeme nechat inspirovat v mnoha různých životních situacích. Ať už je váš obor jakýkoliv, když zkusíte svoji mysl oprostit od vnitřního ruchu předčasných soudů a předpoklady, přestanete dopředu hodnotit možné neúspěchy, ale budete vnímat pouze přítomný okamžik a vnoříte se jen do daného úkolu, pak možná můžete také zažít mushin. Mohlo by vám to dokonce pomoci s vaším úsilím, ať už jste sportovec, kreativní člověk, nebo se jen potřebujete lépe soustředit. Je to něco nad čím stojí za to se alespoň zamyslet.
Pokud je to vám velmi vzácný nebo oblíbený kousek a nerozbil se na mnoho střepů, možná jej zkusíte opravit tak, aby to pokud možno nebylo poznat. Takový hrnek použijete třeba na tužky, talířek nebo misku pak pod květinu. Ale asi pouze pokud se vám jej podaří slepit tak, aby to nebylo na první pohled poznat. V opačném případě jej prostě vyhodíte.
Tento způsob opravy oslavuje jedinečnou historii každého artefaktu tím, že zdůrazňuje právě jeho rozbití, praskliny i chybějící části místo toho, aby je skrýval nebo zamaskovával. Kintsugi často dělá opravený kus ještě krásnější než originál, oživuje ho novým životem.
Umění Kintsugi pochází z konce 15. století. Podle jedné legendy vzniklo toto umění tehdy, když japonský šógun Ashikaga Yoshimasa poslal zpět do Číny k opravě popraskaný čínský čawan neboli čajovou misku. Při návratu byl Yoshimasa zklamaný, když zjistil, že toto bylo opraveno nevzhlednými kovovými sponkami. To motivovalo jeho tehdejší řemeslníky k nalezení alternativní, esteticky příjemnější metody opravy. A Kintsugi byl na světě.
Sběratelé byli tímto novým uměním tak okouzleni, že někteří byli obviňováni z úmyslného rozbíjení cenné keramiky, aby ji bylo možné opravit zlatými švy Kintsugi. Kintsugi se stal úzce spojen s keramickými nádobami používanými pro japonský čajový obřad – chanoyu. Přesto se časem tato technika uplatnila i na keramické kusy nejaponského původu, včetně Číny, Vietnamu a Koreje.
Již od svého vzniku byla technika Kintsugi spojena i ovlivněna různými filozofickými myšlenkami. Konkrétně právě s japonskou filozofii 
Metoda opravy prasklin – použití zlatého prachu a pryskyřice nebo laku k upevnění rozbitých kusů s minimálním překrytím nebo vyplněním z chybějících kusů
Metoda obnovení kusu – pokud určitý fragment keramiky není k dispozici, vyrobí a doplní se náhradní výhradně z epoxidové pryskyřice – zlaté směsy
Metoda propojovací – chybějící kus keramiky se nahradí podobně tvarovaným, ale nesourodým fragmentem esteticky odlišné keramiky. Spojuje tak dvě vzhledově odlišná díla do jednoho jedinečného kusu. Je to metoda připomínající nám známý patchwork.
