Jsme celkem národ zahradníků. Hlavně s příchodem jara. Ať už máme zahradu, zahrádku nebo třeba jen malý balkón. Prospívají z toho řetězce hobby marketů, ale i vydavatelství mnoha časopisů a magazíny televizních kanálů, které nám mj. pravidelně a opakujíce radí kdy, jak a kde sázet, zalévat, udržovat svoje zahrady.
Naše zahrady máme rádi a trávíme na nich hodně volného času – kromě zimy. Ale jakkoliv je každá zahrada tak trochu jiná, základní prvky našich zahrad jsou si tak nějak podobné. Nejčastěji zde najdete zatravněnou plochu, okrasnou s květinami pro pěkný pohled, místo na posezení, často i na grilování, užitkovou část pro pěstování zeleniny a ovoce a prostor pro uchování nářadí, příjezdovou cestu. A to vše v různých poměrech, často závislých na stáří zahrady, posledních trendech, ale hlavně povaze a vkusu majitelů.
Zahrada po Japonsku
Pokud chcete ale přeci jen jinou zahradu, než je takový ten náš „standard“, zkuste zvážit možnost zahrady v japonském stylu.
Mohlo by se zdát, že i toto je trend poslední doby. Japonské zahrady ale inspirují zahradní design po celém světě již mnoho desetiletí. Možná by se dalo říci, že již několik století.
Kolem nás vzniklo v posledních desetiletích několik zahrad a parků v japonském stylu s volným přístupem pro veřejnost. Najděte si nějakou ve své blízkosti, navštivte ji a nechte na sebe působit duch tohoto místa. Možná vás to přesvědčí, že budete chtít mít kousek takového světa i u sebe na zahradě.
Pokud budete chtít vytvořit opravdu autentickou japonskou zahradu, čekají Vás roky studií. Nebo se můžete obrátit na pomoc odborníků na tvorbu japonských zahrad, které tyto roky studií mají již za sebou. Rozumět všem aspektům, správnému použití jednotlivých prvků a stylům japonských zahrad není tak jednoduché. Japonské zahrady byly po celá století zásadně ovlivňovány náboženskými vlivy, jako šintoismem, buddhismem nebo taoistickou filozofií. Mají své zákonitosti, tradice, filosofie, specifické prvky. A to vyžaduje opravdu mnoho znalosti.
K vytvoření své vlastné poklidné oázy klidu a harmonie se ale nemusíte snažit o striktně japonskou zahradu s dodržením všech „pravidel“. Můžete se nechat inspirovat jen některými z těchto aspektů, popřípadě si vyčlenit ve své zahradě jen takový poklidný koutek japonské zahrady, kde čas plyne jakoby pomaleji (např. vlastní malou zenovou zahradu).
Vzhled typické zenové zahrady se vzpírá klasické definici „zahrady“ v téměř každém běžném slova smyslu. Není to místo, kde najdete řady svěžích stromů, kde kolem lánu svěže zeleného trávníka září záplava květin všech možných barev. Není to ani místo, uprostřed kterého byste si s rodinou či přáteli udělali zahradní piknik nebo party.
Hned na začátku je třeba zdůraznit, že termín „Zenová zahrada“ je poněkud nesprávný. Jedná se pouze o „západní“ pojmenování tohoto druhu zahrad. Japonci pro tento typ zahrad používají výraz „kare sansui“, což v doslovném překladu znamená „suché hory a vody“ neboli „suchá krajina“. Termín „Zenová zahrada“ se prvně objevil v angličtině v knize americké spisovatelky Loraine E. Kucková „100 kjótských zahrad“ v roce 1935. Japonský termín pro “zenové zahrady” – zen-teki teien, se prvně v japonské literatuře objevil dokonce až v roce 1958.
Tento typ zahrad je klasickým typem meditačních zahrad. V Japonsku jsou populární již od 14. století a to hlavně díky zen buddhistickému mnichovi, učiteli a staviteli zahrad – Soseki Musó. Suché kamenné zahrady byly tehdy používány pouze buddhisty jako nástroj pro meditaci. Z tohoto důvodu se většina autentických japonských skalních zahrad – kare sansui – pro nás zenových zahrad – nachází v prostoru buddhistických klášterů. Jejich krása v jednoduchosti přežila, a možná stále nově ožívá, i po více než sedmi staletí.
V zenových zahradách bývá nejpatrnější pro 
Zenové zahrady jsou zamýšleny jako osobní projekt, který odráží vlastní vnitřní reflexe. Bílý písek nebo štěrk jsou uhrabávány do vždy originálního vzoru majitelem zahrady. Kopírování vzoru jiné zenové zahrady jde proti duchu takové zahrady; i když to neznamená, že se jimi nemůžete inspirovat.
Líbí se vám představa malé svatyně klidu a pohody – malý zen prostor pár kroků od vašich dveří, přímo na vaší zahradě? Ačkoli umění japonského zahradnictví je staré mnoho století, za pouhý víkend si můžete vytvořit přiměřenou repliku klasické chrámové zahrady v rohu vaší zahrady. Vyžaduje to minimum materiálů i peněz a hlavně velmi malou údržbu.
Základní přísadou, kterou budete potřebovat, je malý, dokonce klidně až miniaturní pozemek; množství písku (čím je bělejší, tím lépe) nebo drobného štěrku na pokrytí země (pod obé doporučujeme položit zahradní textilní fólii), nějaké kameny různých tvarů a velikostí. Pro začátek se příliš netrapte okamžitým správným výběrem kamenů. Jelikož nejsou upevněny, jednoduše je později můžete vyměnit, přemístit, doplnit a postupně ladit do vaší představy.
Ideální 
Každý rok koncem března nebo začátkem dubna, v čase kdy se většina z nás připravuje na nebo již slaví velikonoční svátky, se v Japonsku slaví velký svátek třešňových květů Hanami.
Hanami, přibližně přeloženo asi jako květinová podívaná, je velmi starý japonský zvyk, jak oslavit konec zimy, začátek jara a užít si přechodnou krásu jarních květin stromů.
Po prvních pár květech se všechny sakury velmi rychle zahalí do něžné krásy převážně světle růžových či bílých šatů z miliónů květů. Některé druhy sakury mají květy v barvě tmavě růžové, žluté i téměř zelené. Květy ale vydrží na stromech jen týden nebo dva, než začnou hustě padat k zemi. Květy sakur jsou v Japonsku považování za symbol pomíjivosti života. Dá se tedy říci, že hanami je i svátek 
a než se hanami stalo opravdu masivní záležitostí. Celonárodní obliba je dnes samozřejmě využívána společnostmi i ke komerčním účelům.
Rovnováha
Prostor
Linie zahrady
Wabi a Sabi v zahradě
Sabi, na druhé straně, se překládá něco jako „patina“ 
může tvořit pocit sabi, zatímco chybí wabi. Existuje mnoho způsobů, jak vyvážit wabi a sabi. Zvláštní strom, lucerna nebo obzvláště zajímavý kámen, to vše časem získávající patinu a odrážející duch zahrady, je skvělým příkladem dobře vyvážené 
Japonské zahrady jsou navrhovány a udržovány tak, aby si je mohl majitel či návštěvník takové zahrady vychutnávat ve všech ročních obdobích. Každé období přináší trochu jinou scenérii, trochu jinou krásu.
Přesto, dá se říci, že všechny jsou tvořeny do jisté koncepce ideální krajiny. A to pomocí určité symboliky a poetiky. I způsob pohledu na vyjádření této ideální krajiny rozděluje tradiční japonské zahrady na různé typy/styly. Tyto styly se v zahradách různě kombinují a prolínají.
Tento typ zahrad je klasickým typem meditačních zahrad. V Japonsku jsou populární již od 14. století a to hlavně díky zen buddhistickému mnichovi, učiteli a staviteli zahrad – Soseki Musó.
Cukijama 
Jedná se o klasický styl japonské zahrady, kterou si můžete vychutnat při procházce podél zahradních cest a chrámových verand. Obvykle je tato zahrada větší než zenová zahrada. Tento druh zahrady je návštěvníky vyhledávaný hlavně během jara pro krásně rozkvetlé sakury. Na podzim to jsou právě zahrady cukijama, které tvoří ty nádherné barevné kombinace z rudých javorů a žloutnoucích ginkgo stromů.
Chaniwa, 
Rajská zahrada je zahrada, která je postavena tak, aby reprezentovala ráj nebo „čistou zemi“- Jōdo [džódó]. Tento druh zahrady má velmi svěží rostlinný život vyvážený vodou a kameny. Vodní plochy a ostrovy jsou propojené mosty. Najdete zde sochy i kamenné lucerny 
Voda je jedním ze základních prvků všech 
Japonští kapři koi a jiné ryby přináší do vodního prostoru nádherné barvy a život.
Stromy a rostliny nejsou u japonských zahrad tím nejdůležitějším prvkem. Přesto u většiny stylů, je velmi důležitý výběr a kompozice jednotlivých stromů, keřů, rostlin a mechů. Ale to je již téma na jiný samostatný článek.
Japonské zahrady inspirují v posledním století stále více zahradních architektů i samotných zahradníků po celém světe. Čistota, jednoduchost, symbolika, harmonie. To vše nám může navodit příjemný pocit klidu. A především klid a určité zpomalení toku
času je to, co v dnešní stále uspěchané době aspoň občas všichni chceme, hledáme, potřebujeme.
Karesansui neboli suchá/kamenná zahrada, známější jako 
Říká se, že zahrada odráží povahu jejího majitele a jeho/její pohled (i případné změny jeho/jejího pohledu) na svět. S tím naprosto souhlasím. Podívejte se při procházce do zahrad v okolí (pokud vám to plot dovolí) a uvidíte zahrady divoké a lehce zanedbané, zahrady na první pohled navržené a pravidelně udržované profesionálním zahradníkem a přesto někdy jakoby neživé – neužívané, zahrady vzrostlé i právě zakládané podle posledních trendů. Ale i zahrady, které sice možná nemají dokonalou strukturu, ale kde velmi často uvidíte za plotem majitele něco upravovat nebo prostě jen relaxovat. Zahrady, kde se žije.
Naše rodina rozhodně patří k té poslední skupině. Zahrada je pro nás místem, kde trávíme velký čas našeho života „doma“. Naše rodinné večeře, víkendové obědy, oslavy či jen posezení u kávy či čaje, popřípadě večerní sklenka vína, se od dubna do září jen velmi zřídka uskutečňují uvnitř domu.
Naše zahrada rozhodně odráží změny našeho rodinného života. Když byly děti malé, tak to bylo hlavně místo her a místo, kde neustále něco objevovaly. Byl to prostor, který musel být pro ně bezpečný, ale zároveň dostatečně různorodý.
Vlastně si myslím, že v jedné části naší zahrady byli ptáci ti nejlepší zahradníci, když zde před lety zasadili v téměř perfektním rozestupu tři stromy – třešeň, vlašský ořech a vrbu salix lucida, které mají dnes všechny přes tři metry a skvěle se tyčí u severní hranice naší zahrady nad květinami pod nimi. Pravda je, že ta divokost byla tak trochu i důsledkem toho, že jsme na údržbu zahrady nemohli věnovat tolik času.
Dovoluje mi to najít v sobě pocit klidu a štěstí „bez důvodu“ i zapomenout na ty každodenní povinnosti, které nás tak často dohánějí do až chronického pocitu, že „nemáme čas“.
neustále kvetoucí květiny jsou oblíbeným místem pro nejen letní lenošení. Stará houpací síť pod vzrostlým ořešákem je skvělé místo pro chvilku strávenou s knihou. Ne moc využívaný kout se po zbudování zahradního jezírka s rybkami stal nejen mnou nejvyhledávanějším místem pro tiché rozjímání.
Jednou se snad všechny jednotlivé části naší zahrady spojí do jakési cesty, po které když se kdokoliv z nás projde, zůstane spojený s přírodou prostřednictvím zvuků, vůní, zraku, dotyku a chuti. Třebas krátká, ale procházka plná senzorických zážitků.
